Po loňském nultém ročníku v omezeném počtu účastníků vyhlásil Martin „Kulda“ Kulíšek na ukončení skialpinistické sezóny 2014-2015 První ročník československého firnového memoriálu v jižním Norsku. Propozice byly lákavé – setkání skialpinistů z České republiky a Slovenska, kteří ať už dočasně nebo trvale žijí v Norsku, výměna zkušeností po končící zimě a podle podmínek sjezdy různé obtížnosti.
Skialpinistické setkání bylo naplánováno čtyřdenní od 22. do 25. května 2015. Kromě účastníků, kteří se sjeli z různých částí Norska, přiletěla na memoriál i šestičlenná skupina z České republiky. Z Prahy jsme odletěli ve čtvrtek večer na norské letiště Gardemoen, kde nás čekal Kulda se svou zatím prázdnou dodávkou. Po nalodění se do auta s věcmi na skialpování, stanování a vaření (lyže šly na střechu do boxu), už moc volného místa nezůstalo.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Dalších několik nočních hodin trávíme přejezdem do oblasti Ringebu, kde přespáváme. Po ranním probuzení, kdy se k nám. už stačila připojit další část českých „Norů“ pokračujeme do Høvringenu. Počasí je více než špatné, takže se jenom v duchu podíváme po kopcích schovaných v husté mlze. Lyže ani nevytahujeme a sjíždíme zpátky do údolí, kde je jednomyslně schválen alternativní program – sauna v Lomu. Za 80 NOK se saunujeme, k tomu popíjíme pivo a je nám dobře. Na závěr jsme ještě rychle přeplavali pár bazénů. Přespáváme nedaleko, kde v průběhu večera a noci dojeli ještě zbývající skialpoví výletníci.
Na sobotu 23. května je naplánován výšlap na Loftet (2170 m) od silničního sedla ve výšce 1000 metrů. Počasí vypadá v sedle výborně, jen ve vrcholových partiích okolních kopců sedí mraky a hustá mlha jako u Rákosníčkova Brčálníku. Všech třináct účastníků nabírá výškové metry na sluncem měknoucím sněhu. Kromě nás jsou tu i další skialpinisté a řada lyžníků na backcountry běžkách s nalepenými stoupacími pásy.
S rostoucí nadmořskou výškou se zhoršuje počasí a tím se i snižuje počet stoupačů. Nakonec v silném větru a husté mlze zůstáváme pouze ve čtyřčlenné skupině, kdy souhlasíme s Tiborem, že dojdema na zlom ze svahu na rovné vrcholové plato. Nakonec končíme v mlze s viditelností na dalšího člena skupiny pár metrů pod tímto zlomem. Sjezd horních pár set výškových metrů je díky víceméně nulové viditelnosti dost zábavný. V dolní části už svítilo slunce, takže sjezd byl povedený. V menší skupině jsme se následně přesunuli na van-skiing nad chatu Krossbu.
Spíme v údolí Leirdalen pod nejvyšším norským kopcem – Galdhøpiggen (2469 m). Za povšimnutí stojí, že Balci udržel motorku ať už to v místní hantýrce znamená cokoliv… V neděli jsme se pokusili a nějaký výšlap v oblasti Hurrungane. Jedna skupina šla na Lauvnostinden (1970 m), zatímco druhá údolím a žlabem. Ve vrcholové části nás čekala oblíbená mlha, silný vítr a sněžení. Otočili jsme to kousek pod vrcholem. Po sjetí jsme zkontrolovali počasí. Rozhodnutí padlo hned, pokus o přesun do oblasti, kde by mohlo být v pondělí pěkně. Přes Sogndal a Sognefjord jsme přejeli do UNESCO vesničky Laerdal a dále prohlédli historický dřevěný kostel Burgund. Spali jsme v Hemsedalu kousek od kopců.
Pondělí byl závěrečný den memoriálu, a proto byl vybrán odpočinkový program – část šla na Nibbi (1741 m) a druhá skupina žlabem na Skoghorn (1728 m). Zatímco výstup na Nibbi byl od vodopádu pohodový na pásech, skupina do žlabu to v dolní části zabalila kvůli rozměklému sněhu a možnosti jeho uvolnění.
Po skončení lyžování jsme se sbalili a odjeli do Oslo, kde byla podrobná komentovaná prohlídka centra města a závěrečný večírek. První československý firnový memoriál byl po všech stránkách výborný, když jeho průběh částečně ovlivnilo typické norské počasí…
Z výbavy jsme s sebou měli např. dva lavinové batohy ABS Varia, lavinový batoh Pieps JetForce, lavinové komplety Pieps a solární fotovoltaické panely GoalZero.
