HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Sjezdové dráhy v Krkonoších a lanovky podle časopisu Zimní sport z roku 1936

Sjezdové dráhy v Krkonoších a lanovky podle časopisu Zimní sport z roku 1936

Krkonoše jsou v České republice z hlediska lyžování a pohybu lidí v zasněžených horách fenoménem, kterému od rozpadu Československa, resp. ČSFR, nemá co konkurovat. Význam Krkonoš byl nezpochybnitelný i za časů první republiky v letech 1918-1938, kdy byly hlavním tréninkových terénem lyžařů z Čech. V prvním čísle XXVI. ročníku časopisu Zimní sport vydávanému Svazem lyžařů RČS vyšel článek pojednávající o čtyřech navrhovaných sjezdových tratích. Zde je jeho přepis,

K. Rudl Zimní sport, ročník XXVI, číslo 1, 1936 List Svazu lyžařů RČS

Vývin sjezdové techniky určován jest výběrem závodních sjezdových tratí. Pamatujete se jistě dobře, že ještě před 5-6 lety platila za ideální sjezdovou trať pokud možno holá pláň o velkém sklonu. I v Alpách byly pořádány sjezdové závody na pláních a bylo dbáno, aby trať neprobíhala lesem. Až na závodech FIS v Innsbrucku r. 1933 přišla novinka. Pro alpskou kombinaci byla zvolena trať z Mutters, vyloženě lesní a na tehdejší poměry velmi těžká.

Vzpomínám, jak podél trati jsme stoupali ke startu v mokrém sněhu a stále se divili, proč stále a stále ten les. Sjezdová technika byla sice tehdy u nás v plenkách, ale velmi špatné umístění našich závodníků bylo zaviněno právě nezvyklostí vyloženě těžké lesní tratě. Od těch dob jsou vyhledávány ještě těžší sjezdové trati, jež jsou zpestřovány ještě různými překvapeními v podobě vln, prudkých zatáček, náhlých velkých sklon, „boulí“, atd. Přímo rafinovaně obtížnou byla např. nová sjezdová trať N na Zimních olympijských hrách v Garmisch. Ovšem volba tak těžké tratě je dána terénem, který navrhovatelé mají k dispozici. U nás nenajdeme terén k úpravě tak obtížné sjezdové trati. Jen s velkými obtížemi nacházíme potřebný sklon, délku a výškový rozdíl, o zajímavostech v trati ani nemluvě.

Časopis Zimní sport, číslo 1., ročník XXVI, 1936
Časopis Zimní sport, číslo 1., ročník XXVI, 1936

Na Krkonoších, kde trenuje hlavní kádr našich sjezdařů, máme dnes nejlepší sjezdovou trať z Kotle (1434 m) do Lesního zátiší (800 m). Trať je skorem 3 km dlouhá s výškovým rozdílem 640 m a maximálním sklonem v trati 29 stupňů. Obsahuje nejvíce terénních variací v lese, na holých pláních a pasekách. Pročištěním nízko lesa, odstraněním několika ojedinělých stromů a četných pařezů, o kteroužto úpravu Svaz lyžařů požádal harrachovskou lesní správu, bude získána opravdu moderní sjezdová trať. Na vrcholu Kotle bude zřízen dřevěný kryt pro závodníky a funkcionáře pro případ nepohody. Tato trať, kterou doporučuji vřele našim sjezdařům, dává možnost dobrého výcviku sjezdové techniky, rychlého postřehu as sebeovládání. Závody, pořádané na této trati prokázaly, že jen malé procento závodníků ji ovládá.

Další sjezdovou tratí je dráha se Studniční hory (1560 m) do Modrého dolu (1000 m). Tato trať, ze tří čtvrtin holá pláň, zbytek pak lese, nemá již tolik terénních zajímavostí. Je také kratší a sice 2,5 km, s výškovým rozdílem 550 m a maximálním sklonem 30 stupňů. Po trati Kotel – Lesní zátiší je to prozatím naše nejlepší sjezdová trať v Krkonoších. Na vrcholu Studničné hory má býti zřízen rovněž ochranný kryt. Velkou vadou trati je přechod do roviny Modrého dolu, který zabraňuje další prodloužení až do Obřího dolu.

V hlavním projektu, o jehož schválení byla požádána správa státních lesů a statků, je trasa sjezdové dráhy ze Zlatého návrší (1400 m) po východním svahu Medvědína do Špindlerova Mlýna, resp. Bedřichova (700 m). Trať je trasována po vzoru alpských sjezdových tratí s Patscherkoffelu do Igls. Probíhá skoro celá lesem v 15-20 zákrutech a končila by na pláni v Bedřichově u potoka Medvědí ručej. Celková délka trati je 3 km s výškovým rozdílem 700 m a maximálním sklonem 32 stupňů. Tato trať by vyhovovala i lyžařům-nezávodníkům, neboť stávající, tzv. lyžařská dráha z Míseček do Špindlerova Mlýna, je takřka nesjízdná. Vyžadovala by poměrně velké, trvalé odlesnění v šíři 6-10 m. Její potřeba je bezesporná, mají-li býti pořádány v budoucnu mezinárodní sjezdové závody v Krkonoších. Vzdálenost hotelových středisek je vždy na závadu rychlému průběhu a finančnímu zdaru závodů.

