1. jednání: Velké plány
Leden 2017, Brno:
Žena: „Já se tak těším, až odjedeme do toho Kyrgyzstánu – dva měsíce u jezera Issyk Kul, trocha práce u místních obyvatel a mezitím skialpy v opuštěných horách …“
Únor 2017, Brno:
Muž: „Hned jak dodělám tuhle zakázku, tak vyrazíme, tak za týden/za dva …“
Březen 2017, Brno:
Žena: „Hned jak dodělám tuhle zakázku, tak vyrazíme, tak za týden/za dva …“
Duben 2017, Brno:
Žena: „Norové hlásí, že u jezera Issyk Kul je 15°C, nebude tam už málo sněhu?“
Muž: „… ? … ! … Tak pojedeme na dva týdny autem do Norska – tam je sněhu dost, budeme pohodlně přejíždět, spát v dodávce …“
Žena: „Tak jo.“
Květen 2017, Brno:
Muž: „Pokazilo se mi auto …“
Žena: „… ? … ! … Tak poletíme letadlem a budeme stopovat, to bude v pohodě, ne?“
Muž: „Tak jo.“
2. jednání: Cesta do Sunndalsory
9. května 2017
Muž a Žena běhají zmateně po gdaňském nádraží …
Žena: „Jaktože nejede ten vlak, co měl jet?“
Muž: „Kde je ta zastávka autobusu, co tady má být? Jak se sakra dostaneme na letiště?“
Po dvou hodinách vchází Muž a Žena na gdaňské letiště …
Muž: „Hurá, jsme tady! Už jenom zařídím odbavení bomby z lavinového batohu a letíme …“
Po dalších dvou hodinách na gdaňském letišti, půl hodiny před nástupem do letadla … U jinak prázdné odbavovací přepážky vidíme skupinu tří lidí …
Muž: „Jak to myslíte, že ji nemůžu dát do žádného zavazadla? To ji mám jako vyhodit?!“
Polský letištní úředník: „Tak. Bomba nie może do samolotu. Możesz wysłać go pocztą …“
Žena: „Neměli bychom už aspoň odbavit zavazadla?“
Světelná tabule: „Dear passengers, please board the plane to Molde, Norway.“
Muž: „Jdu na poštu …“
Žena: „…??…!!!!“ (Doplň si dle vlastních zkušeností, milý čtenáři …)
Stejného dne odpoledne … Na kraji silnice u letiště v norském Molde stojí dva obrovské batohy, dva menší batohy a lyžařský obal plný skialpového vybavení. Svítí slunce. Z prostřed hromady trčí dva zvednuté palce (zbytek těl Muže a Ženy pod nánosem zavazadel nevidno) …
Muž: „To půjde, někdo musí zastavit, dnes se určitě dostaneme až do Sunndalsory. Je to jen 87 km.“
Žena: „Hele, on už někdo fakt zastavuje!“
Urostlý muž vikingského vzezření ve středních letech: „Hi. Where do you go?“
Muž: „Sunndalsora.“
UMVVVSL: „Ok. I can take you a half way.“
Žena: „Thats great! We were affraid, that nobody takes us, but we are hitch-hiking only five minutes! That´s incredible!“
UMVVVSL: „Yes. I was driving around you five minutes ago. And when I saw you, standing here with all these stuff, I decided to go back for you … You are crazy, hitch-hiking with skis …“
Muž: „Thank you so much … (trapná pauza) … you look like a Viking. Do you know the serial Vikings? I like it …“
UMVVVSL: „… (druhá trapná pauza) … No …“
O hodinu později (a o 30km dál ve vnitrozemí) – na kraji silnice u hromady věcí a dvou zvednutých palců zastavuje auto …
Usměvavý muž arabského vzezření ve středních letech: „Hi. Where do you go?“
Muž: „Sunndalsora.“
UMAVVSL: „Ok. I can take you almost there.“
Žena: „You´re kind, thank you. Where are you from?“
UMAVVSL: „Eritrea.“
Žena: „Are you on your way from work?“
UMAVVSL: „No. My wife gave birth to a baby today. I´m going from the hospital.“
Žena: „Congratulations!“
Muž: „You have such a big day and you took hitch-hikers still – thank you again … Is it your first baby?“
UMAVVSL: „Yes. It´s a girl …“ (dojemná pauza)
Muž: „Do you know the serial Vikings? I like it …“
UMAVVSL: „… (nechápavá pauza) … No …“
O hodinu později na kraji hliníkové továrny v městečku Sunndalsora. Je tma. Muž a Žena staví stan …
Žena: „Tím autobusem to taky šlo, mohl by teda jezdit častěji.“
Muž: „Jo, jednou za dvě hodiny není moc. A přes den nejede vůbec. Asi jen rozváží Nory z večírků. Přes den jede každý autem …“
Žena: „Asi. Půjdeme ráno na ryby?“
Muž: „Jo. K obědu bude losos …“
10. května 2017
Muž a Žena stojí na kraji fjordu, hned vedle hlučné hliníkové továrny. Muž drží v ruce rybářský prut …
Žena: „Nějak neberou, co?“
Muž: „Asi špatné místo …“
Žena: „Příště určitě něco ulovíme …“
Muž: „Určitě …“
3. jednání: Cesta do údolí Innerdalen
Na kraji silnice v městečku Sunndalsora vidíme opět kouli věcí se dvěmi zvednutými palci. Nad jedním z nich se šklebí mužský obličej …
Žena: „On ještě někdo zastaví …“
Muž: „Stopujeme už tři hodiny …“
Žena: „No jo … (nerozhodná pauza) … Nepůjdeme radši na autobus? Za dvě hodiny něco jede …“
Muž: „Tak jo.“
11. května 2017
Odbočka do údolí Innerdalen. Muž a Žena s nákladem na zádech vyráží na nekonečnou cestu opuštěnou silničkou, když v tom kolem nich projede autobus a zastavuje u nedalekého obchodu. Muž a Žena vbíhají udýchaní do dveří autobusu …
Žena: „Hi. Can you take us to Innerdalen?“
Řidič autobusu: „Yes.“
Muž: „Thank you!“
Řidič autobusu: „We only need to wait for other passengers.“
O dvacet minut později … Muž a Žena sedí na sedadlech kousek za řidičem. Kolem se míhají zasněžené štíty hor. Ze sedadel okolo na ně zírají děti. Občas na ně ukáží a zasmějí se …
Žena: „Trochu divné, co?“
Muž: „To teda jo …“
O dalších dvacet minut později … Autobus zastavuje na konci silničky. Dál vede jen horský chodník. Muž a Žena nasazují batohy. Všechny děti už dávno vystoupily na jiných zastávkách. Muž se otáčí k řidiči autobusu …
Muž: „Thank you very much. Can you tell us, when does the bus go back? We´ll be here three days and than we need to get into Sunndalsora again …“
Řidič autobusu: (smějící se) „There is no bus stop …“
Žena: „What? You took us here … You are the bus driver and the bus must go back too …“
Řidič autobusu: „I´m not a bus driver. I´m a schoolbus driver. I take children to the villages in this valley. I took you here only because it wasn´t so far from their homes …“
Muž: „You´re so kind … thank you.“
Řidič autobusu: „You´re welcome.“
Žena: „… (zamyšlená pauza) … Jak se dostaneme zpátky?“ (rozhlíží se kolem, všude je pusto a prázdno …)
Muž: „Někoho stopneme.“
Žena: „Tak jo.“
A pak jsme tři dny lyžovali v údolí Innerdalen, zalití sluncem a potem, zdolávajíce štíty nad čarokrásným jezerem a pokoušejíce se chytit rybu …
Žena: „Nějak neberou, co?“
Muž: „Asi moc mělká voda …“
Žena: „Příště určitě něco ulovíme …“
Muž: „Určitě …“
Ale o tom tento článek není. Je o útrapech stopování se skialpy na zádech … Takže jak tobylo dál …
4. jednání: Cesta na chatu Eiriksvollen
14. května 2017
Dva čerstvě opálení, lehce unavení lidé – Muž a Žena – kráčí plně naloženi úzkou silnicí, vedoucí z údolí Innerdalen. Občas se některý z nich otočí a zaposlouchá. Nic však nejede … Najednou se ze zatáčky vyřítí osobní automobil. Muž zvedne palec. Automobil zastaví. Vystoupí z něj povědomá osoba, ovšem v obleku a kravatě. Na sedadle spolujezdce sedí starší muž, také slavnostně ustrojen …
Řidič školního autobusu: „Hi. Where do you go?“
Muž: „Sunndalsora.“
ŘŠA: „Ok. I can take you there.“
Žena: „You´re so kind. We need to catch there a bus to Eiriksvollen hutte. Where are you going?“
ŘŠA: „My father has a celebration in the city …“
Osobní automobil s řidičem, otcem, Ženou a Mužem vjíždí co centra městečka Sunndalsora. V tom posádka vidí, jak ze zastávky ujíždí autobus …
ŘŠA: „Is it your bus?“
Muž: „Yes. We missed it.“
ŘŠA: „No way …“
Následuje zběsilá honička úzkými norskými silničkami. Po mnoha minutách a mnoha ujetých kilometrech zastavuje automobil s posádkou na zastávce autobusu, který právě přijíždí …
Žena: „Thank you very much.“
ŘŠA: „You´re welcome.“
Osobní automobil se otáčí a vrací se zdlouhavou cestou na rodinnou oslavu … Muž a Žena stoupají k útulné chatě Eiriksvollen, kde tráví dva krásné dny ve společnosti veverčí rodiny, ovcí, koz … a neulovených ryb …
Žena: „Nějak neberou, co?“
Muž: „Asi moc rychlá voda …“
Žena: „Příště určitě něco chytíme …“
Muž: „Určitě …“
5. jednání: Cesta na Storhornet
15. května 2017
Je večer. Muž a Žena stojí na autobusové zastávce pod chatou Eiriksvollen a čekají na autobus …
Žena: „Nějak to nejede, co?“
Muž: „Nejede to už dvě hodiny …“
Žena: „Že bychom se špatně podívali?“
Muž: „… (nešťastná pauza) … Nezkusíme stopovat?“
Žena: „Tak jo.“
Vzápětí je slyšet zvuk motoru. Žena bez jakékoliv naděje zvedá palec. A auto zastavuje …
Další hodný řidič: „Hi. Where do you go?“
Muž: „Near Oppdal“
DHŘ: „Ok. I can take you there.“
Žena: „Thank you very much.“
O hodinu později … Muž je v družném hovoru s řidičem. Krajina ubíhá …
Žena: „Kde jsme?“
Muž: „Podívám se do mapy … (překvapená pauza) … Přejeli jsme to … Sir, we missed our place to stop. It´s about ten kilometres back …“
DHŘ: „Ok. I can take you there.“
Žena: „Thank you very much.“
A díky tomu jsme mohli zlyžovat horu Storhornet.
6. jednání: Cesta za sluncem
20. května 2017
Jsme v pohoří Jotunheimen. Při kraji horské silnice mezi vysokými stromy svítí velké množství různě barevných stanů a různě barevných automobilů. Uprostřed vidíme ohniště a kolem něj velké množství různě barevných lidí. Mezi nimi i Muže a Ženu …
Žena: „Tak kam to bude dnes, Paliči? Včerejší výlet byl super – ten dlouhý sjezd a ty výhledy …“
Muž: „Jojo. Noční přejezd autobusem k vám se vyplatil.“
Jakýkoliv účastník Norského skialpového memoriálu: „Vypadá to špatně s počasím. Musíme hlavně vybrat místo, kde bude hezky …“
Palič: „Ano.“
O hodinu později, uprostřed hor …
Jakýkoliv účastník Norského skialpového memoriálu: „Jako jo, je tady hezká skialpová trasa, ale vidíte ty mraky? Já bych to zkusil ještě jinde …“
Palič: „Ano.“
O další hodinu později, „jinde“ …
Žena: „Tady to vypadá dobře …“
Jakýkoliv účastník Norského skialpového memoriálu: „Jako jo, bude tady perfektní sjezd, ale vidíte ty mraky? Co zajet ještě kousek dál? Podle předpovědi bude u fjordu slunce …“
Palič: „Ano.“
O další dvě hodiny později, tam, kde svítí slunce …
Jakýkoliv účastník Norského skialpového memoriálu: „Vidíte? Já vám to říkal! Je tady krásně!“
Palič: „Ano.“
Muž: „Je tady krásně. To budou výhledy …“
Žena: „Měli jste pravdu, ty čtyři hodiny cestování za to nakonec stály …“
O další dvě hodiny později na vrcholu …
Jakýkoliv účastník Norského skialpového memoriálu: „No tak svítilo aspoň chvilku. Co byste chtěli.“
Palič: „Ano.“
Muž: „Já vás nevidím, kde jste?“
Žena: „Já nevidím ani kde je nahoře a kde dole.“
Palič: „Buď ráda, že jsme vás vyvezli.“
Žena: „Pravda. Stopování už bylo tak akorát …“
Muž: „Děkujeme … (krátká přemýšlivá pauza) … Vezmete nás do Osla na letiště?“
A tak nás teda vzali.
Omluva angličtinářům: Použitá angličtina je taková, jakou mluvíme (takže špatná, ale autentická).
Omluva neangličtinářům: Mohla jsem angličtinu přepsat do češtiny, ale jak se říká, nebylo by to ono. Doporučuji použít některý z internetových překladačů.
Alice Boleloucká má spoustu zájmů od zpěvu s doprovodnou kytarou přes různé varianty tance, divadlo, až po letní nebo zimní pohyb v horách. Nejoblíbenější zimní aktivitou je pro ni skialpinismus. |
Super a velmi vtipne napisane!