Noc tuleních pásů 2018 úspěšná pro beskydskou delegaci

Fotogalerie Noc tuleních pásů 2018 >>

Když mě tehdy oslovil Pavlík s nápadem jít do dvojice, přiznám se, lehce jsem váhala. Na zimu jsem totiž spřádala spíše běžecké plány, ale co vám budu povídat. Člověk míní, sníh mění.

Nepodcenit přípravu na Noc tuleních pásů!

První Tatranské a Krkonošské skialpování opět úspěšně přeorganizovalo můj zimní tréninkový plán, a tak jsem Pájovi kývla k účasti. Konec ledna se kvapem přiblížil, týden zpět jsem si dala generálku při Verticalu na Lysou. V Alpsportu jsem vyfasovala nové žluťoučké střevíčky od Scarpy – Alieny. V sobotu ještě před odjezdem u mého parťáka Pavlíka tuníme vázání, impregnujeme tulení pásy a nakonec po snídani naskakujeme do auta k Pažoutům Klárce a Jiříkovi a pokračujeme na Olomouc vyzvednout zbylé 2 kousky, Alici a Radka.

V Krkonoších přistáváme do odpolední sněhové peřiny, kde stovky lyžařů právě zakončovali svůj den. Přichází soumrak a spolu s ním, se pomalu rojí i skialpinisti. Přijíždíme na čas. Nadešel skialpinistický sváteční večer – Noc Tuleních pásů.

Prověrka na verikálu na Lysé hoře

Jsem poklidně naladěna, což je překvapující, ale vysvětluju si to tím, že prostě fakt nevím, do čeho jdu. Má závodní skialpinistická kariéra započala loňským premiérovým Verticalem na Lysou horu a obnovit se mi ji podařilo opět na Lysév polovině ledna. Dnes mě poprvé čekají i sjezdy a sundávání a nasazování pásů. V podstatě nás čekají tři stoupání a tři sjezdy. Trasa měří celkově nějakých 14 km a má převýšení cca 1000 výškových metrů. Tipujeme si, že časově kolem dvou hodin bychom mohli být v cíli.

Už při vstupu do místa registrace, klubu Klondike, nám bylo jasné především to, že večírek a afterparty bude kvalita. Hloučky závodníků a nadšenců všude možně připravuje svůj závodní arzenál. Vybírají se startovní balíčky, připínají startovní čísla, tuní kombinézky a s přibývaící hodinou přibívá i prázdných místeček po celém klubu.

Co nás čeká na trati NTP?

V 16 hodin nahlédneme ve výkladu do útrob trati, včetně výškových profilů a míst, kde všude dnes večer budeme sundávat a nasazovat pásy. Trošku jsem propásla výklad startu a prvního stoupání, ale někdy je lepší nevědět, co nás čeká. Už tak mám na své okolí dost stupidní dotazy, například, co když mi sjede čelovka z helmy, co když mi ujede lyže, kolik si mám nabalit do batohu bund na sjezd, kolik rukavic, kdo vezme termosku s čajem apod. Radek jen kroutí hlavu a čelovku mi zkušeně kurtuje černou lepící páskou.

Jak mi umrzne zadek, tak si mě nepřejte!

Bundu vyhodíme, nechám jen membránovou lehkou bundičku a rezervní teplé rukavice. Prej mě zahřeje adrenalin. Tak jo. Stejně si dám ale lehčí bundičku na tričko a neprofuk kalhoty…jak mi umrzne zadek, tak si mě nepřejte!

Před pátou už se pěkně shromažďujeme v místě startu, resp. asi 100 dvojic už se shromáždilo a já s Pájou přicházíme do nějakých zadních míst (rozhodla jsem se, že dnes nebudu používat sprostá slova) startovního štrúdlu. No paráda, takže to vypadá, že dnes jdeme na pohodu, neb se nemáme šanci proboxovat ani do půlky startujících účastníků.

Nepropadám panice, konečně si nějaký start vychutnám i ze zadních řad heslem No Stress…No stress mód trvá asi 5 minut od startu, načež mi Pája kličkuje a zdrhá kdesi ve změti lyží, hůlek a dupajících bláznů, nemůžu ani na něj řvát, že si nechci zničit nové Aliení bačkůrky, tak prostě plandám někde za ním. Běh ve skeletech budu muset ještě dopilovat, nezkušeně jsem si boty neutáhla a lítá mi to všude možně.

