31. Pelikánův seminář na jesenické Chatě Jiřího na Šeráku plný zajímavých přednášek

31. Pelikánův seminář na jesenické Chatě Jiřího na Šeráku plný zajímavých přednášek

Ve dnech 29.–31. 10. 2021 se na Chatě Jiřího na Šeráku konal již 31. Pelikánův seminář, pravidelné setkání zájemců o problematiku horské medicíny. Akci pořádaly společně Společnost horské medicíny a Metodická komise ČHS. Po vynucené přestávce v roce 2020 a po přesunu místa konání letošního ročníku ze slovenské Tatranské Lomnice, obojí v důsledku epidemie nemoci COVID-19, se na akci i tak sešlo přes 70 účastníků.

V pátek večer se historicky cestovalo

Třídenní Pelikánův seminář začal v pátek večer cestopisnou přednáškou MUDr. Igora Hermanna. Probral téma Svanetie, perla Kavkazu, kam se na expedici vydal v 80.letech. Kromě popisu přírodních i kulturních krás místa popsal i případ velmi obtížné evakuace jednoho člena výpravy po pádu do trhliny, při které si mimo jiné přivodil úraz hlavy.

Sobotní dopoledne naplněné kazuistikami

Pelikánův seminář byl oficiálně zahájen v sobotu 30. listopadu v ranních hodinách. Úvod obstarali prezidentka Společnosti horské medicíny MUDr. Lenka Horáková a předseda Metodické komise ČHS Jiří Vogel.

První přednáška JUDr. Jiřího Žáka byla na velmi aktuální téma: Pojištění, aneb trocha souvislostí ohledně úhrad nákladů na léčbu úrazů. Motivací pro přednášku byl nedávný medializovaný případ horolezců v Pakistánu, jejichž záchranou akci odmítla pojišťovna proplatit.

Zajímavými kazuistikami z horské medicíny navázala MUDr. Kristina Höschlová. Nejprve prezentovala dvě kazuistiky omrzlin. První byla kazuistika mladé ženy, závodnice v běžeckém lyžování, která v Itálii absolvovala závod na 60 km ve velkých mrazech. Bohužel během závodu vliv velkého mrazu nevnímala, na čemž zřejmě měl podíl adrenalin ze závodění.

Druhý případ se týkal tatranského nosiče. Tento 40letý muž strávil 3 hodiny ve sněhové bouři, po příchodu na chatu pojal podezření, že utrpěl omrzliny, a proto ihned ponořil prsty opět pouze do vlažné vody a to na dobu 25 minut. Fotografie z druhého dne naznačovaly, že se jedná o omrzliny 3.stupně, ale bohužel na místním pracovišti mu byla poskytnuta neadekvátní léčba odpovídající stupni druhému: Ibuprofen, Aescin, Pentoxyfylin. Nebyla podána ATB ani klíčový prostaglandin.

Posledním případem byla nehoda vrtulníku v zimních horách. Jednalo se o komerční let za účelem zimní turistiky, na palubě bylo 5 osob a pilot. Během letu zřejmě došlo k rozvíření prachového sněhu, vznikl tzv. efekt bílé tmy, pilot po ztrátě orientace škrtnul ocasem vrtulníku a následoval řízený pád. Ačkoliv okamžitě došlo ke ztrátě rádiového spojení s vrtulníkem, zatím z nevysvětlitelných důvodů byl tento fakt identifikován jako možná nehoda až 2 hodiny po pádu a fyzicky se k místě nehody dostala pomoc až za 6 hodin. Z 6 osob byla nalezena pouze jedna na živu, jejím dominantním postižením byly omrzliny.  Při podobných nehodách je nutné brát v potaz mechanismus úrazu. A proto měla být hypotermie uvažována jako možná patologie a u té platí již známá poučka: nobody is dead until warm and dead. I proto zůstávají otázky: Jakou měli ostatní šanci na přežití? Co zapříčinila velká prodleva v zahájení záchranné akce? Jaká byla skutečná příčina smrti?¨

