Rozhovor s Tomášem Krausem, dvojnásobným mistrem světa ve skicrossu, olympionikem, v současné době manažerem olympijské vítězky Evy Samkové a tatínkem dvou dětí – Lucinky a Tomíka, o tom, jak se dostal od závodního lyžování přes freeride až po skialp na rakouských ledovcích v Tyrolsku.
Za tréninkem i závody na pět tyrolských ledovců
Jan Hegert (J.H.): Tomáši, ty jsi během své závodnické kariéry navštívil pět tyrolských ledovců bezpočetněkrát. Jsi vůbec schopen rozpoznat jednotlivé ledovce od sebe?
T.K.: Nedávno jsem to počítal a došel jsem k šílenému číslu. Třeba na Hintertuxu jsem byl více než stokrát. Myslím, že můžu říct, že tyrolské ledovce znám hodně dobře. Dřív jsem jenom trénoval a závodil. Teď konečně můžu objevovat příjemný věci jako jsou restaurace a wellness. Ale zpátky k tvé otázce. Každý ledovec má něco svého:
Pitztal je nejvyšší a mají tam dokonce nejvýše položenou kavárnu v Rakousku, Café 3440. A moc se mi líbí nová aréna pro skialpinisty. Chození na skialpech jsem po skončení závodní kariéry úplně propadl.
Sölden je hotspot Alp, pořád se tam něco děje. Párty, koncerty, závody. No a samozřejmě James Bond. Výborná je restaurace ice Q, která si zahrála v poslední bondovce Spectre. Letos na jaře jsme tam natáčeli cestovatelský dokument s Evou Samkovou (od ledna v ČT).
Stubai je vynikající z pohledu gastronomie. I tady jsme natáčeli a v restauraci Schaufelspitz nás učili místní speciality – kaiserschmarrn (trhanec) a tyrolské gröstle. Sem nejdete na jídlo, ale za zážitkem. Ale výborný jídlo si už dáte na všech ledovcích. A mají tu super snowpark, ten je jeden z nejlepších v Evropě.
Hintertux je jediný skiareál v Rakousku s celoročním provozem. A někdy bych si chtěl vyzkoušet paddle board v ledovcovém jeskyni.
Poslední je Kaunertal. Nejhezčí je příjezd po ledovcové silnici. A velký zážitek je opening. Ten jsem zažil dvakrát, a i když nejsem žádný milovník párty, tak v Kaunertalu je to vždycky velké. Ale když jsme trénovali, tak na to nebyl čas ani energie.
J.H.: Užíval sis na ledovcích i nějaké jiné aktivity mimo sjezdovku?
T.K.: Když jsem závodil, tak nebyl čas. Ale v Rakousku miluji wellness. V každém větším hotelu máš celé patro se saunami a bazénem.
S dětmi na ledovec, ano či ne?
J.H.: Tomáši, ty máš dvě děti, jezdíš s nimi lyžovat do Česka nebo už jsi vyzkoušel i ledovec?
T.K.: Byl jsem s celou rodinou v Söldenu a v Kaunertalu. A bylo to výborný, děti nadšený. Nejvíce se jim líbí speciální sjezdovky pro děti se skokankami a klopenými zatáčkami. A spousta atrakcí je tu i po lyžování.
J.H.: Je vhodné jezdit s dětmi lyžovat na ledovec? Má to nějaká úskalí?
T.K.: Úskalím je, že ve vyšších nadmořských výškách se člověk rychleji unaví – děti ovšem ne
J.H.: Jak je to na ledovcích s lyžařskými školami pro české děti?
T.K.: Osobní zkušenost se Štěpánem Koudelou v Söldenu. Ale ve většině lyžařských škol máš českého nebo aspoň slovenského instruktora.
J.H.: Kdo učil tvé děti lyžovat?
T.K.: Dceru Lucku jsem nejprve učil sám, ale neposlouchala mě, tak jsem ji zapojil do skupiny více dětí a když jednou neposlechla, nesměla s ostatními jezdit. Od té chvíle už se nic takového nestalo. Takže u vlastních dětí je podle mého lepší mít instruktora, nějakou autoritu.
Skialpinismus na tyrolských ledovcích
J.H.: Baví tě vůbec ještě lyžování?
T.K.: Baví, i když s dětmi je to občas náročné a někdy o tom pak začnu pochybovat. Ne…Tím, že už nelyžuju tak často, tak mě to pak baví o to víc. Ale momentálně žiju hlavně skialpinismem – byl jsem např. na Islandu, na Aljašce a letos na jaře právě na Stubai a v Söldenu.
J.H. Jak se to stalo, že tě začal skialpinismus tak bavit?
T.K.: Říká se, že chlap po čtyřicítce musí mít takové 3 „M“ – maraton, motorku a milenku. Já po čtyřicítce přišel na chuť skialpinismu.
J.H.: Baví tě skialp i po sjezdovkách?
T.K.: Určitě. Začínal jsem ve Špindlu na červené. Je to bezpečnější, a když nejdeš s horským vůdcem, tak se cítíš bezpečně. Ale jízdu dolů si užívám mimo sjezdovky, v prašanu. Mám široké, freeridové lyže.
J.H.: Když jdeš do volného terénu, máš s sebou vždycky guida?
T.K.: Záleží na trase, ale většinou ano. Nechci riskovat, že se něco stane.
J.H.: Nějaké zásadní rady, co je důležité, když chceme začít se skialpinismem?
T.K.: Je lepší být v dobré fyzické kondici, znát dobře místo, doporučuji vzít si horského vůdce (mám zkušenost, že i jen kousek od sjezdovky to může být hodně nebezpečné), v každém případě lavinovou výbavu a nechodit sám. Guide je důležitý, protože zná perfektně místo a dokáže odhadnout nebezpečí, např. co se týče lavin. Jinak v Tyrolsku je super, že tu máš značené freeridové trasy s GPS. Třeba Powder Department na Stubai, nebo nová skitouringová aréna na Pitztalu. Ta je i pro úplné začátečníky.
J.H: Doporučil bys nějaké pojištění a důvěryhodnou stránku o počasí v Tyrolsku?
T.K.: Doporučuji Alpenverein – vyplatí se zvláště při vážných zraněních, kde je potřeba převoz vrtulníkem. Co se týče stránek s počasím, preference mění. Bývala to třeba norská stránka, pak byla oblíbená zase jiná, ale v zásadě si myslím, že když už se rozhodnete jet do hor, neměli byste se počasím příliš zabývat. A existuje skvělá appka horské služby. https://www.tyrolsko.cz/inormace-o-tyrolsku/mobilni-aplikace/nouzova-aplikace-horske-zachranne-sluzby
