HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Festival OBZORY Pádler.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

↓ ↓ nejnovější diskusní příspěvky ↓ ↓

Závodní skialpinismus - Petr Novák mistrem ČR, vítězem Českého a Středoevropského poháru 2018

Závodní skialpinismus - Petr Novák mistrem ČR, vítězem Českého a Středoevropského poháru 2018

A je to tady nejdůležitější skialpový závod sezóny 2017-2018 se tentokráte odehrával v Rokytnici nad Jizerou a ne ve Špindlerově Mlýně. Zakončil jsem tak vynikající zimu ve skialpových závodech.



Před startem KrakonošePřed startem Krakonoše

Mírně letecký náhled na startovní pole v KrkonošíchMírně letecký náhled na startovní pole v Krkonoších

Start krkonošského závoduStart krkonošského závodu

 

Prohlédněte si další fotografie k článku...

 


V loňském roce jsem měl vynikající sezónu na silničním kole, když jsem nově vstoupil do kategorie nad 50 let. Podařilo se mi vyhrát Moravský pohár, Dobrušský pohár, Mamut tour, Krkonošský marathon a druhý jsem skončil na Beskyd Tour. Mistrovství ČR v silniční cyklistice mě bohužel nevyšlo a bylo z toho druhé místo. Podařilo se mi také vyhrát soutěž Pekelného kilometru, což mezi běžci, když neběhám, bylo nečekané.

Rozhodnul jsem se, že využiju kvalitní sezónu a zkusím ještě zabojovat v zimě 2017-2018 ve skialpininismu v Českém poháru, i když tam kategorie nad 50 let není. Budu tak soupeřit se čtyřicátníky, od nichž budu o deset let starší.

První závod Středoevropského poháru v Červenci na Slovensku a pro mne pátá příčka naznačili, jestli tam jsem opravdu správně. To neukazovalo, že by z toho mohlo něco být, ale říkal jsem si, že to možná bylo z toho, že jsem šel den předtím Závod Beskydské koruny (Vertikal na Lysou Horu v Beskydech). Podmínky byly špatné a první dva km na ledě pouze na botech mě vzaly hodně sil a tak jsem druhý den trpěl.

Druhý závod byl Vertikal na Dolní Moravě a tam jsem už svoji kategorii vyhrál. To mi dodalo motivaci to ještě zkusit. Další závod byl součástí Středoevrpoského poháru v Polsku v Pilsku a byl to závod dvojic. Oslovil jsem mého parťáka z loňské Pierra Menty a Bokami Tatier Romana Kuczynského. Na velmi těžké trati 24 km s převýšením skoro 2200 metrů jsme vyhráli Nestory, což je v Polsku katergorii nad 50 let, ale hlavně kategorii veteránů do SEP. No, paráda!

Mezitím jsem se zúčastnil třech závodů Beskydské koruny a tam opět vybojoval vítězství v kategorie Elite a dokonce třetí místo celkově! Noc Tuleních pásů jsem šel s mým synem Davidem a čtvrtá příčka celkově mne velmi potěšila. Kdy se Vám podaří postavit se společně na stupně nejlepších se svým synem o 31 let mladším? Další závod Českého poháru na Bouřnáku po velmi napínavém souboji s Honzou Pochobradským nakonec dopadl v můj prospěch.

Před závody padám jako hruška – na ledu

Jenže nastal den D a já měl obavy, že se to nepodaří jako na silničním kole. Už v týdnu jsem začal cítit lehkou virózu a ladil jen tak lehce formu. Zrovna bylo velmi mrazivé počasí a všude řádila chřipková epidemie. Ve čtvrtek si jdu ještě zabruslit na náš rybník Chobot, což nebyl zamrzlý po mnoho let. Nestál jsem na tom opravdu dlouho. No už jsem si začal věřit a začal blbnout, až to přišlo. Při jízdě pozadu jsem asi najel na nějakou nerovnost a už jsem šel k zemi. Nečekal jsem tak tvrdý dopad a naraženej zadek a zápěstí – to fakt bolelo. Ležel jsem na ledě a už se mi točilo hlavou, co bude. No po chvilce jsem zkusil vstát a už se volně pouze popředu blížím k autu, aniž bych blbnul.

Vše jsem si důkladně připravil, lyže-skluznici. Naimpregnoval jsem pásy a opravil lepidlo, aby dobře drželo. Nic jsem nechtěl ponechat náhodě. Jedeme do Špindlu už v pátek, jdeme se projít a rozejít, aby se tělo trochu nastartovalo. Cítil jsem se celkem dobře, ale v krku to trochu pálilo. Přeci jenom bylo -15 stupňů. Když už jsme byli kousek od baráku, museli jsme přejít silnici a ve tmě jsem přehlédnul, že tam je pořádný led. Nožky mi podjely a lyže vyletěly z ruky. David je jen tak tak zachytil, když mířily do potoka. Opět tvrdý náraz na druhý bok a znovu zápěstí. Nemohu se bolestí ani postavit.