Vzdělávání v horské medicíně

Po řadě zajímavých kazuistik představila MUDr. Kristina Höschlová ještě svou druhou přednášku o Speciálním vzdělání v horské medicíně. Sama jako organizátorka velmi úspěšných Kurzů horské medicíny shrnula jejich průběh a možné výhledy do budoucnosti. Kurz naplánovaný na rok 2020 se protáhl až do roku 2021, ale i přes pandemii nemoci COVID-19 se zúčastnilo 24 kurzistů z řady evropských zemí. Celkem proběhly čtyři ročníky tohoto kurzu, který získal uznání mezinárodními organizacemi ICAR, ISMM a medicínskou komisí UIAA. První dva kurzy odpovídaly mezinárodně uznávanému Diploma in Mountain Medicine (DiMM) pro lékaře a profesionální záchranáře. Třetí kurz byl zaměřen na horolezce a vyznačoval se především vysokou vstupní úrovní účastníků. Jeho koncept byl prezentován již zmíněným organizacím (ICAR, ISMM, MedCom UIAA), od kterých získal podporu. Poslední čtvrtý kurz byl unikátní v tom, že tyto dvě zájmové skupiny kombinoval – tedy zdravotníci absolvovali kurz společně s horolezci a horskými průvodci. Celkem kurzy prošlo 71 účastníků, z toho 48 lékařů, kteří obdrželi plnohodnotný diplom DiMM, ostatní získali certifikát s uznáním od ICAR, ISMM a MedCom UIAA.

Energetické nároky ve velkých nadmořských výškách

Další přednášku přednesl MUDr. Vladimír Vinduška a věnovala se Energetické náročnosti výstupů v hypoxii. Jistě si řada horolezců před expedicí do hor klade otázku, zda jsou výstupy v hypoxickém vysokohorském prostředí doprovázeny zvýšenými energetickými nároky. Stejnými otázkami se zabýval autor přednášky již v roce 1986 v rámci příprav na expedici do oblasti Pamiru, kde to řešil přidáváním maltodextrinu do pokrmů.

MUDr. Vladimír Vinduška přednáší o energetické náročnosti pohybu ve vysokých horách
MUDr. Vladimír Vinduška přednáší o energetické náročnosti pohybu ve vysokých horách

Covid a očkování versus velké nadmořské výšky

Na problematiku vysokohorských výstupů navázala Barbora Veselá s příspěvkem Zkušenost s vyšší nadmořskou výškou po COVID-19 a očkování aneb Jak nebylo možné vylézt na Gasherbrum II. Příspěvek prezentovala spolu se svým manželem Michalem Veselým, který byl přímo hlavním aktérem příběhu. Nejdříve Michal představil svou lezeckou historii, vč. první velké expedice na Nanga Parbat s Márou Holečkem a Zdeňkem Hrubým. Poté popsal cestu za Gasherbrumem II přes Baltoro trek, což je prý jeden z nejkrásnějších treků vůbec. Problém je, že cílový základní tábor pro Gasherbrum I–III je vysoko. Bára následně zopakovala patologické stavy výškové nemoci a možnosti aklimatizace na výšku. Michal probral i organizační obtíže v souvislosti s opatřeními během celosvětové pandemie onemocnění COVID-19.

Rozchod na workshopy od Chaty Jiřího na Šeráku
Rozchod na workshopy od Chaty Jiřího na Šeráku

Sobotní workshopy

Martin Honzík, DiS připravil workshop ALUfólie – tipy, triky, kouzla a čáry, ve kterém přiblížil účastníkům, co lze s touto fólii vše dělat díky její velké pevnosti v tahu. Jiří Vogel připravil workshop Jak zvýšit bezpečnost při lezení, kde se věnoval nejčastějším chybám nejen ve skalním terénu. Někteří zájemci o okolní přírodu vyrazili na výlet na nedaleké vrcholy Keprník a Vozka.

Hypotermie, využitelnost ECMO

Sobotní odpoledne bylo věnováno hypotermii a lavinám a jako první přednášku na toto téma měla MUDr. Jana Kubalová: Řešení mimořádné události s velkým počtem (dětských) pacientů s akcidentální hypotermií. Zopakovala nejprve známý případ z Dánska z roku 2011, kdy došlo k převrácení dračích lodí a hromadnému výskytu pacientů s hypotermií, z nichž 7 osob bylo připojeno na mimotělní oběh. Nyní ale prezentovala medializovaný případ z března 2021 z Žamberka. Dr. Kubalová pojala přednášku interaktivně a nechala účastníky hlasovat o jednotlivých krocích zásahu. Jednalo se o zprvu nepřehlednou situaci, kdy na linku 155 volala paní, která potkala na ulici Žamberka plačící holčičku, která tvrdila, že se pod třemi dětmi probořily led na nedalekém rybníku. Zopakovala postupně interaktivním způsobem doporučení pro resuscitaci malých dětí a zástavu v důsledku hypotermie.

Na přednášku plynule navázala Mgr. Gabriela Hodková s tématem Akcidentální hypotermie: ECMO – ano či ne. Seznámila nás se základním konceptem Extra Corporeal Life Support (ECLS), kam patří i ECMO (Extra Corporeal Membrane Oxygenator). Všeobecná fakultní nemocnice v Praze ročně ošetří 50–100 pacientů, jejichž stav si vyžádá připojení na ECMO, pokud nebereme v úvahu mimořádné období 2020/2021 a pandemii COVID-19. Prezentovala retrospektivní studii za období 5 let, kam bylo zahrnuto 28 pacientů s tělesnou teplotou měřenou v močovém měchýři nižší než 28°C. Deset z těchto pacientů bylo zařazeno do skupiny s ohřívání prostřednictvím ECMO přístroje, 18 jich bylo ohřáto bez použití ECMO (skupina non-ECMO), pomocí elektricky vyhřívaných dek a teplovzdušných ohřevů.

Laviny v Krkonoších

Lavinový blok zahájil Ing. Roman Juras, Ph.D. přednáškou Sněhový a lavinový výzkum v Krkonoších. V úvodu představil lavinové oblasti v Krkonoších, kterých je necelých 60 a pravidelně jsou monitorovány od roku 1961. V poslední sezóně bylo zaznamenáno 21 lavin, což odpovídá ročnímu průměru v Krkonoších, který činí 20 lavin/rok, s výkyvy dle velikosti sněhové pokrývky (0–70 lavin/rok). Na grafech následně demonstroval možný vliv změny klimatu na výskyt lavin.

Lavinovými nehodami v Krkonoších v zimě 2020/2021 se zabýval i Marin Honzík, DiS. Zmínil některé starší lavinové nehody, kde příčinou smrti bylo často kraniotrauma, nebo asfyxie. Probral detailněji z medicínsko-záchranářského hlediska lavinové nehody ve Velkém kotli v Jeseníkách z ledna 2021 a v Kotelní Jámě, z února v Obřím dole, některé byly doprovázeny i zajímavými videy

Představení dětského skialpu a cestování

Po večeři se zájemci sešli k tradičními večernímu cestopisnému promítání. Autorem prvního byl RNDr. Jan Pala, PhD, který na mnoha fotografiích i videích dal řadu typů, Kdy a jak začít s dětmi na skialpech. Následovala Cesta do Číny a taky zpět JUDr. Jiřího Žáka, která nás zavedla do oblasti Sečuánu.

