Tři generace v zimní Gruzii

Proč jet lyžovat do Gruzie

Proč vůbec jet lyžovat do Gruzie a nezůstat v Alpách nebo dokonce doma? Dobrodružná povaha je asi první odpovědí, tou druhou může být potřeba jiné kvality sněhu, nižší zalidněnost a větší možnosti freeridu. Prašan na východ od nás může být opravdu trochu jiný, sušší, lehký jako prachové peří. Pro někoho, kdo prašan miluje, je to dostatečný důvod se za ním vypravit.

Trochu té logistiky

Pokud bychom jeli sami, a myslím tím nás, prostřední generaci, asi bychom celý výlet pojali poněkud „punkověji“. V tomto složení nám ale přišlo vhodné lepší zajištění. Nejjednodušší volbou je najít cestovku (je jich pomálu, ale již existují), která to pojme kompletně a bude se o vás po celou dobu starat. My jsme šli na půli cesty, tedy nechali jsme si objednat ubytování v místě a též dopravu mikrobusem z letiště Tbilisi do Gudauri, tato cesta zabere zhruba dvě a půl hodiny, měří kolem 150 kilometrů.

Letenky jsme vybírali z několika možností, nakonec s transferem v Istanbulu. Podstatné bylo ověřit, zda nám letecká společnost přepraví lavinové batohy, respektive kartuše. Ohledně stravování to bylo celkem snadné, jídlo v Gruzii je levnější než v Čechách a dá se bez problémů sehnat i na sjezdovkách, vyzkoušeli jsme šašlik, pirohy, místní palačinky nebo pelmeně, večeře jsme si vařili v apartmánu, jak jsme zvyklí. V místním obchůdku lze pořídit základní potraviny, jen nesmíte být moc nároční.

Celkové výdaje týdenního lyžování se tak odvíjejí hlavně od ceny letenky, ubytování v apartmánu je levné. Levnější jsou i skipasy, šest dní pro dospělého vás bude stát něco kolem 2 300 Kč.

Článek byl publikován v časopise Svět outdooru 4/2019. Jak získat časopis zjistíš zde.

Lyžařské středisko Gudauri

Na sjezdovkách se pohybovaly naše děti a prarodiče, my jsme částečně využívali tulení pásy a k ostatním se přidávali na část dne. Lyžařské středisko je živé a funguje, sjezdovky jsou po ránu upravené a přes den se zaplní především Rusy. Standard lanovek a vleků je samozřejmě špatný, i když se postupně zlepšuje, ale nečekejte třeba, že sedačka zpomalí, když do ní nastupujete, nebo že bude mít bublinu. Nezkoumejte hlavně příliš bezpečnost. Je třeba obecně být v Gruzii velkorysý a nesrovnávat úroveň služeb s alpskými středisky, kvůli tomu tam koneckonců nejedete. Je to každopádně velmi osvěžující záležitost a cenná zkušenost hlavně pro děti. Pokud nasněží, najdete v Gruzii hotový ráj. Kromě Gudauri se nejčastěji jezdí do středisek Kutaisi a Svaneti.

Výlet na Dedu Enu

Deda Ena je skalnatý vrchol asi patnáct kilometrů severozápadně od Gudauri. K tomuto výletu nás nalákal výhled na vrchol přímo z našeho apartmánu. Deda v gruzínštině znamená matka, což je poněkud překvapující.

K vrcholu jsme se přiblížili stopem, auto nás vyložilo v „zatáčce“ vhodné k nástupu na sněhovou planinu, tam už můžete hrdě nasadit pásy a začít stoupat vzhůru. Cestou jsme potkali pouze jednu skupinu, jinak tam nebyla ani noha. Na skalnatý vrchol vede cesta spíše už lezecká, určitě je dobré mít alespoň cepín, lyže se dají nechat v sedle (na kótě 3 050 m). Pokud nechcete, na vrchol nemusíte, sjíždí se ze sedla volným terénem dolů. Prašan je zajištěn, i když dlouho před tím nesněžilo, protože se jedná se o severovýchodní svah, kde sníh vydrží. Výlet nám zabral necelý den, spíše půlden, včetně jízdy „stopem“ tam a zpět, kterou se nám podařilo usmlouvat z původních 90 na 30 lari (násobte devíti na koruny). Inu, místní už vědí, na čem se dá vydělat.

Podnikli jsme i další výlety, například výstup z vesničky Al­masiani na náhorní plošinu nad ní, abychom Dedu Enu viděli i z druhé strany, nebo výstup přímo od našeho apartmánu na horu Sadzele (3 258 m) a následný freeride směrem do Kobi, což je zdejší freeridová klasika.

Se zlomenou rukou do Čech

Babička snowboardistka si předposlední den, jak už to tak bývá, v místě, kde to člověk nejméně čeká, zlomila ruku. Byla v tu chvíli sama, tak jen popadla prkno a došla za námi asi tři sta metrů do hospody na původně domluvený sraz, je to holt horalka z Krkonoš. Záchranný tým tam byl do deseti minut. Ruku ji v místní nemocnici pouze zafixovali s doporučením na transport do Tbilisi a následnou operaci, protože kost byla vychýlená do strany. Znamenalo by to ale zrušit let a shánět novou letenku na další týden. Po telefonické konzultaci s lékařkou z Prahy jsme se rozhodli počkat s odborným ošetřením do Čech, i když myslím, že kdyby babička tušila, že ji ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové budou ruku rovnat bez umrtvení, asi by v té Gruzii zůstala.

„Příští rok vyrážíme na Sibiř,“ navrhla jsem na zpáteční cestě a nikdo kupodivu neprotestoval, všem jen cukaly koutky. Opravdu tam jedeme, letos o Vánocích, ruka je dávno zahojená a všichni se moc těší.

Praktické informace

Délka: 1 týden
Nadmořská výška: Gudauri leží ve výšce 2 200 m n. m., lyžuje se ve výšce 3 000 m n. m.
Mapy: Používali jsme offline mapy.cz a mobilní aplikaci Locus Map, která zobrazuje stupně sklonu svahu.
Měna: 1 GEL (gruzínský lari) je aktuálně 7,9 CZK.
Podmínky pro vstup: Platný cestovní pas, bez víza.
Letenky: S letenkami operuje více leteckých společností, vyplatí se vybrat je s předstihem kvůli ceně. Do Tbilisi létají i přímé lety. Je dobré ověřit dopředu přepravu lyží a lavinových batohů, obvykle je s tím spojena administrace navíc.
Doprava z letiště: Transport z letiště Tbilisi do Gudauri je dobré domluvit dopředu, je to vzdálenost 150 km po jediné silnici, která může být ucpaná a doba se pak prodlouží na více než tři hodiny.
Jazyk: Gruzínština, ruština, anglicky se nemusíte domluvit.
Lavinová předpověď, horská služba: Jednoduše není. V Gudauri je nemocnice se základním vybavením, pokrytí mobilním signálem není všude.