Čtvrtá sjezdová trať, které se domáháme, by byla vedena od Sokolské boudy (1250 m) přes paseku u Zinnerckerových bud (1096 m) a kolem lanovky do Jánských Lázní (600 m). Trasa této sjezdové dráhy je dána nynější sáňkařskou drahou, tzv. Prollog cestou, která by byla zrušena a zbylá, tzv. Zvonková cesta by byla upravena v šíři 8-15 m (podle povahy terénu) a doplněna několika zákruty. Sáňkařská dráha ve své trase, s mnoha zatáčkami, je moderní sjezdovou tratí, nevyhovuje však svojí šíří. Délka trati je 2,8 km, výškový rozdíl 650 m a maximální sklon 32 stupňů. Místo startu, jakož i dojezdu má ideální polohu.

Uskutečněním této trati staly by se Janské Lázně, Sokolská bouda a rovněž i lanovka daleko více vyhledávanými. S Černého vrchu do Janských Lázní není vůbec žádného sjezdu. Cesta T má příliš malý sklon, mimo to je příliš dlouhá a za dnešního stavu sjezdové techniky je hodnocena asi tak pro průměrného lyžaře.

Je ku podivu, že v bezprostřední blízkosti lanovky a po mnohaletém jejím provozu neexistuje ne jedna, ale několik sjezdových tratí. V cizině by to pokládali za samozřejmou věc a již se stavbou lanovky by současně budovali i sjezdové trati, které jsou zárukou prosperity nejen lanovky, ale i hotelů v jejich blízkosti se nacházejících. Doufejme, že ještě v této sezoně bude naše přání realizováno a že od konečné stanice lanovky budeme sjížděti až do lázeňského domu.

A nyní několik slov o lanovkách v Krkonoších, potřebovali bychom jich několik. Nejvíce by vyhovoval, i po stránce rentability, vlečný výtah ze Špindlerova Mlýna (od hotelu Savoy) lesním průsekem na vrchol Medvědína (1241 m), odkud lze velmi snadno dosáhnouti hřebenu Zlatého návrší a projektované Švehlovy boudy. Je to přímá cesta na nejvyšší kotu v okolí Špindlerova Mlýna.

Osobní lyžařské výtahy se těší v Alpách veliké oblibě a doznaly značného rozšíření. Jsou v provozu v Davosu, ve Sv. Mořici, v Megéve, v Mon Genévre atd. Jejich princip (jak z uvedeného obrázku je patrno) je velmi jednoduchý. Na nekonečném laně pod branami se pohybuje v kladkách ocelové lano, na němž ve vzdálenostech 36metrových jsou zavěšeny odperované tyče, formované pod určitým úhlem tak, aby je bylo možno co nejlépe a nejrychleji zasunouti kol těla. Ve sněhu je upraven chodník ve tvaru koryta, po němž lyžaři, zavěšeni do železných tyčí (viz obrázek) jsou dopravován nahoru. Jakmile dosáhnou malé rovinky pod vrcholem, odsunou rukou tyč, která ihned odskočí do výše a pohybuje se kolem bubnu a zpět do údolí. Takový lyžařský výtah dopravuje 200 lyžařů v hodině. V našem případě (Špindlerův Mlýn), kde na 1,6 km délky trati by výtah překonával výškový rozdíl 500 m, dosahoval by rychlost 2 m za vteřinu, takže jízdní doba (vytáhnutí) by se rovnala přibližně 14 minutám. Zřizování těchto výtahů je možné i na prudkých svazích (až 60 procent) do maximální délky 2,5 km.

Uskutečněním takového výtahu, ovšem v souvislosti se sjezdovou drahou, získal by nejen Špindlerův Mlýn, ale i nově projektovaná Švehlova bouda, dostalo by se jí nejenom již uskutečněného spoje silničního, ale i dobrého zimního spojení z lyžařského střediska.

V KRNAPu už se angažuje vrtulník

Vrtulník létající několilk dnů v KRNAPu from palic on Vimeo. Bylo nebylo, na podzim se kosodřevinu přesouvat zachtělo. Místo nasazení tiché lidské síly k přesunu kosodřeviny bylo potřeba na několik dnů nasadit vrtulník. Co na to říkal tetřívke? A Jan Tleskač? Anonymně získané video z aktivit v 1. zóně KRNAPu na podzim 2020. Asi už od kosodřeviny čistí úvodní pasáže nových sjezdových tratí…

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: