HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

↓ ↓ nejnovější diskusní příspěvky ↓ ↓

24 hodinový extrém na Lysé hoře v roce 2019 dobrovolně, a bez lyží

24 hodinový extrém na Lysé hoře v roce 2019 dobrovolně, a bez lyží

Jak už to tradičně bývá, na beskydské Lysé hoře se poslední víkend v lednu 2019 koná 24 hodinovka LH 24, přesněji Renault Kilpi 24 hodin na Lysé hoře. Jedná se o extrémní zimní vytrvalostní závod jednotlivců a dvojic soutěžících o to, kdo nejvíce během 24 hodin vystoupá na vrchol Lysé hory.



Hromadný start z pily v OstraviciHromadný start z pily v Ostravici

Parťákův úsměv jako energie na další cestuParťákův úsměv jako energie na další cestu

Závěrečná díra k čipu, kterou každý ne vždy ustálZávěrečná díra k čipu, kterou každý ne vždy ustál

 

Fotogalerie LH24 2019 >>


Stejně jako Beskydskou sedmičku, i tento podnik pořádá beskydský známý horolezec Libor Uher. Letos z areálu Na Pile v Ostravici vystartoval již 8. ročník. Zázemí závodu je situováno k hotelu Sepetná a přilehlých rekreačních zařízení, kde jsou závodníci uloženi buď do objednaných vlastních pokojů, anebo společných prostor různě po budovách. Každý účastník nebo dvojice mají vymezený prostůrek k odložení osobních věcí. K dispozici mají za příplatek nepřetržitý přístup k čerstvému hotovému jídlu, tzv. Gastrofestivalu, aby se mohli posilňovat na další a další kola.

Po třech letech opět na startu

Vydávám se na tuto akci podruhé po třech letech. Ovšem tolik sněhu na Lysé jako letos nepamatuji snad žádný ročník, který jsem sledovala. Opět jsem ale vyměkla a nechala se kamarádem umluvit do smíšené dvojice. Stejně jsem se do vánoc trápila s kotníkem, je čas ho trochu zrehabilitovat a potrénovat na další skialp závody, které mě v únoru a březnu čekají.

Start – počátek šílenství

Do Ostravice přijíždím po bezesné noci někdy po sedmé ráno. Ihned hledám parťáka ať můžeme převzít registrační balíček, a jít si chytit plácek do depa/ubytování. Start závodu byl naplánován na 10 hodin a s radostí jsem toto privilegium z naší dvojice přenechala mužskému parťákovi Mirkovi. Na hotelu Sluníčko si uprostřed místnosti obsazujeme 2x1 metr vyznačený obdélníček.

První seběh – to se ještě lítalo s úsměvemPrvní seběh – to se ještě lítalo s úsměvem

Tajně jsem doufala, že si tu zdřímnu a doženu spánkový deficit. Naivní představa. Je nás tu asi 50 dvojic, většinou právě smíšené, tedy přímo naši soupeři a netrpělivě čekáme na start. Venku poletuje sníh, ale výrazná zima není, teplota se pohybuje dole lehce pod nulou, nahoře fouká a je možná o deset stupňů méně.

V 11 už se kompletně chystám vyrazit převzít štafetu k Transformátoru a obkroužit svůj první okruh, který bývá relativně nejrychlejší. Ani ne tak kvůli tomu, že je první, ale spíše proto, že velká masa lidí, i těch pomalých, už se mezitím přesune k vrcholu. Díky tomu i ty nejužší pěšinky lesem v prvních dvou třetinách stoupání jsou nyní uvolněné a bez špuntování.

První kolo LH24

Čekám na Mirka asi 12 minut, mezitím probíhají první eliťáci. První, ti z dvojic a dále i jednotlivci. Přebírám čip, odevzdávám do rukou parťáka velkou bundu, která nás bude hřát při každém čekání na předávce, a vyrážím. Trať mám živě v paměti, byť jsem si ji tréninkově, narozdíl od mnoha jiných závodníků, letos celou neprošla ani jednou. Přemýšlím kolikrát jsem byla vůbec na Lysé.

Strmý hang opouštíme zpět na červenou turistickou značku a jdeme dál doleva, pověstným traverzem Malenovickým kotlem. Tady bývá vždy nejvíc sněhu, cestičky nejsou ušlapány, aby se dalo běžet, musíte nohy pěkně nadzvedávat. Nicméně se mi pokus o jakýsi běh prozatím daří, horší je úsek který nás lesem propojí na trasu Bezruč – Lysá. Tady se už stezka opět krásně uvolňuje a umožňuje dál běžet pod severní sjezdovku.

Častečně ušlapaná cesta v seběhuČastečně ušlapaná cesta v seběhu

Noc umocňovala obtížnost trasyNoc umocňovala obtížnost trasy

Noční výstupy měly něco do sebeNoční výstupy měly něco do sebe

 

Letos výjimečně nemusíme cikcakovat mezi ohrádkami, ale jde se vyšlapanou dálnicí téměř napříč až k vrcholu. U Bezručovy chaty pípáme a ted může nastat relativně rychlý přesun dolů na Sepetnou. Seběhy jsou u tohoto závodu klíčové. Do kopce moc nenaženete, mnohdy se potýkáte se špunty v úzkých místech, ale pokud podmínky přejí dostatečnou sněhovou pokrývkou, dá se solidně letět až dolů. Tedy minimálně na Lukšinec, kde zapadnu opět po kolena a kolektivně se brodíme.

Změna k lepšímu nastává až na Albínově náměstí, kde už mám naprosto vyčerpánu slovní zásobu sprostých nadávek. Až teď, konečně, už bez zdržení běžím až dolů, kde je ještě poslední překvápko v podobě díry vedoucí k pípáku čipů. Tohle bylo slušný. Otočila jsem kolo za 1 h 29 m. Spokojena se svým výkonem předávám čip Mirkovi a jdu si užít na ubikaci gastro orgii, převlečení do suchého a taky chvilkového odpočinku, než za nějakou 1,5 hodinu opět budu nachystaná na převzetí čipu.

Každé kolo je jiné

Takhle nějak to jde do prvního setmění, a do půlnoci. Snažím se nevnímat kotník vymknutý při druhém seběhu a s maximální opatrností se pohybuji po trati nahoru a dolů. Po očku pozoruji míjející časomíry, kde se odpočítává čas do konce. 11 hodin, 8 hodin… Dostat se dolů, vybrat si něco pořádného k jídlu z úžasné nabídky jídel (až lituji, že toho do sebe víc nenacpu), převléct se do suchého, protože hodinu a půl čekání i v lehce propocených věcech člověk vychladne, na chvilku se natáhnout, pokecat a zasmát se spolutrpiteli a vydat se dál. Super atmosféra. Jaké jsme si to udělali, takové to máme.

Tma provázela závodníky víc jak polovinu závoduTma provázela závodníky víc jak polovinu závodu

Cestou nahoru předbíhám pomalejší jednotlivce. Jdou bez odpočinku, jejich tempa jsou rozvážnější, vydržet to 24 hodin v kuse dá zabrat. Nejlepší ženy dají 10, možná 11 okruhů. Nejlepší borci by letos mohli dát 13. Občas na trati míjím právě vedoucho Radka Chrobáka i jeho pronásledovatele Zdendu Hrušku.

 

Dvakrát jsem předcházela vedoucí ženu Elišku Kaniovou, kterou v posledním kole předběhla Barbora Cichá. Často jsem přemýšlela, která kategorie to má lepší. Dvojice se střídají, ale během střídací přestávky vychladnou, tělo se začíná pomalu dostávat do regeneračního procesu a unavovat a pak jej musíte přemlouvat k novému výkonu zase od začátku. Jednotlivci musí rozvrhnout síly na celých 24 hodin, aby zvládli kroužit pořád dokola. Dají malou přestávku v depu a zase nahoru, stejný okruh, různě měnící se podmínky, světlo, tma, hodně lidí, málo lidí, rozsypaný sníh, nebo konečně jakš takš ušlapaná cesta dolů.

Nejsou to jen nesmyslné okruhy podobající se jeden druhému. Pokaždé je to jiné. Pokaždé vás dole nebo nahoře zdraví jiní lidé, povzbuzují, uhýbají ze stezky do hlubokého sněhu, starají se o vás pořadatelé ve dne i v noci. I tohle je extrémní Lysá hora 24 hodin, zima, spousta sněhu, ale všichni na stejné lodi.

Po necelých 23 hodinách to s Mirkovým 13. kolem balíme na druhém místě v kategorii do 35 let a na třetím místě celkově ve smíšených dvojicích. Nemá smysl začínat další kolo, ačkoliv i pípnutí na vrcholu by nám bylo uznáno jako půl kola. Už nám došly síly i morál a chceme si odpočinout.

Je to za námi

Z letošního ročníku mám strašně dobrý pocit. Fajn atmosféra a nálada všude kolem, bezvadné podmínky v lese i na Lysé. Můj parťák Mirek vůbec nesledoval průběžný vývoj pořadí, šel si svoje tempo. Nechala jsem ho užívat si to a jen jsem vždy následovala svou porci výkonu.

Vítězové a Mistři ČRVítězové a Mistři ČR

Na podzimní absence tréninků to nebylo vůbec špatné. Úžasné výkony podala dvojka Juli Rampírová s Matějem Bernátem, kteří zvládli 14 okruhů a mezi smíšenými dvojicemi vyhráli. Na záda jim funěly beskydské kočky Petra Ševčíková s Hankou Holoubkovou, které taky obkroužily neuvěřitelných 14 kol.

Vyhlášení, kategorie MIX do 35 letVyhlášení, kategorie MIX do 35 let

Na vyhlášení smekáme klobouky i čepice a příjemně unavení se přesouváme vstřebat intenzivní zážitky předešlých 24 hodin. Už se těším zase na své ski a tiše se jim doma do koutu omlouvám. Minimálně do konce března z nich neslezu.

SOUHRN VÝSLEDKŮ LH24 2019

Muži

  1. Radek Chrobák
  2. Petr Král
  3. Zdeněk Hruška

Ženy

  1. Barbora Cichá
  2. Eliška Kaniová
  3. Linda Tekeliová

Dvojice/Ženy

  1. Hana Holoubková + Petra Ševčíková
  2. Monika Gemelová + Aneta Nováková
  3. Barbora Macurová + Veronika Magnusková

Dvojice/Muži

  1. Ondřej Tabarka + Tomáš Svoboda
  2. Dušan Krajčovič + Tomáš Szabo
  3. Dariusz Jakubczyk + Paweł Jakubczyk

Dvojice/Mix

  1. Matěj Bernát + Julie Rampírová
  2. Nikola Ivanov + Kateřina Holla
  3. Miroslav Jančík + Marie Zelená

Celkové výsledky najdete zde.

FOTO Lukáš Podolák a Jakub Stryk

Marie Zelená pochází z Uherského Brodu, vystudovala Design a Kulturní dějiny, ale skutečně se našla až v malebných Beskydech a ne zas tak vzdálených Tatrách, kde se nejčastěji, především závodně, věnuje horským ultramaratonům, skyrunningu, skialpinismu nebo také lezení.


04.02.2019, Marie Zelená


Sem vložte diskusní příspěvek.