V posledních letech jsme svědky obrovského boomu lyží do volného terénu. Nenajdete snad jedinou klasickou lyžařskou firmu, která by nenabízela lyže na skialpové aktivity nebo freeride. Jak se ale v tom velkém množství různých modelů lyží, jejich tvarů, délek, šířek pod vázáním a použitých materiálů vyznat? Vše záleží na přístupu – může to být buď jednoduché, nebo hodně složité.
Neexistují žádné „nejlepší lyže“, stejně jako neexistují žádné univerzální lyže do jakýchkoliv podmínek a předpokládaných aktivit ve volném terénu. Ti, co se věnují pohybu na lyžích ve volném terénu intenzivně, mívají standardně dva i více párů skialpových lyží. Jedny mohou mít tréninkové (závodní nebo na fitness skialp), dále „univerzálky“ pro celou sezónu a potom třeba ještě „prašanovky“ využitelné jen v části zimní sezóny.
Orientační rozdělení lyží podle použití
První otázka, kterou by si každý zájemce o některou z variant skialpu měl položit, je: „Jak a kde se chci pohybovat na lyžích?“ Od toho se potom odvíjí, v jakých kategoriích lyží se poohlížet. Dávno jsou pryč časy, kdy měly všechny lyže na skialp přibližně stejné parametry – relativně úzké, s minimálním vykrojením a klasickou camber (prohnutí lyže vzhůru v jejím středu) konstrukcí. Dnes si můžete vybírat z množství lyží různých konstrukcí, tvarů, tuhostí a hmotností.
Skialpové lyže je možné definovat podle různých kritérií. Jednou z možností je následující rozdělení:
Závodní skialpinistické lyže – jejich parametry (minimální délka, minimální šířka a hmotnost) jsou definovány ISMF (International Ski Mountaineering Federation) jako 160 cm pro muže a 150 cm pro ženy při šířce minimálně 80 mm ve špičce, 60 mm pod vázáním a 70 mm na patě lyže, přičemž minimálně 90 % délky lyže musí mít kovové hrany. Jedna lyže s vázáním musí mít hmotnost minimálně 750 g pro muže a 700 g pro ženy.
Fitness skialp a lyžařská turistika – je ideálem pro lehké úzké lyže s camber konstrukcí do šířky 80 mm a délce kratší, než je výška postavy. Na běhání po sjezdovkách nahoru a následném sjezdu po sjezdovce dolů není co vymýšlet. Je možné použít jakékoli lyže, ale z tréninkových důvodů, kdy je podstatný fyzický výkon do kopce, je vhodné výbavu maximálně odlehčit. U sjezdu pak jde jen o to dostat se nějak dolů aniž by se moc padalo.
Dlouhé přechody pohoří a plání vyžadují obdobné lyže jako fitness skialp a lyžařská turistika, tj. co nejlehčí, s velkým rádiem a camber konstrukcí. K nim se přidávají minimalistická závodní vázání a skelety lehčí než trekovky.
Tradiční skialp v sobě zahrnuje různě náročné výstupy – na lyžích či stoupacích železech, s hůlkami nebo cepínem v ruce – a sjezdy, kde se mohou střídat různě ukloněné pasáže od sklonů přesahujících 45 stupňů až po pozvolné ledovcové pláně. U provozování tradičního skialpinismu se můžete setkat s všelijakými lyžemi. Rovné, úzké a kratší lyže se u tradičního skialpu obecně doporučují pro ty, kteří se nejraději pohybují v úzkých a velmi strmých žlabech, kde je hlavní sjezdovou technikou přeskakovaný oblouk. Taková místa ovšem nevylučují ani použití „fošen“ primárně určených pro freetour skialp, viz dále. Obecně pro tradiční skialp, kde je jen občas potřeba přeskakovaných oblouků v úzkém a strmém žlabu, jsou nejvhodnější skialpové lyže z kategorie all mountain. U nich výrobci nabízejí řadu různých modelů s šířkami pod vázáním přibližně od 80 do 100 mm a v délkách od dětských až po cca 190 cm. Za standard se dnes u těchto lyží považuje rocker vepředu a podle primárního použití doporučeného výrobcem také různé tvary a délky titanalových vrstev zlepšujících podélnou i torzní tuhost lyže. U krojení je možné narazit vykrojení od malých až po rádius 40+ metrů.
Freetour skialp je zaměřen na to, že jakýkoliv výstup musí (či měl by) být zakončený co nejlepším sjezdem, který si chce každý maximálně užít. Do této kategorie patří převážně lyže se šířkou pod vázáním 100 mm a více. K tomu bývá standardem malý, nebo naopak výrazný rocker vepředu. U lyží s hlavním předpokládaným použitím v hlubokém sněhu a prašanu se často objevuje různě velký rocker i vzadu. V této kategorii se jen málokdy vybírají lyže s délkou odpovídající výšce postavy lyžaře či lyžařky. To je reálné pouze případ lidí s tělesnou výškou nad 190 cm, kde už je výběr lyží velmi omezený. Standardní lyže pro freetour skialp se v závislosti na lyžařských schopnostech pohybují od krátkých až po přibližně o 10-15 cm delší, než je výška postavy. Někdo by mohl namítnout, že s delšími lyžemi bude při výstupu problém s otáčením v traverzech nebo průstupem strmým lesem. Reálně si to ovšem stačí párkrát vyzkoušet a každý zjistí, že potřebuje případně jen o kousek natáhnout krok nebo se trochu více rozkročit.
Camber? Rocker? Rockery? Nebo flat?
Klasický camber volte tehdy, bude-li vaší doménou fitness skialp, blízké okolí sjezdovek nebo převážně tvrdý podklad. Je to vhodná volba také do strmých a úzkých žlabů.
Rocker vepředu je dnes univerzální pro každého, kdo jezdí ve volném terénu za různorodých sněhových podmínek a chce si jízdu užít i tehdy, jestliže sníh není ideální.
Rockery na špičce i patě jsou primárně určeny pro použití v hlubokém sněhu, nejlépe v prašanu. Není problém s nimi skákat otočky o 180 stupňů s výjezdem pozadu. V závislosti na velikosti zadního rockeru a zvednutí paty mohou mít u delších lyží někteří zpočátku problémy s otočkami při výstupu, kdy se zvednuté paty mají tendenci plést pod druhou lyži.
Flat lyže mají při přímé jízdě dotyk s podkladem pouze ve středu lyže kolem vázání, takže jsou mimo oblouky nestabilnější v porovnání s výše uvedenými tvary lyží. V obloucích v hlubokém sněhu mohou být pro některé první variantou výběru. Hůře se na nich při výstupu traverzuje na tvrdém podkladu.
INFO GRAFIKA: Slovníček freeridové lyže – Lyžařské vybavení – Články o lyžování – SNOW.cz
Konstrukce lyží
V současnosti se můžete setkat s množstvím různých variant konstrukcí lyží a kombinací materiálů, jako např. dřevěná jádra, karbonový oplet, titanalové výztuhy, polyuretan na povrchu a bocích lyží, nylon apod. Ve střední části lyže bývají často výztuhy pro montáž vázání. Je vhodné se velkým obloukem vyhnout lyžím, jejichž jádro je „pěnovka“. Dřevěné jádro lyží bývá často vyrobeno z topolového dřeva nebo balzy. Čím je lyže širší, tím je její vnitřní konstrukce náročnější pro udržení předpokládané torzní tuhosti při agresivnější jízdě.
Upnutí tuleních pásů
Dříve byly skialpové lyže rozpoznatelné na první pohled – ve špičce měly kruhový otvor a v patě zářez, někdy doplněný o předsazený kruhový otvor. Otvory byly používány pro uchycení tuleních pásů. V dnešní široké nabídce lyží mají toto všechno snad jen modely K2 Wayback a K2 Talkback, u nichž otvory slouží jak pro uchycení tuleních pásů, tak pro případné rychlé sestavení provizorního svozného prostředku v případě nutnosti transportu nepohyblivého zraněného. Každý výrobce lyží dnes uchycení tuleních pásů řeší podle sebe. U závodních lyží, kde tulení pásy mají uchycení jen za špičku, najdete ve špičce lyží pouze výřezy. Tyto výřezy bývají běžné i u klasických skialpových lyží, např. u Atomic a Dynafitu. Dalšími řešeními může být „žebrování“ u Scottu pro háček špičky tuleních pásů, díry s plastovou výztuhou od Völklu apod.
