Je půlka února a zima stále nikde. Ta skutečná zima, prašanová! Jenže chutě jsou větší a slibované slunečné počasí je aspoň náznak menšího rohlíku na našich obličejích. Domluva opět stylem jede se hned, znamená to, že odjíždíme ve dvoučlenné sestavě směrem na východ, kde jsou naším cílem oblíbené Vysoké Tatry.
KONČISTA 2535m n.m. – VYSOKÉ TATRY – 02/2015 od PROTI VĚTRU na Vimeo.
Jenže aby to nebylo jednoduché, Maddd si musí odpracovat ještě odpolední, tak jej nabírám až po desáté hodině večer. Jedinou výhodou je, že doprava je celkem dobrá a o půl třetí ráno parkujeme před zotavovnou ve Vyšných Hagách. Nějak se zkroutíme na předních sedačkách a jdeme na dvě hodiny spát. Dneska má být plech (modro/jasno), což nám je po chvilce celkem jasné. Není ani překvapením, že letní spacák moc nehřeje!
Před pátou se budíme. Nechce se nám spaní ani nějak protahoval. Vylézáme z auta celkem rychle, posbíráme materiál a jde se na to. Chvilku ještě pokračujeme po kolejích místní zubačky a pak již zapadáme do lesa. Po hodince šlapání nás začíná vítat sluníčko a tak se necháme trochu ohřát a zlehka posnídáme. Po rychlé snídani pokračujeme dál, přeci jen to dneska máme dál a hlavně 1500 výškových metrů na zmrzlém terénu.
Okolo deváté jsme již na v horní partii Štolské doliny. Jednou dokonce musíme sundat splitboard z nohou, jelikož je to dnes opravdu tvrdé na beton. Po další hodince již jde splitboard natrvalo na záda, nasazujeme mačky na nohy a začíná hodinové šlapání po místní sjezdovce. Slunce se začíná slušně opírat, ale ty výhledy nám stále drží naše úsměvy.
Kolem jedenácté jsme na vrcholu u místní dominanty Koňské hlavy (tzv. Nákova či Jarmaiho stol). Počasí opravdu vyšlo dle hlášené předpovědi a na místní poměry je skoro bezvětří. Máme opravdu spousty času, tak něco sníme a je čas se kochat či něco spálit na těle. Po hodině nás to již moc nebaví a jdeme se připravit na příjemnější stránku dnešního výletu, kterou je sjezd. Jenže zjišťujeme, že kopec moc neodtál a tak se vracíme zpátky do poloh opalovacích a čekáme dál.
Blíží se druhá hodina a lepší už to dnes bohužel nebude. První oblouky (sklon 35-38°/S3/E1) jsou opravdu jak na preparované sjezdovce, ale čím níže tím o něco lépe. Po asi 400 výškových metrech jsme již v dolince a pokračujeme dál přes značenou Tatranskou magistrálu zpátky do lesa. Sjezd je celkem zábavný, taková červená, místy i modrá sjezdovka. Ale za lepších sněhových/prašanových podmínek si to dokážeme představit, jako zábavný, ale hlavně dlouhý sjezd (cca 5 km).
Po dojezdu zpět autu je před námi ještě zastávka v kolibě na haluškách a Madda čeká cesta domů a noční šichta! Je to borec. Já zůstávám ještě na víkend v Tatrách. Sníh sice nic moc, ale to počasí!
Další fotografie: FOTOGALERI KONČISTÁ >>
Ty vole, ale co ten Maddd s helmou priplou na batohu … to není moc instruktážní pro mladší generace:D