Pokuta za údajně neočištěné přední sklo

V noci už jsem nespal. Přehrával jsem si všechny scénáře závodu, jako kdybych měl jít na první závod v životě. Ráno vyskakuji a dělám, že nic. Ráno vyjíždíme o půl desáté ze Špindlu a najednou jede za mnou policejní auto s rozsvíceným majákem a sirénou. Říkám si, co blbne a pouštím ho, ale on zastavuje taky. Ještě kousek popojedu na bezpečné místo a ptám se, co se stalo. Pan policajt mi s vážnou tváří oznamuje, že nemám dostatečně očištěné přední sklo a já myslel, že jsem někoho přejel. Navrhnul jsem mu, aby se zkusil podívat zevnitř auta a viděl, že celá moje strana je důkladně očištěná. Jen na pravé straně kousek není, ale výhled byl bezproblémový. Nemínil se mnou komunikovat a musel jsem zaplatit pokutu.

Prvních pár set výškových metrů do sjezdovky na Lysou

V Rokytnici vše proběhlo celkem v klidu a najednou stojíme na startu ve 13 hodin. Mé obavy z velkého mrazu, kvůli kterému jsem se raději přistrojil, byly zbytečné. Po prvních pár stovek metrů do prudké sjezdovky na Lysou horu jsem se totálně vařil. Krátký, ale nebezpečný úsek sjezdu na pásech a sjetí na černou sjezdovku bylo opravdu výživné. Potom byl hned krpál, kde se dalo jít jen přímo nahoru, jelikož sjezdovka byla fakt prudká. To není zrovna moje parketa a opět Honza Pochobradský ze stejného oddílu jde jak stroj.

Vláček skialpinistů na tratiVláček skialpinistů na trati

Dostáváme se na traverzovou cestu, ale jsem totálně zakyselen a nemohu se rozběhnout. Při nájezdu na modrou sjezdovku přelézám lehkou sněhovou hranu a první chyba je tu. Zkopnul jsem si pás, ale nespadnul celý. Naštěstí se mi ho podařilo zepředu nasadit a ztráta byla jen 10 vteřin. Toho Honza využívá a nastupuje a udělá si krásný náskok asi 100 metrů. Ten pás už se nedá použít, jelikož je z větší části nalepen sníh na lepidle a na čištění není čas. Za chvilku jsme na Lysé hoře a jedu to šusem, co to jde. Jen mám obavy, abych někoho nesejmul v plné rychlosti. Jede se sjezd mezi normálními lyžaři.

Sjedeme dolu k depu a dávám druhé pásy, už se rozcházím a opět chyby. Nedal jsem dolů podložku na stoupání a bota se mi cvaká znovu na sjezd. To je teda den! Cesta na Dvoračky je ušlapaná a je to hodně o technice a hlavně silných rukou. To se v mém případě zrovna nedá říct. Mám raděj menší sklony a odraz nohou. Ostatní se mi vzdalují a to je zlé! Od Dvoraček následuje traverz ke Kotli a stále se snažím udržet kontakt s dalším závodníkem, který je o osm let mladší.

V KrkonošíchV Krkonoších

Následuje sjezd ve volném terénu v lese, a tam jsem jako doma. Říkal jsem, že to musím pustit. Valil jsem to, co to šlo, a na konci sjezdu jsem se přiblížil na kousek. Další těžké stoupání je ve volném terénu ve velmi špatné stopě a já mohl použit další pásy - poprvé v životě jsem si na zádody vzal troje tulení pásy. Tyto pásy jen neměly lepidlo v dobré kondici, jelikož jsem předpokládal, že je nevyužiji.

Naštěstí jsem byl rychlejší v depu a vycházel jsem jako první. Snažil jsem se jít co nejúsporněji, ale přesto to hodně prokluzovalo a postupně se mi začal odlupovat pás. Snažil jsem se to držet na rukou. Ke konci kopce už byl pás odlepen až do středu boty. Trochu nechápu, proč mě soupeř každý krok kopal do mých lyží.

Po třetím kopci další těžký lesní sjezd

Jsme nahoře třetího kopce a následuje opravdu těžký sjezd v lese. Dávám do toho opět vše. Už mám jenom jedny funkční pásy a ještě mne čekají dvě stoupání! Jede se mi dobře, ale ztrácím cestu, jelikož některé červené praporky už jsou ve sněhu a nemohu najít cestu. Nakonec jedu a vidím praporek, ale vlítnu na cestu ve velké rychlosti a tam se mělo jet doprava, ale já přelétnul až na druhou stranu a spadnul jsem ze břehu.

