Skialpový a freeridový SNOWfest 2021 – napřed slunce a potom bezedný prašan

Naše výprava začala v odpoledních hodinách srazem v Praze, kde jsme se postupně seznámili a naskládali do aut. Cesta autem byla sice zdlouhavá, ale po pár hodinách jsme konečně dorazili do Davos Wiesen, kde jsme měli strávit víkend před samotným SNOWfestem. V hotelu nás rychle ubytovali, takže jsme se po chvíli sešli, abychom probrali zítřejší plán. Ten se skládal z výstupu na horní stanici lanovky Pischa, kde jsme se pak měli rozhodnout, co dál. Po pár dalších konverzacích jsme šli tedy spát s představou krásného zítřejšího výletu.

Davoská aklimatizace na vrcholek v masívu Pischahornu (2980 m)

Ráno jsme se probudili do krásného dne. Na nebi ani mráček a za okny hotelu zasněžené kopce na dosah ruky. Po snídani jsme tedy sbalili vše potřebné, nasedli do auta a vyrazili. Po příjezdu ke spodní stanici lanovky jsme pak jen rychle doladili vázání lyží, nasadili pásy, rozhýbali se a vydali se na cestu. Při výstupu jsme částečně sledovali Dynafit Speedfit stezku.

Tento fitness skialp jsme poctivě prokládali šlapáním vlastní stopy v poměrně už rozježděném terénu. V tento moment se objevilo určité zklamání z toho, že si dnes asi vlastní čistou stopu nenakreslíme. To se však brzy obrátilo. Jakmile jsme dorazili k horní stanici lanovky, ukázal se nám krásný vrchol, na kterém bylo vidět jen pár stop. Ten se také pak stal naším dnešním cílem. Po krátké přestávce a občerstvení u horní stanice, jsme vyrazili směrem k němu. Po Paličově stížnosti, že jdeme raději po sjezdovce než terénem, při níž nám bylo téměř zakázáno jít dál po sjezdovce, jsme se tedy vydali přes pláň směrem ke kopci.

V polovině kopce nás čekal mírně nepříjemný kamenitý traverz. Před ním se část skupiny, která byla prvním dnem na lyžích trochu vysílena, rozhodla výstup ukončit a sjet dolů k opalovacím aktivitám. Ostatní jsme pokračovali na vrchol. Milerád jsem se přidal ke skupině pokračující k vrcholu. Po krátkém kamenitém úseku, na kterém však nebylo potřeba ani sundávat lyže, následoval už jen krátký výstup po vyfoukaném hřebenu.

Prašanový sjezd nepokresleným svahem

Na vrcholu se nám pak otevřely nádherné výhledy na okolí. Nahoře jsme pak nafotili pár fotek, sundali pásy a vydali se na cestu dolů. Prvních pár desítek metrů sjezdu bylo poměrně nezáživné kličkování mezi kameny. To se pak ale napravilo krásným sněhem, který místy sahal až po pás. Naše obavy z toho, že si neuděláme čistou stopu, byly pryč. Sněhu bylo dost, dokonce to podle druhé části skupiny, která nás pozorovala, prášilo až k  hlavám.

Později se pak přidali k nám a pokračovali jsme dál dolů z kopce. Všechno bylo parádní, dokud jsme nenajeli do části svahu, která byla ve stínu. Z prašanu se stal zmrzlý sníh. To už mnohé nepotěšilo, nicméně se nedalo nic jiného dělat než sjet k silnici. U silnice pak přišlo menší zpestření v podobě menšího boulderingu. Náš sjezd totiž skončil asi 2 metry nad silnicí, kde jsme pak museli slézat bez lyží. Někteří vypadali, že se jim to moc nelíbí. Dolů se dostali všichni, pak už jen dojít k autu, naložit lyže a vyrazit zpět na hotel.

Slunečná aklimatizační túra do Strelapassu (2352 m)

V neděli jsme dojeli do samotného Davosu, odkud jsme pak vyrazili na další skialpovou túru. Tentokrát bylo naším cílem sedlo Strelapass. Z něj jsme pak měli pokračovat dále do kopce, k čemuž nakonec nedošlo. Cestu nahoru jsme zvolili trošku náročnější a prudší. Celou dobu jsme šli lesem, kde byl místy zmrzlý sníh.

Jakmile skončil les, otevřel se nám výhled na dlouhou pláň, kterou jsme přešli podél neupravené sjezdovky. Počasí bylo podobné jako předchozí den. Na nebi jen minimum mraků a slunce hřálo. Po dosažení sedla se nám otevřel pohled do vedlejšího údolí.

Zastavili jsme se na terase chaty ve Strelapassu na krátkou pauzu, kterou nám poměrně rychle ukončil stín, který vytvořil kopec vedle nás. Teplota prudce klesla, a tak jsme se zabalili do teplých vrstev, sundali pásy a vydali se na sjezd. Sníh tu nebyl vůbec špatný. Nebyl sice moc hluboký, ale žádnou krustu ani ledové plotny jsme nepotkali. Udělali jsme tedy pár oblouků v prašanu. O několik desítek výškových metrů níž jsme se však museli kvůli nedostatku sněhu v lese obrátit na sjezdovku. Poté jsme pak sjeli až do Davosu, který jsme pak s lyžemi na batohu přešli až do Hotelu Montana k zahájení SNOWfestu.

Trénink na sjezdovkách první den SNOWfestu

V pondělí byl náš první den se skipasem v kapse, takže jsme vyrazili do střediska Parsenn s vyhlídkou zlepšení svých lyžařských schopností a vidinou freeridu z dosahu lanovek. Bohužel jsme už při první cestě nahoru lanovkou zjistili, že nás moc freeridu nečeká, protože není dostatek sněhu. Proto jsme tedy většinu dne trénovali na sjezdovkách.

Po obědě jsme však objevili svah, na kterém bylo sněhu více. Bez strachu o skluznice jsme tak konečně alespoň na chvíli opustili sjezdovky a vydali se do neupraveného sněhu. Za těch pár oblouků to stálo. Na tomto svahu jsme si pak dali pár jízd. Pak už jen zbývalo sjet černou sjezdovku dolů do Davosu. Na první pohled to nebylo nic složitého. Když mi však na ledové plotně vyply obě lyže a já se svezl po zadku pár desítek výškových metrů, řekl jsem si, že asi budu muset jízdu uklidnit, jinak bych ztratil lyže. Jízdu dolů jsem si tedy neužil tak jako ostatní, ale špatné to taky nebylo. Den jsme pak zakončili večeří a rozborem našich lyžařských dovedností.

Skialpový výstup na Pischahorn (2980 m) ve větru a mlze

V úterý jsme se vydali znovu na Pischu. Tentokrát jsme však vyjeli nahoru lanovkou, přes hřeben a na vrchol Pischahorn. Cesta byla poklidná až do chvíle, kdy se zhoršila viditelnost kvůli sněžení. Cesta nahoru obsahovala jeden technicky náročnější terén, kde někteří členové skupiny sundávali lyže. Pak už jen po vyfoukaném hřebeni s lyžemi na zádech na samotný vrchol. Na vrcholu jsme udělali jen minimum fotek.

Cesta dolů pak byla spíše jízda poslepu. Sníh byl však poměrně obstojný. Tento sjezd jsem si bohužel moc neužil, protože mé boty se rozhodly, že se na sjezd nenechají přepnout. Naštěstí se však padalo do měkkého. Pak už jen zbývalo dostat se zpět k lanovce. Během krátkého výstupu se mi naštěstí boty umoudřily, takže alespoň cestu po sjezdovce jsem víceméně tolik netrpěl. Kvůli špatné viditelnosti se mi však povedlo udělat parakotoul s dopadem na hlavu díky zapíchlé lyži do tvrdé bariéry u sjezdovky. Dolů jsme tedy sjeli v mlze po Dynafit Speedfit stezce, kterou jsme znali ze soboty.

Fantastický prašan poslední den

V noci z úterý na středu napadlo v údolích krásných 30 centimetrů prašanu (výše ho bylo více), takže jsme už jen doufali v přijatelnou viditelnost. Zvolili jsme tedy cestu vlakem na Jakobshorn. Velkou kabinou jsme vyjeli na vrchol, kde jsme si hned po nasazení lyží začali užívat čerstvého sněhu. První jízda dne tak pro mnohé začala spíše pády než oblouky. Sněhu bylo až po pás, a tak se ze začátku všem (jen paličovi ne) zapichovaly špičky (osobně jsem si někdy připadal jako ponorka) a pádům se snad ani moc nebránili. Mně se párkrát povedlo aplikovat parakotoul z minulého dne, tentokrát byl však dopad mnohem příjemnější. Prašanu bylo dost a ve středisku lidí málo. To znamenalo jen jediné, rozjezdit toho co nejvíc.

Později se pak objevilo i slunce a den byl tak ještě krásnější. Některé zasněžené nerovnosti posloužili jako skvělé odrazové plochy, a tak si člověk mohl kromě oblouků v hlubokém prašanu také někde i zalítat. Poslední den zkrátka úžasný. Po sjezdu zpět do údolí pak už jen následovala cesta autobusem zpět k autu. Tam jsme pak sbalili všechny věci a vyrazili na cestu domů.