Laviny na Slovensku i v Evropě

V neděli ráno přerušený lavinový blok uvedla Mgr. Iva Sikulová, PhD přednáškou o Lavinových nehodách v zimě 2020/2021 v SR. Začátek zimy byl na Slovensku chudý na sníh, ale na druhou stranu zimní podmínky trvaly až do května. Celkem bylo zdokumentovaných 43 lavinových nehod, 12 osob bylo během nich zraněno, 6 osob bylo úplně zasypáno, a jedna nehoda si bohužel vyžádala dvě oběti. Většina lavinových nehod se udála při nejnižších lavinových stupních.

RNDr. Jan Pala, PhD ukončil lavinový blok souhrnem světových lavinových nehod v přednášce COVID-19 příčinou rekordního počtu mrtvých v lavinách. Rok 2020 se nesl ve znamení uzavření většiny evropských lyžařských středisek, reálně fungovala pouze střediska v Bulharsku, Makedonii, Španělsku a Švýcarsku. Řada lyžařů proto vyrazila na skialpy, ačkoliv běžně lyžují na sjezdovkách. Navíc se často vypravili i přímo do lyžařských středisek, což s sebou přineslo řadu netradičních lavinových nehod. Opět se i objevily lavinové oběti v souvislosti s pracovní činností, jako například ve Španělsku, kde se osudovou stala práce se sněžným pluhem a jednu z obětí se podařilo vyprostit až po 29 dnech.

Omrzliny, polytraumata a sněžná slepota

V zimních horách ještě zůstala i MUDr. Jaroslava Říhová ve své přednášce Dlouhodobá léčba polytraumatu s omrzlinami. V úvodu přednášky uvedla, že při pobytu v horách, ať už letních nebo zimních, je potřeba dodržovat základní pravidla, zvláště to, že skupina jde a aklimatizuje se pouze tak rychle, jako její nejslabší člen. Následně prezentovala případ, který dle jejích vlastních slov byl tím nejsložitějším za dobu, co se omrzlinám věnuje. Jednalo se o výpravu tří horolezců na sněžnicích do rakouských Alp, kde jedním z členů byla dívka, která se při změně počasí chtěla pro únavu vrátit.

A v oblasti ledu a sněhu zůstal i JUDr. Jiří Žák, který nás seznámil se Sněžnou slepotou: případovou studií. Zopakoval základní informace o sněžné slepotě, vč. její prevence. Poté uvedl případ horolezců, kteří šli na pěší túru na rakouskou horu Wildspitze. Jedná se o dlouhou ledovcovou túru, kterou v jejich případě absolvovali celou v mlze a při zamračené obloze.

Vrtulníková i pozemní záchrana na Tenerife

Do zcela jiného horského prostředí nás svým vyprávěním o Záchraně v horách na Tenerife vzal Robert Bednařík. Nejdříve nás seznámil se základní geografií Tenerife na Kanárských ostrovech. Je to velmi variabilní terén, od moře se zvedá 3715 metrů vysoká sopka. Kromě turistiky, která je zde často náročná, si na své přijdou i zájemci o horolezectví a průchody soutěsek. Z některých oblastí je v případě nehody velmi obtížná záchrana, neexistuje zde typická horská záchranná služba. Vrtulníky schopné záchrany zde ale mají dostatečný výkon.

Se zmijí růžkatou balkánskými horami

Poslední přednáška semináře měla zajímavý název Vítáme Vás na Balkáně, Vaše zmije růžkaté a jejím autorem byl RNDr. Jan Pala, PhD. Nejprve představil hada, který se jmenuje zmije růžkatá. Tato zmije je normálně plachá, ale pokud jí člověk vyplaší, například v pohybu, může uštknout. Nám známá zmije obecná má jed, který je převážně kardiotoxický, kdežto jed zmije růžkaté ovlivňuje i krevní srážlivost a působí nefrotoxicky.

Na závěr celého semináře prezidentka Společnosti horské medicíny MUDr. Lenka Horáková poděkovala všem za účast a přednášejícím za velmi zajímavé přednášky. Již nyní je znám termín konání příštího, 32. Pelikánova semináře, který se uskuteční 28.–30. 10. 2022 v oblasti Vysočiny.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: