Další horská terénní lavinová předpověď nás vrhla směrem na východ, do naší prakticky domácí tatranské lokality zlehka ošoupat tulení pásy a zaškrtat hranami o tatranské končiare. Tentokráte nezaváhal ani jeden z prvních českých leaderů a průkopníku splitboardingu náš interní náčelník Jirka „Bůža“ Bůžek, což nás všechny velmi potěšilo.
Nastal obligátní pátek a víkendové manévry mohly začít. Hned po obědě jsme se snažili opustit město, a to se nám také povedlo. Navečer jsme dojeli do Gerlachova, kde jsme se nadstandartně ubytovali a probrali celý víkendový plán včetně únikových cest a lavinové bezpečnosti. Sobota ráno jak vojenský bojový poplach, rychlé balení a odjíždíme směr Štrbské pleso.
Ještě malá sms kontrola polohy naší nové veselé členky Lucie Bambule, která už nabírala výškové metry za pomocí ozubnicové železnice a vzápětí nás, plazící se invalidy dohání kousek po startu. Komando je tudíž v kompletu ve složení Buža, Kuža, Jencek, Oťas a Lucka. Vzhůru za dalším dobrodružstvím. Plánů a variant na trasu bylo několik. Nakonec však volíme vzhledem k nahlášenému lavinovému nebezpečí na jižních svazích pro nás přijatelnou kochací variantu bez lezeckých úseků směrem k Žabím plesům, kde proběhne menší siesta.
Část party odbočuje směrem k Mengusovskému Volovci a pak dale přes Voliu kotlinu až k nahoru k Malé Rohaté štrbině. Zde došlapáváme něco před oběděm a teplota je hodně plusová. Skládáme splitboardy sjížídme (30-35°/S1+, E1/450m) zpátky k Žabému plesu. Oťas a Buža dali přednost grilování jak žáby na placatých kamenech u ples.
Lucka jako předvoj prohrnuje cestu směrem k chatě na Rysech, kde má několik kamarádu z Třineckého horolezeckého oddílu. My však neotálíme a po dvou hodinách pálíme v jejich stopách k chatě. Těla jsou již znavená a výstup s materiálem na spaní,lezení a připnutými splitboardy na batohu není žádná sranda, ale slušný očistec. Na chatě je sranda, je přítomen i legendární chatár Viktor Beránek.
Večeříme, popíjíme, komunikujeme, plánujeme. Buža s Jendou to zapíchnou na noc na krásné obří peci, kde je prvotřídní postýlka pro sponzory chaty a Oťas, Michal a taky nebojácná Lucka se odebírají již za hluboké tmy do sedla Váhy aby si tam vychutnali chladnou tatranskou noc, přímo zahrabaní ve sněhovém loži pod miliardou hvězd. Zlehka jsme upravili záhrab, co už tam byl, abychom se tam vlezli všichni. Jeden záhrab pro batůžky a mohli se uložit ke spánku a doufat že budeme ráno ve stejném počtu živí. Zrovna se posunoval čas ze 2h na 3h, takže noc utekla velmi rychle.
Budím se v 5h. Ukrajinci už pajzrují sluníčko na oblohu, tak se soukám do totálně zmrzlých snowboardových bot a vybíhám na vrchol Rysů. Blik, cvak, blik, cvak. Krása střídá nádheru a duše zažívá blaženost. V zápětí za mnou doráží na vrchol i Lucka a Kuža. Nádhera nesmírná ohřívá naši krev.
Po 2 hodinách kochání scházíme k bivaku a v plné palbě slunečních paprsků relaxujeme a kompletujeme zbytek skupiny. Po úplném zformování vyráží Buža, Kuža, Jenda zpět na vrchol aby si posunuli zase o kousek své hranice. Za daných podmínek velmi těžkém jihozápadním sjezdu z vrcholu Rysů (40-45°/S3-S3+, E/600m) k Žabím plesům . Kluci ho absolovují s cepíny v rukou, kde musí poslezé při překonávání traverzů balancovat na nebezpečných místech s odepnutým splitboardem.
Vše však dopadá na jedničku, a kluci úspěšně provedou bezchybně celý sjezd a dojedou na domluvené místo srazu z Oťasem a Luckou, kteří to celé pozorují zespodu. Vše sledují a jistí komunikačními prostředky pro případ nenadálé události. Všichni se setkáváme až u Žabích ples a pokračujeme ve sjezdu až na Popradské pleso, kde dáme občerstvení. Ještě nás čeká procházka zpět k autu. Děkuji Všem zůčastněným za nádherný víkend a nádherné zážitky v perfektní partě kamarádů.
Další fotografie z výstupů a sjezdů jsou ve FOTOGALERIE MALÁ HORATÁ ŠTRBINA RYSY