Hmotnost lyží a hmotnost lyžaře
Lyže se mohou vzájemně lišit také hmotnostní kategorií. Zatímco závodní lyže s omezenou délkou a šířkou mají obvykle pod 900 g na lyži, klasický tradiční skialp se pohybuje v rozmezí 1 000-1 400 g na lyži a freetour skialpové lyže mohou vážit i výrazně více. Pryč jsou doby, kdy byla „fošna“ 185+ cm se šířkou 100-120 mm pod vázáním velmi těžká. Pro klasický freeride to stále platí, ale pro freetour skialp jsou dnešní široké a dlouhé lyže lehké.
Při výběru lyží je také potřeba vzít do úvahy hmotnost jejich uživatele a jeho předpokládanou hlavní činnost. Vážíte-li 90 kg a vaším hlavním zájmem jsou skialpové přechody bez využití chat, tak počítejte s batohem, což znamená dalších 15-20 kg. Zátěž přes sto kilogramů už není vhodná pro závodní skialpové lyže nebo fitness skialpové lyže.
Nové, nebo použité?
První skialpové lyže není třeba pořizovat nové, stačí se podívat do výprodejů z půjčoven nebo na skialpinistické bazary. Dokud si člověk není jistý, která z mnoha skialpových aktivit ho bude bavit nejvíce, může díky „bazarovým“ lyžím různě experimentovat. Na začátku sezóny nebo pozdě na jaře taky méně „bolí“, když se přejede po nenápadném kameni, takže skluznice či hrana je zralá na generální opravu.
Úzké, širší, široké?
Hlavní předností úzké a krátké lyže na závody či fitness skialp je její nízká hmotnost. Při výstupu ve vyšlapané stopě nebo po tvrdé sjezdovce na takové lyži může téměř každý do kopce „běžet“, neboť tyto lyže (ve spojení s vhodným vázáním a botami) na svých nohách ani necítí. Stejně tak při otočkách v traverzech nebo prodírání lesem jsou tyto lyže velmi obratné. Sjezd může být výborný na tenké vrstvě nového sněhu nebo lehce naměklém jarním firnu. V hlubokém prašanu, mokré kejdě, krustě nebo na tvrdém podkladu (nemusí to být sjezdovka) se většinou sjezd změní na činnost „nějak se bezpečně dostat dolů“.
Širší (do cca 100 mm pod vázáním) lyže jsou určeny všem, kdo si chtějí maximálně užít sjezd za různorodých sněhových podmínek. Pokud zvolíte lyže s 90-100 mm pod vázáním, většinou si hravě poradíte jak s hlubokým prašanem, tak i s tvrdým podkladem nebo mokrou kejdou. Oproti závodním lyžím je jejich nevýhodou vyšší hmotnost, takže při výstupu je k dosažení sedla či vrcholu potřeba výrazně více energie. Tomu odpovídá i použití vázání s brzdami a pevnějších skialpových skeletů s vyšší hmotností. Lyže s 90-100 mm pod vázáním jsou ideální pro každého, kdo si kromě výstupu chce také vychutnat plnohodnotný sjezd.
Lyže s šířkou pod vázáním nad cca 100 mm jsou primárně určeny na freetour skialp v hlubokém sněhu, tj. do podmínek Britské Kolumbie nebo Japonska, ani na Sibiř neuvažujte o nějakých užších lyžích. Jen byste se tam na nich trápili. Hypoteticky jsou tyto lyže v porovnání s předchozími možnostmi nejtěžší a nejdelší. Obecně to platí, ale v poslední době se výrobci zaměřili na redukci hmotnosti, takže například u nových G3 SLAYr 114 váží jedna lyže 1 670 g při délce 190 cm a šířkách 143-114-128 mm. Na těchto lyžích je výstup v porovnání se závodními samozřejmě náročnější, stejně tak může být někdy problematické traverzování na tuleních pásech na tvrdém zmrzlém podkladu. Jakmile však prošlapáváte stopu v hlubokém sněhu, s širokými lyžemi to díky jejich ploše půjde snadno a s minimálním bořením, zatímco na úzkých lyžích se boříte po kolena i výše. Otočky na svahu při výstupu jsou jen o zvyku – je potřeba o kousek protáhnout krok. Sjezd si užijete na jakémkoliv podkladu a v jakékoliv rychlosti. Tyto lyže jsou stabilní a dovolí vám to, na co byste u jiných lyží nemohli ani pomyslet.
