Na přelomu února a března 2015 sledujeme několikátý den předpověď na Prokleťjě – divoké vápencové pohoří na hranici Černé hory, Albánie a Madekonie. Spousty nového sněhu, silný vítr… je jasné, že podmínky budou hraniční na túry po údolí, natož potom na sjezdy strmých žlabů, o které jsme se v Prokleťje chtěli pokusit.
Černá Hora
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Základní trasa
Podrobný popis
Hledání alternativního cíle nám v Sarajevu nad několikátým bosenským pivem Sarajevsko ulehčí Honza Pala zvaný „Palič“, který už na Balkáně se skialpy projel velkou řadu pohoří. Z jeho popisu černohorského Durmitoru je jasné, že dolina Velika Kalica nebo dolina Lokvice nabízejí dost možná podobně atraktivní možnosti jako albánské Prokletjě.
Přestože předpověď není ideální, je ale o něco lepší než na blíže u Jadranu ležící Prokleťje, a tak na Durmitor vyrážíme. Lepší den a půl hezkého počasí než nic. Volíme dolinu Velika Kalica, která na svém konci tvoří úzký, zaříznutý amfiteátr obklopený strmými 400-500 m vysokými stěnami. A právě uprostřed amfiteátru ve výšce kolem 2000 m se nachází jezero Debeli Namet a u něj bivak – plechová bouda pro 8-12 lidí – parádní základna pro skialpové podniky v okolí. Podobně dobrý výchozí bod pro skialpové túry představuje salaš ve vedlejší dolině Lokvice. Ze salaše ale během zimních měsíců pravděpodobně budete muset vyklízet nějaký ten sníh.
Během prvního půl dne našeho „počasového“ okna jsme v husté mlze a větru aspoň 100km/h pátrali v dolině Velika Kalica po bivaku. Díky Martinovo orientačnímu smyslu jsme ho našli s dostatečnou rezervou – asi 5 minut před setměním.
Ráno jsme se probudili do krásného počasí. Bohužel se ale potvrdily naše očekávání. Žlaby a muldy v celé dolině byly zafoukány velkým množstvím nového sněhu. Po vykopání sněhové sondy kousek nad bivakem bylo jasné, že na žádné obtížnější túry to dnes nebude. Proto jsme vzali za vděk výstupem na Terzin Bogaz (2303 m), jehož jihovýchodní stěna se zdála být vyfoukaná. Ze sedla Mala Previja jsme se na vrchol dostali po pěkném hřebínku a dolů se pustili jeho jihovýchodní stěnou, asi 45 stupňů strmou. Při sjezdu na nás pak pod tenkou vrstvou prašanu čekal tvrdý sníh – solidní a námi tak oblíbený „beton“.
Bohužel se na Durmitor valily další přívaly sněhu, takže jsme před velmi špatným počasí prchali dolů do doliny.
Tentokrát nám podmínky a počasí nepřály, ale doufáme, že se do Durmitoru brzy zase vrátíme, abychom mohli nahlédnout do jeho úzkých žlabů a strmých stěn.
Přístup na začátek
Ubytování a jídlo
bivak u jezera Debeli Namet
Další túry v okolí
Medenica (2163 m) – nejvyšší kopec nad jezerem Mavrovo
