Hedvábná stezka Pohora Svět outdooru Svět běhu Tulení pásy Pádler Festival OBZORY Expediční kamera SNOW FILM FEST Klub cestovatelů Praha a Brno
HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Festival OBZORY Pádler.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

↓ ↓ nejnovější diskusní příspěvky ↓ ↓

Druhý ročník československého firnového memoriálu v Norsku 2016 ve znamení betonu

Druhý ročník československého firnového memoriálu v Norsku 2016 ve znamení betonu

Celkem 38 účastníků obou pohlaví původem z České republiky a Slovenska se průběžně vyskytlo na druhém ročníku československého firnového memoriálu v Norsku od 12. do 17. května 2016. Počasí bylo převážně výborné, jen sníh měl místo firnu charakter poněkud betonový.



Československý firnový memoriál v Norsku se uskutečnil pod záštitou Komise tradičního skialpinismu ČHS a pod vedením osvědčeného ředitele – Martina Kuldy Kulíška. Beton místo krásného jarního firnu byl způsoben oteplením s vydatným deštěm před memoriálem, po němž se ochladilo a vše bylo tvrdé na beton. Jak potvrdil Jiří ŠvihálekKejda Ski Teamu, do 10. května lyžovali téměř všude na své oblíbené kejdě. Z České republiky dojelo do Norska celkem osm skialpinistů, z nichž polovina přiletěla do Osla před půlnoci 12. května. Z letiště Gardermoen byla skupina vyzvednuta ředitelem memoriálu Martinem Kuldou Kulíškem, aby mohli v noci přejet do nejvyššího norského pohoří Jotunheimen. Druhá česká čtveřice, tzv. Jantar tým, se v Norsku pohybovala dodávkou od pondělí 9. května, aby do začátku memoriálu stihli řadu pěkných výstupů a sjezdů za krásného počasí.

Šlapeme si dolinou pod Store Ringsting na lyžích black crows a G3Šlapeme si dolinou pod Store Ringsting na lyžích black crows a G3

Ředitel memoriálu zrakem kontroluje ledovec pod Store RingstingŘeditel memoriálu zrakem kontroluje ledovec pod Store Ringsting

Kousek bylo nutné přejít pěškyKousek bylo nutné přejít pěšky

 

Fotogalerie Firnový memoriál v Norsku >>


Do Norska jsme vezli na vyzkoušení množství materiálu od lyží G3 Findr 102, nového modelu G3 Synapse 109, black crows navis freebird 179,4 s vázáním Diamir Vipec 12, přes nové pásy G3 v kombinaci s plastovou špičkou, lavinové batohy BCA Float a Ortovox Avabag, dámské skialpové oblečení Ortovox, skialpové hole Leki, brýle a přilbu Julbo a mnoho dalšího.

Pozvánka: Druhý ročník československého firnového memoriálu v Norsku 2016

Na vrcholu Store Ringsting ukazuje Balci řediteli festivalu kde by se rád podíval s lyžemiNa vrcholu Store Ringsting ukazuje Balci řediteli festivalu kde by se rád podíval s lyžemi

Začátek pěti dnů norského skialpování

Pro skialpinistické aktivity bylo vybráno nejvyšší norské pohoří Jotunheimen a západní část Hurrungane. Jako první cíl byl vybrán vrchol Store Ringsting (2124 m), na nějž se nastupovalo kus nad chatou Turtagrø. Rovinatým terénem jsme se dostali pod ledovec, na nějž se nastoupilo z levé strany. Vzhledem k tvrdosti podkladu si v horní části výstupu podél dolní části ledovce ponechali lyže na nohou jen ti, kteří měli stoupací železa na vázání. Většina ostatních vyšla strmější tvrdý úsek pěšky. Nakonec se na vrcholu vystřídalo jen sedm účastníků memoriálu.

Výhledy z vrcholu Store RingstingVýhledy z vrcholu Store Ringsting

Balci ve sjezdu z Store RingstingBalci ve sjezdu z Store Ringsting

Kulda v ledovcovém sjezduKulda v ledovcovém sjezdu


Z vrcholu bylo nutné kousek sesunout bokem kvůli nemožnosti udělat oblouk a poté už byl hrbolatý přemrzlý betonový svah střídající se s celkem hladkými úseky, kde se dalo i trochu více rozjet. Ledopád byl kvůli podkladu objet po výstupové traverzové trase a za ním opět následoval pěkný sjezd ke skalnímu úseku, kdes e na kousek vyzouvaly lyže. Po dalším sjezdu na dno údolí následovalo lyžování po mírném sklonu vystřídané bruslením až k parkovišti.

“Letošní ročník kulturně-vycházko-vzdělávacího střetnutí vyšel, jak bylo naplánované a objednané, takže na jedničku. Nikdo se neztratil, nezranil, neopi….., teda pardón - neopozdil (až na Tibora). Akce se nesla v posezónním vycházkovém tempu, opalování a tlachání bylo taktéž na pořadu dne. I tak se každý den podařilo vylézt na nějaký ten kopec. Základní tábor byl tentokrát, kvůli nižším teplotám, založen o něco níže v údolí a tak horší dostupnost ke kopcům byla nahrazena vynikajícím prostředím pro večírkování a předávání zkušeností.

Někteří opět rekapitulovali až do rána a tak není divu, že na kopec se vyráželo kolem poledne, kdy se sluníčko začínalo pomalu opírat do severních svahů Hurrungane. A jelikož se účast rok co rok téměř zečtyřnásobuje, jako předsevzetí do příštích ročníků se budeme snažit udržet kvalitu na úkor kvantity. Také je v jednání, že se za rok memoriál uskuteční v jiné části Norska, ale to už nebudeme předbíhat, a uvidíme, kde napadne nejvíce sněhu,” hodnotí průběh memoriálu jeho ředitel Martin Kulda Kulíšek.

Na místě tábořiště se při našem příjezdu už rozjela diskuze naplno, když už před námi přijeli i JiříOndrou ŠvihálkovýmiKejda Ski Teamu. Různé odborné skialpinistické diskuze tak mohly probíhat do brzkých či pozdních ranních hodin. Vzhledem ke krátkosti noci v Norsku to není úplně snadno odhadnutelné, zda už je ráno nebo ne.

Cestou na LoftetCestou na Loftet

Na Loftet (2170 m) vystoupili za nepříznivého počasí jen někteří

Stejně jako v prvním ročníku (více v článku První československý firnový memoriál 2015 v Norsku v relaxačním duchu) nemohl chybě ani výstup na 2170 metrů vysoký Loftet s nástupem nedaleko chaty na Jotunheimen fjellstue. Vloni jsme se ve čtveřici otočili v husté mlze a větru pod posledním zlomem před vrcholovým platem a letos to bylo jen o trochu jiné. Počasí bylo o málo lepší, sníh opět betonový, takže na vrchol došla na lyžích jen menší skupina skialpinistů.

Sjezd byl přes betonový hrbolatý podklad docela v pohodě a pádů celkem prostý. Po přijezdu do tábořiště začal oblíbený večerní program – příprava večeře (v našem případě ředitelského auta byly večeře dokonalé z předem připraveného a zavařeného masa… žádné instantní pytlíkové věci), rozdělání ohně a odborné skialpinisticko-cestovatelské diskuze. Na metodiku se opět nedostalo.

Příprava na večeřiPříprava na večeři

Na vyhlídkový vrchol Store Dyrhaugstindane (2150 m) na skialpech

Třetí memoriálový den vybralo vedení za cíl krásný vrchol Store Dyrhaugstindane (2150 m) s nástupním místem u chaty Turtagrø. Vzhledem k předsváteční neděli a díky naprosto dokonalému počasí byly nejenom u chaty davy lidí na skialpech a běžkách. Slunce se sice do sněhu opíralo, co to šlo, ale beton nechtěl moc změknout na krásný jarní firn. Výstup byl dlouhý a pohodový, přičemž v dolní části jsem některé pobavil tím, že jsem při výstupu podklouzl a ujel kus po svahu dolů. Většina z nás došla tam, kde se dalo na lyžích. Na samotný vrchol se potom dalo pokračovat se stoupacími železy a cepínem (nebo hůlkami) pěšky ukloněným svahem s krásnými výhledy na ledovce a vrchol Store Ringsting (2124 m). Část účastníků memoriálu oblezla všechny vrcholky a spáchala přitom krásné fotky.

Balci leze leze, ale nevylezeBalci leze leze, ale nevyleze

Telemarker při sjezdu z Store DyrhaugstindaneTelemarker při sjezdu z Store Dyrhaugstindane

Neúplná skupina na vrcholu Store DyrhaugstindaneNeúplná skupina na vrcholu Store Dyrhaugstindane


Pozoruhodné bylo, že na vrcholu bylo i několik rodinek s dětmi s tím, že děti měly klasické běžky (!), což by v případě měkkého sněhu nemuselo vadit, ale co dělat s dětmi na betonu na lyžích bez hran. Jak dopadla cestou dolů např. rodina skládající se z rodiču a tří dcer, z nichž dvě nejmladší měly běžky, netušíme.

Norské slečny jsou dobře otužilé a k tomu ještě pěkně barevné - vrchol Store DyrhaugstindaneNorské slečny jsou dobře otužilé a k tomu ještě pěkně barevné - vrchol Store Dyrhaugstindane

Sjezd byl asi nejlepší z celého memoriálu, když se nám podařilo vybrat nerozježděné svahy, průjezdy mezi skalkami, apod. Marek na snowboardu nám chtěl v rámci sjezdu ukázat, jak je schopen rychle sjet bokem strmý zledovatělý svah. Po podklouznutí hrany to hrnul bokem dolů s vyvažováním oběma rukami a svým pozadím. Bravůrně projel mezi ze sněhu trčícími kameny a pokračoval dále dolů. Zastavil se odhadem po asi 150 výškových metrech. Neotřesen a s úsměvem na tváři.

Norské děti a jejich rodiče to mají posunuté, aneb sjezd z Store Dyrhaugstindane na běžkách!Norské děti a jejich rodiče to mají posunuté, aneb sjezd z Store Dyrhaugstindane na běžkách!

Na tvrdých svazích Store DyrhaugstindaneNa tvrdých svazích Store Dyrhaugstindane

Tak se tady máme - u chaty Turtagrø po sjezdu z Store DyrhaugstindaneTak se tady máme - u chaty Turtagrø po sjezdu z Store Dyrhaugstindane


Dokonalého počasí bylo využito k relaxaci nedaleko chaty Turtagrø, kde si JANTAR tým stihnul uvařit i večeři, zatímco ve většině ostatních (mimo řidičů) zasyčelo větší množství pěnivého moku. Na tábořišti jsme opět byli až v pozdních denních hodinách.

Naše ski depo před ledovcovou túrou na StorebjørnNaše ski depo před ledovcovou túrou na Storebjørn

Parádní ledovcový skialpový výlet na Storebjørn (2222 m)

Vrchol Storebjørn (2222 m) aneb Velký medvěd přejmenoval Jantar 1 při pohledu ze sousedního vrcholu na Haribo medvěda. Nástup je od silnice pod chatou Krossbu. Slunce pálí o sto šest a celkem rychle jsme při rovinatém přístupu k plochému ledovci Leirbrean vysušení. Ledovcová pláň s minimálním sklonem na psychické pohodě úplně nepřidává. Vyhlížíme proto sedlo Bjørnskardet, u něhož začíná foukat, takže je nutné se přiobléct na připálené paže (u některých také nohy).

Český a slovenský gang na ledovciČeský a slovenský gang na ledovci

V sedle byli někteří vyprahlí zralí na to, že se zůstanou opalovat, ale nakonec se nechali přesvědčit a všichni jsme sjeli na pásech pod převěj. Před námi byl traverz pod Velkého medvěda. Pod svahem někteří dali lyže rovnou na batoh, zatímco ostatní se snažili jít na tuleních pásech na velmi tvrdém hrbolatém podkladu co nejvyše. Na samotný vrchol došel na pásech asi pouze jeden slovenský účastník. Ostatní sundávali lyže různě vysoko na svahu. Část skialpinistů sjela přímo z vrcholu, někteří z první pláně pod vrcholem.

Norské ledovcové pláněNorské ledovcové pláně

Vrchol Storebjørn je před námiVrchol Storebjørn je před námi

Kousek pod vrcholem StorebjørnKousek pod vrcholem Storebjørn


Cestou zpět ještě dostatečně nevybitá skupinka vystoupila s lyžemi na batohu na začátek žlabu vedoucího na další vyhlídkový vrchol – sněhovo-skalnatý Sokse (2189 m). Část JANTAR týmu a několik dalších skialpinistů si jej nemohlo nechat ujít – vyhlídka byla úžasná. Ze sedla Bjørnskardet byl dlouhý ledovcový sjezd ve znamení dlouhých oblouků nebo přímé jízdy až nedaleko od chaty Krossbu. S Liborem jsme se propletli odtátými místy a k silnici dojeli po parádně naměklém sněhu na svahu s příjemným sklonem. Využili jsme ideální počasí a vyzkoušeli odpálení lavinových batohu Ortovox Avabag, BCA Float a Pieps JetForce (více se k Ortovox Avabag a BCA Float objeví tady na webu v průběhu podzimu 2016). Po dojezdu do tábořiště se nic nezměnilo ve večerním programu v porovnání s předchozími dny – večeře a oheň.

Ředitel memoriálu si vychutnává vrcholového ZubraŘeditel memoriálu si vychutnává vrcholového Zubra

Československá skupina na vrcholu StorebjørnČeskoslovenská skupina na vrcholu Storebjørn

Ředitel memoriálu ve sjezdu z StorebjørnŘeditel memoriálu ve sjezdu z Storebjørn


Po večeři bylo na programu metodické okénko, kdy ředitel memoriálu předvedl vytvoření provizorního svozného prostředku z lyží a po jejich zatížení Balcim také demonstroval transport. Dále se probraly různé varianty testování stability sněhové pokrývky od sněhového profilu po několik aktivních a pasivních testů.

Rosťa valí dole kopcom z vrcholu StorebjørnRosťa valí dole kopcom z vrcholu Storebjørn

Bruder práší z vrcholu StorebjørnBruder práší z vrcholu Storebjørn

Jantar 1 při sjezdu z vrcholu StorebjørnJantar 1 při sjezdu z vrcholu Storebjørn


Změnou oproti předchozím večerům bylo jen to, že hodně po půlnoci se pekly steaky na rozpálených kamenech u ohně a že někteří chytli tik z toho, že poslední večer došly veškeré nápoje s aspoň dvěma procenty alkoholu.

Norsko 2016 - relax po sjezdu z vrcholu StorebjørnNorsko 2016 - relax po sjezdu z vrcholu Storebjørn

Poslední den memoriálu na Galdhøpiggenu (2469 m) a při ledovcovém kurzu

Na poslední den memoriálu se JANTAR tým a část účastníků vydala na nejvyšší vrchol Norska – 2469 metrů vysoký Galdhøpiggen. Za krásného počastí dorazili na vrchol, kde se dvojice jantarů potkala s norským párem, který v rámci oslavy Dne norské ústavy vylezl na vrchol na skialpech, aby se tam převlékli do tradičních norských krojů.

Odpalovali jsme lavinové batohy - tady Ortovox Avabag a velký BCA Float 40Odpalovali jsme lavinové batohy - tady Ortovox Avabag a velký BCA Float 40

Další se mezitím věnovali ledovcové metodice v oblasti Sognefjellet pod Fannaråki, kde kromě postupu po ledovci bylo prakticky procvičeno vše od pádů do trhliny, různých způsobů sebezáchrany, jednoduché a dvojité kladky a mnoho dalšího.

Procvičili jsme kladky nutné pro pohyb po ledovciProcvičili jsme kladky nutné pro pohyb po ledovci

Nácvik sebezáchrany z ledovcové trhlinyNácvik sebezáchrany z ledovcové trhliny

Nácvik sebezáchrany z ledovcové trhlinyNácvik sebezáchrany z ledovcové trhliny


Poté nám už nezbývalo nic jiného než dojet večer do Oslo, přespat a druhý den ráno odletět zpátky do České republiky. Druhý československý firnový memoriál sice letos nebyl o firnu, ale o betonu, nicméně se po všech stránkách povedl.

Těch jsme viděli hodněTěch jsme viděli hodně

Vyhodnocení účastníků druhého československého firnového memoriálu v Norsku

V průběhu memoriálu se někteří výrazně zviditelnili, a proto vyhodnotila komise ve složení ředitel Martin Kulda Kulíšek a za Komisi tradičního skialpinsmu její předseda Jan Pala několik účastníků za jejich nadstandardní výkony. Diplomy za aktivity během firnového memoriálu obdrželi

  • Za sjezd Marek
  • Za výstup Lenka
  • Za odpal Roman (Scott Alpride) s Pavlem (Snowpulse)
  • Za rozstřel David
  • Za držáka Balci
  • Za nejlepšího ředitele Kulda

Jan Pala se skialpinistickým aktivitám věnuje dvě desetiletí od Kanady přes Evropu, Blízký východ až po východní Asii (Japonsko, Kamčatka). Je autorem knihy Hory a sníh (Jan Pala, Iva Filová a kol., Epocha 2010) a spoluautorem knihy Horolezecká abeceda (Tomáš Frank, Tomáš Kublák a kol., Epocha 2007). Skialpinismus propaguje od metodiky přes kurzy až po přednášky.


26.05.2016, Jan Pala


Diskuse



Demeter

Tak to musela být šupa.

28. 05. 2016, 12:59:44

Ostrostrelec

Priste jedu taky

12. 06. 2016, 20:04:42

ředitel

a video k tomu

https://vimeo.com/172322358

10. 07. 2016, 14:05:10

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

• NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