Dole kopcom v leseDole kopcom v lese

Nejdříve zkouším asi ty dva metry vylézt (moc prudké a boří se to), ale to nejde tak uvidím ještě jednu cestu pode mnou a tak se rozhoduji sjet na ní. Musím po ní bruslit a za chvilku narazím na tu původní cestu, kde mne předjíždí můj konkurent. Na jednu stranu jsem překvapen, jaký náskok jsem si udělal, ale má větší rychlost. Musím makat, abych se ho udržel. Opět znovu výstup do prudkého krpálu. Dávám poslední pásy a snažím se udržet, ale Honza si postupně dělá slušný náskok. Vidím to už bledě, ale říkal jsem si, přece se nevzdám. Honzovi pásy drží lépe do kopce.

Jdu absolutně nadoraz a vidím, že se mezera nezvětšuje. Paráda. Docházíme na vrchol a po vrchním hřebenu se jde docela dlouho a věděl jsem, že se musím přiblížit. Hlava velel - makej, ale tělo mělo jiný názor. Začal jsem se přibližovat a u depa, kde se sundávaly pásy mě chybělo 10 metrů. Rozhoduji se, že ho nesmím ve sjezdu ztratit. Valím to za ním až příliš rychle a přehlédnu směr jízdy. Dostanu se za linii sjezdu a opět musím zabruslit - má už zase náskok. Dlouhý traverz, kde se bruslí - lyže Ski Trab mne jely velmi dobře.

Přeskok přes zamrzlý potok

Postupně se přibližuji a nastává velmi těžký sjezd v lese s velmi hustými klacky. Opravdu to bolí, když to šlehá všude možně. Jedu nadoraz a vidím, že kolega jde k zemi a to byl můj čas to zkusit. Jedu co to dá, a konečně jsem na cestě, kde hlásili, že je třeba lyže přenést přes vymrzlý potok. Jedu natolik rychle, že už není čas zastavit a rozhoduji se ho přeskočit. Paráda ustál jsem to a hned následoval spadý strom. To už zastavuji a pekračuji ho. Valím na poslední depo, což je prudce doprava. I s tímto kouskem si na ledovatém moje Ski Traby poradily. Kontrola jen uskakuje, abych ho nesejmul. Rychle nasazuji pásy a při prvním pásu doráží Honza. Nasadím druhý a jdu, co to dá.

Stupně vítězůStupně vítězů

Podklad je hodně ledovatý s jehličím, ale už není možné se ohlížet. Nohy už nemůžou, ale věděl jsem, že to není už dlouhé. Jen dojít ke sjezdovce a po ní už jen dolů do cíle. Přicházím na traverzovou cestu a konečně se mohu podívat, jak na to jsem. Vidím, že za mnou na dohled nikdo není. Zvolňuji a šetřím se na sjezd. Jak dorazím na sjezdovku, cvakám boty, pásy dolů a házím je nesmotané pod kombošku. Šusem jedu do cíle u spodní stanice. Jen se trochu bojím, abych někoho nesejmul při průjezdu kolem nástupních stanic horních vleků na Lysou horu, kde sjíždí mnoho lyžařů. Ve velké rychlosti se mezi nimi prokličkuji, a zanedlouho dojíždím totálně vyčerpán v čase 1:53 h. To je celkově 10. místo. Mám radost, že mi domácí šampionát tentokrát vyšel. Vypínám hodinky, které ukazují 1650 metrů převýšení na 16,5 km vzdálenosti.

I přes desetiletý handicap jsem mistrem ČR, vítězem Českého poháru a vítězem Středoevopského poháru pro sezónu 2017-2018. Úžasné Překvapivě jsem byl vyhlášen jako sedmý v mužích celkově ve Středoevropském poháru. Co víc si přát.

Podpora Davida Novák a Petra Nováka: Hipoxico.cz, Namche.cz, SkiTrab.cz, Dynafit, Sapa LPJ, Miloš Homolka, HellyHansen.cz, Pieps, Jídelna zahrada, Pomoca, Composit Airplanes a TuleniPasy.cz.

Petr Novák se účastní skialpinistických závodů v kategorii veterán, a v závodech často vítězí. Se synem Davidem Novákem skončili v hlavní kategorii na třídenních závodech Bokami Západných Tatier 2016 na vynikajícím čtvrtém místě. Na svém kontě má několik českých prvosjezdů od Kamčatky po Kyrgyzstán a na lyžích také sjížděl osmitisícovku Shisha Pangmu (vzhledem k podmínkám nelyžoval z vrcholu, ale po sestupu z výšky 7500 m). V dubnu 2016 Petr Novák vyhrál dva mezinárodní skialpinistické závody ISMF na Kamčatce.


05.03.2018, Petr Novák


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů