Závody Skialp Vertical 2019 na beskydskou Lysou Horu

Fotogalerie Skialp vertical >>

Jak název napovídá, tentokrát se závodilo pouze ve výstupu do vrchu, a to až na samotnou královnu Beskyd, Lysou horu (1323 m). Začínalo se dole od parkoviště u dolní stanice vleku Zlatník – FELA a trasa vedla stále do kopce, celkem se na přibližně pěti kilometrech nastoupalo 700 výškových metrů. Jako obyvatelka rovinatého Blanska využívám možnost vyjet do hor, potrénovat na skialpech, trochu se zničit a hlavně vidět konečně namísto kaluží na vlastní oči ten sníh, který prý zavalil české hory.

Cesta do Beskyd je zafúkaná

Cestu do Beskyd mi trochu komplikují objížďky a náledí, až mám strach, že půlhodinová rezerva, kterou jsem měla, možná nebude stačit. Zasněžené vrcholky se však stále blíží a do centra závodu dorážím 10 minut před ukončením registrace. Honem se zapsat, na záchod, podruhé na záchod, potřetí na záchod a rychle na start. Jo, sníst na svačinu půl kila křížal byl opravdu výborný nápad (jako přírodní projímadlo můžu jen doporučit).

U startovní brány mě někdo instruuje, kudy se mám vydat, a současně  dává pokyn „tak jeď a vyhraj“. Ehm, noo, cože? Jak jako vyhraj. Zmůžu se jen na „jo, jo, jasně“. Zřejmě vypadám trochu zmateně, tak dodává, „ale nemusíš, hlavně si to užij“. Ufff, tak jo, já jedu.

Start minutu před koncem intervalu

Závod probíhá tak, že se startuje v půlhodinovém intervalu a každý si může vybrat, kdy se na trať vydá. Výsledky jsou pak překvapením, které se účastnící dozví až na závěrečném vyhlášení. Já vyrážím 17:29, tj. minutu před koncem startovacího intervalu, všichni už jsou dávno pryč a já tak skoro celou dobu šlapu sama. Nikdo mě tak nemotivuje, ani nehecuje, je to jen boj sama se sebou a vlastní pohodlností, že bych mohla trochu pohnout.

Cesta je označena blikačkami a pochodněmi, prostě romantika. Začátek prudce do kopce, pak vyšlapaná stopa lesem, chvílemi se snažím jít rychle, chvílemi zvolním, trochu se mi stále bouří žaludek, trasu neznám a nemám moc představu, kde jsem. Chybí jakékoli srovnání s ostatními, ale zároveň je tu úžasný klid. Noční ticho, zasněžené stromy, červeně zbarvené mraky a v dálce světla z vesnic. Krásná zimní krajina.

Kochám se noční krajinou a klidem hor k prvnímu místu

Jak to říkal… hlavně si to užij. Kochám se a užívám si to, a jdu a jdu a doháním i nějaké závodníky, a jdu a jdu a najednou už je vidět vysílač na Lysé… Před ním nějaký prudší kopec, asi závěrečný, co já vím, začíná být mlha a není to úplně vidět. Nasazuji k závěrečnému sprintu, energii ještě mám, ale vzápětí zas paranoidně brzdím, co když za tím výšvihem není konec, co když se ještě třikrát obejde vrchol, nebo tak něco, a já na konci toho kopce umřu a budu se pět minut vydýchávat.

Vystoupám na kopec a závod tam opravdu končí. Vrchol Lysé se tedy ještě třikrát neobchází. Hmm, mohla ses trochu zadýchat, lenochu. Jako blázen se ještě  ujišťuji u organizátorů, že je to fakt konec a opravdu už nemám nikam pokračovat. Dělají si srandu, že mám jet dolů a ještě jednou. No, zas tak by mi to nevadilo, jsem víc typ na vytrvalostní závody a 5 km (ač do kopce) je pro mě ještě sprint.

No nic, když už jsem tu, obcházím si ten vrchol alespoň nezávodně. Na Bezručově chatě je pak pro promrzlé závodníky připraven horký čaj, který si ti odvážnější dochucují rumem. Závěrečný sjezd ve všudypřítomném prašanu je pak už jen kolosální radost.

Vyhlášení výsledků na Visalajích

Dole přejíždíme ze Zlatníku do Visalají, kde v hospodě dostáváme teplou polévku a nějaký ten čaj, nebo pivo. Následuje vyhlášení výsledků a pro mě je z toho nakonec 1. místo v kategorii. Venku se mezitím rozpoutává sněhová bouře, nikdo se tedy po vyhlášení příliš nezdržuje a účastníci se rozjíždí do tepla svých domovů. Jak to komentoval organizátor, výhodou, že se tentokrát po akci netancovalo, je, že si nikdo nic nezlomil po pádu z baru jako na Bílé. Závod se tentokrát obešel bez zranění.

Moje díky patří Trtík sportu, že byli tak hodní a půjčili mi lehčí lyžáky a lyže než mám své vlastní – Elan Ibex 84 Carbon XLT – míry 118/84/103 nejsou sice úplně závodní  a i když karbonová konstrukce lyže odlehčuje, stále váží o nějaké to kilo více než závodní sety Ale zase ten prašovaný sjezd se na nich dá dobře užít.  Mají je tam v půjčovně, kdyby chtěl někdo vyzkoušet.

Výsledky muži absolutně

1. Kokošek Oldřich 0:37:29
2. Matera Tomáš (Kilpi Racing Team) 0:38:05
3. Damek Milan (Kilpi Racing Team) 0:38:47
4. Janík Martin (HO MOSTY/PENCO.CZ) 0:39:09
5. Novák Petr (Ski Trab Namche) 0:40:24

Výsledky ženy absolutně

1. Kukuczková Pavla (HO MOSTY) 0:49:48
2. Mazuchová Kateřina (Havířov) 0:49:49
3. Vondráčková Eliška 0:50:26
4. Fialová Hana (SACHASPORT Team) 0:54:53
5. Bojková Michaela 0:55:32

Další závody jsou na Skialp Beskydy.

foto: archív autorky a Jíří Zerzoň