Skialpinistické závody O dřevěného Krakonoše 2019

Fotogalerie O dřevěného Krakonoše 2019 >>

Letos tento podnik začátkem ledna netradičně otevírá skialpovou závodní sezónu HUDY Českého poháru s již tradičním zázemím a závodními tratěmi lemujícími Lysou horu a Dvoračky. Pořadatelé si připravili pět tratí různých obtížností pro kategorie Elite, Juniory až po Hobby závodníky, kteří si mohli vyzkoušet zazávodit nejen na sjezdovce, ale i volném terénu.

Podmínky letos nemohly být lepší, a tak se očekávala i hojná účast napříč všemi kategoriemi, zejména tratí Elite Muži a Veteráni. Vždyť startovní listina hlásala zvučná jména už pár týdnů dopředu.

Zázemí bylo situováno do prostor vytápěné podzemní garáže pod hlavní lanovkou skiareálu Horní Domky, kde se účastníci mohli již od osmé hodiny ráno registrovat na start závodu.

Přijíždím lehce po desáté, vyzvedávám si číslo a čekám na výklad tratě. Oproti loňskému roku se moje trať kategorie B, tedy Elite ženy + Veteránky, nic nezměnilo, tudíž se už dopředu mohu „těšit” nad parádními freeridy přímo ve svazích pod Krakonošovou stezkou masivu Kotle (1435 m) a Vlčího hřebene.

Po startu výstup sjezdovkami za plného provozu

Po jedenácté hodině se hromadně přesouváme na start nad stanici lanovky na Lysou horu a s úderem třicáté minuty po jedenácté hodině vyrážím s hejnem skialpinistů vstříc sjezdovkám za plného provozu. Na prvních kilometrech se vypořádáváme jak se zákeřným traverzem a sjezdem přes potok, tak následující černou sjezdovkou, kde jsem se proti hrozícímu skluzu zabodávala do svahu i očima.

Po traverzu ještě lehce visím na zádech první juniorce Julii i Johaně, načež před vrcholem je už nenávratně ztrácím, a tak se pouštím do svého boje se svými pronásledovatelkami. Sjezd po sjezdovce z Lysé hory mi nadvakrát nesedl, lyžaři rozrýpaný svah a nulová viditelnost moc sjezdové eleganci nepřidal. Dvakrát si jen tak tak vybírám skoro nevyhnutelný držkopád. Dorachotím si to na traverz v lese, kde níže opět nasazujeme pásy a vyrážíme na Tour de Dvoračky. Nad chatou nás čeká příjemné občerstvení i s teplým čajem, kterým nepohrdnu a šoupu si to dál po stezce za značku “Lavinový terén”.

Pravý punk – nejdelší sjezd volným terénem

Teď přijde ten pravý punk, dnešní nejdelší sjezd volným terénem v lese, před kterým jsem se loni málem rozbrečela. Letos nehnu ani brvou a kdyby to šlo, tak rovnou po hlavě a na šipku skáču do lesa. Sněhu tolik, že by mě ani na jaře nevyhrabali a práším si to napříč fáborkami “kade tade červený praporek downhill”.

Prašanovým krasostylem taky zrovna nedisponuju obzvláště když po nějaké době začnou stávkovat stehenní svaly. Vylétnu z lesa na rozcestí s bolestnou grimasou a pořadatelé mě dál posílají po cestě ještě dolů. Kratší trasy zde už nasazují pásy a jdou své poslední stoupání.

Holky za mnou nevidím, a tak si na plácku níže dám záležet na nasazení už lehce zmrzlých pásů a vyrážím vzhůru lesem, tentokrát terénními cik caky. Stejně jako loni, i tady se už od půlky trápí spousty chlapů v otočkách s pásy a já si pochvaluji, jak se jakž takž škrábu vzhůru a předbíhám je. Aby mi to nebylo líto, tak těsně před vrcholem mě zradí pás taky, jeden sjede a nezbyde mi nic jiného, než se prohrnout na horní plácek s lyžemi v rukách.

Stehna štípou už po prvním oblouku

Přichází další sjezd volným terénem, chlapi doleva, baby doprava. Tentokrát je sjezd trošku strmější, stehna štípou už po prvním oblouku. Z loňska si pamatuji asi v půlce sjezdu delši traverzovou cestu, která vyžadovala bruslení. Akorát, že loni byla pěkně ujetá pro běžkaře, dnes se stezka honosí načechraným prašanem a pohyb po ní nás stojí značné úsilí.

S velkou úlevou vítám další vjezd dolů do lesa, kde při výjezdu na další traverz lehce váhám nad směrem dalšího sjezdu. Vyjela jsem trochu níž z trasy, a tak si musím vyšlápnout, abych zaznamenala konečně další barevný fáborek. Brousím další super lesík, který mě vyplivne nad potokem, kde už vyrážíme do posledního stoupání s vypětím všech sil. Dnes už toho mám plné brýle a s neskrývanou radostí vycházím z lesa opět na sjezdovku.

Skončila jsem třetí za Johanou a Terezou

Po sejmutí pásů svištím stylem rozsypaný rytíř rovnou do cíle. Vyšlo mi to na třetí místo v ženách kategorie Elite, kde mi holky Johana Macková a Tereza Rudolfová celkem solidně naložily několika minutovou ztrátu. V mužské hlavní kategorii dominoval s téměř dvanáctiminutovým náskokem Dominik Sádlo (SKI TRAB), pronásledovaný Jakubem Fabiánem (Dynafit) a Pavlem Skalickým (Dynafit).

Ve zkušených mužích, tedy veteránech, se z vítězství těšil Michal Veselý (stenahk) s dvouminutovým náskokem na Miroslava Ducha (SKITRAB) a Jana Pochobradského (skialpshop.cz, alpsport.cz). V ženách zvítězila Johana Macková (Dynafit) s náskokem tří minut na Terezu Rudolfovou (Black Hill/Lawi), třetí má maličkost, Marie Zelená (Alpsport Team).

Parádní výkonal podala v juniorské kategorii i Julie Rampírová (Skialp Dolní Morava), která celou dobu držela krok s vedoucími ženami. Krásný prožitek ze závodu zkazilo pár holkám za mnou zabloudění v místě, kde jsem se také váhala a bohužel si zajely z trati asi 1,5 km navíc. Snad si vše vynahradily na výživné after party v garáži.

My vyrážíme ještě před vyhlášením zpět domů do Beskyd a začínáme se těšit na další závod HUDY Českého poháru, tentokrát na Dolní Moravě.