Diretkou pod lanovkou ke Sněžce

Po půl kilometru přichází očistný hang, kde strávíme asi zbytek našeho mládí, abychom stanuli na plácku, kde už všichni nastřelují ski. Šup šup, a je to, zacvakávám gumicuk s karabinou do poutka bederáku (Jupí, už mi nezdrhne) a šmatleme to směr diretisimu přímo pod lany kabinek mířících ke Sněžce. Před námi se otevírá kopec s prvními světuškami, jež cik cak protínají krkonošskou mléčou dráhu.

Skoro se dojímám, a to ještě nejsme ani v půlce, Zelená, seber se. Z letargie mě probouzí první postávající nešťastníci, kterým se sesunuly pásy, spadly čelovky nebo kalhoty, kdo ví, co všechno. Každopádně technické odstávky závodníků panují skoro v každé zatáčce. Tu Pavlíka přestane špuntování ve stopě bavit a stříhá to i se mnou na špagátě direktně cik cak necikcak, funím za ním jak hroch, ale efekt to má, to se musí uznat. Jen je problém se pak zařadit do vláčku zpět.

Občas je naše autorská diretisima natolik přímá, že nebýt našeho spojovacího gumicuku, rozjedu se pozpátku dolů do Pece. Brzy už nám ale nad hlavami začíná zářit mlha. My se konečně dostáváme pod horní stanici lanovky, kde dnes poprvé sundáváme pásy.

Volá na nás Radek, který ztratil parťáka a netrpělivě na něj čeká. Já, abych nepřekážela rychlejším se svým pásovým zápolením, ustájím se vedle vyjeté cesty (začátečnická chyba) neb jak slezu z lyží, zajedu po p*del (rozhodla jsem se ta slova zase používat) do sněhu. Tak se tam tak koupu, než mě vysvobodí rytíř Pája, přidrží lyže, zacvaknem a rozjedeme to táhlou klesající cestou ve směru na Růžohorky.

Letecké polohy v prvním sjezdu

Ve sjezdu mi Pavlík opět zmizí z dohledu, nějak brzdím, přemýšlím, zda jsem vůbec sundala pásy, zkouším různé letecké polohy a nic moc, asi jsem dnes málo nacpala pupek. Třepetám si to až nad sjezdovku nad Úpou, jeden úsek úpím taky, je mi chladno na stehna. Svaly mi to dávají sežrat a rozkmitají moje měkké lyže tak, že každou chvíli očekávám výchovný proplesk.

Díky bohu to nějak ustojím, dobrovolníci nad sjezdovkou nás navádí do zatáčky a svištím si to dolů jemně osvětlenou sjezdovkou. Doufám jen, že tam Pája čeká, předjíždím nějakou slečnu z mixu, a svým expresním stylem střílím pásy z bundy zpět na skluznice, rozepínám Alieny a vydáváme se přes cestu šmatlo stylem k dalšímu stanovišti, kde zas nazouváme lyže. Tady mi hlásí, že jsem třetí holka, což mi nepřijde zrovna důvěryhodné, ale nakopne mě to.

Táhlé stoupání na pořádné rozdýchání

Tento úsek znám z nedávné návštěvy Krkonoš, vím, že už nás velký stoupák nečeká, a tak to tady bude hlavně o rychlosti do táhlého stoupání. Každopádně, guma to jistí, kdyby mi teď Pája zdrhl, asi bych se do převratného tempa nedokopala.

Poočku sleduju ubíhající kilometry vzhůru a hlásím to poslušně Pavlíkovi, už už by měla být zavěrečná sjezdovka a předposlední sundávání, tady předcházíme další smíšenou dvojici, Slovenský Dynafit, Matúša a Veroniku. Pája div neletí. V zatáčce se stíháme akorát ohodit vlažným čajem od dobrých lidí, a já asi milisekundu zapřemýšlím nad tím, zda ten bílý kelímek odhozený na sjezdovku ještě někdo letos v zimě najde.

Kroutíme poslední metry hore. Pásy dole, zmuchlám je jen tak pod bundu a sjedem pár set metrů níže. Zkouška rychlosti, poslední lepení už téměř nelepících pásů… Hlasím malý technický problém, nemůžu se dostat z vázání, přičemž sroluju teleskopickou hůlku a chytám paniku, Pavlík opět zasahuje a vysvobodí mě ven.

Z nohou mám rosol

Nohy už mám na rosol a je těžké se vůbec trefit do techového vázání. Jedeme dál. Hlásím kilometry, to před námi už bude stopro poslední sjezd na který teď lehce traverzujeme. Netušíme, jak dlouhý úsek dolů nás čeká, a tak vyrážíme lehce nejistě do posledního sjezdu.

Opět se pokouším zaujmout rozličné letecké pozice, opět efekt nula, neb stehna už asi odjely na dovolenou na kanáry a lyže v rovině držím zřejmě jen silou vůle. Pavel už si dole beztak dává pivo a já tu stojím z kopce na místě. Vjíždím do nějaké temné zatáčky, projíždím kolem chat, někde volají lidi, ukazují a přede mnou už je, světě div se, cíl a Pája čekající na můj epický vjezd do cílového oblouku. Tak nás tu máte.

Pro mě první krásný večerní závod (všechny večerní závody jsou krásné) ale tenhle bude už na furt první, skvělý, kouzelný a Krakonošův. Skončili jsme na druhém místě ve smíšených dvojicích, takže v euforii, si ještě vyšlapkáváme sjezdovku nad cílem a pohodově sjíždíme plní endorfinů na pořádný ski večírek.

Úspěšná beskydská delegace

Naše beskydská delegace zaznamenala nebývalý úspěch a příští den hrdě vezeme domů všechny barvy medailí. Já s Pájou stříbro z Mixů, Klára se svou partačkou zlato z velkých žen a Jiřík bronz z kategorie velkých chlapů. Noc Tuleních pásů nás prostě dostala a my se příští rok určitě zase vrátíme! Tímto bych moc ráda poděkovala za obdivuhodný výkon skvělému parťákovi Pavlovi, dále Klárce a Jiříkovi, Alici, Tomovi a Radkovi za příjemnou cestu do Krkonoš a zpět. V neposlední řadě musím poděkovat za podporu ostravského týmu ALPSPORT.CZ, kteří mi poskytují skvělé vybavení od Scarpa Czech nejen na to moje běhání, ale take na skimo radosti, moc si jejich podpory vážím.

Výsledky:

Mixy 1 do 90 let – 40 dvojic v cíli

1. Michal Podzimek / Naďa Hradilová     CZ/CZ     Skialp nad Hrobem 0:49:00 1:40:58 1:40:58
2. Pavel Kokeš / Marie Zelena     CZ/CZ     ALPSPORT.CZ 1:15:06 1:44:36 1:44:36
3. Klara Holubova / Petr Spas     CZ/CZ     hoPsa 0:54:37 1:45:52 1:45:52

Mixy 2 nad 90 let – 3 dvojice v cíli

1. Erwin Schubert / Monika Schubertová     CZ/CZ     SK ŘEKA 1:07:59 2:08:00 2:08:00
2. Iva Macholdová / Pavel Pilný     CZ/CZ     Skialp nad Hrobem 1:05:36 2:10:06 2:10:06
3. Monika Kubičková / Roman Žaloudek     CZ/CZ     Longest Line 1:19:44 2:41:04 2:41:04

Muži dvojice do 100 let – 67 dvojic v cíli

1. Radoslav Groh / Michal Štantejský     CZ/CZ     HUDY Team 0:37:44 1:12:49 1:12:49
2. Pavel Skalický / Jakub Fabián     CZ/CZ     Skialp Dolní Morava 0:37:42 1:13:08 1:13:08
3. Jan Hepnarr / Dominik Sádlo     CZ/CZ     Scarpa Skkialpin klub / AKLVK 0:37:47 1:14:18 1:14:18
4. Petr Novák / David Novák     CZ/CZ     SKI TRAB 0:37:53 1:16:37 1:16:37

Muži dvojice nad 100 let – 7 dvojic v cíli

1. Pavel Veselý / Stanislav Heczko     CZ/CZ     SAC Šp. Mlýn – SKIALPSHOP 0:46:45 1:35:34 1:35:34
2. Josef Hepnar / Jiří Špaček     CZ/CZ     Scarpa Skialpin klub HS Orlické hory 0:51:52 1:40:52 1:40:52
3. Jiří Kočara / Petr Janíček     CZ/CZ     Skialp Baška & Brno ® 0:54:17 1:44:50 1:44:50

Ženy dvojice 1 do 80 let – 12 dvojic v cíli

1. Magdaléna Štanglerová / Barbora Veselá     CZ/CZ     Krkonošské blondýnky 0:55:03 1:50:02 1:50:02
2. Zdeňka Vejnarová / Lucie Hamanová     CZ/CZ     Dejwyho horský běh W II 0:59:16 1:58:27 1:58:27
3. Vendula Pekarkova / Dita Kalábová     CZ/CZ     AKLVK AlpinePro Ski Trab team & Borůvkové knedle na wejletě 0:59:37 2:01:33 2:01:33

Ženy dvojice 2 nad 80 let

1. Lenka Hepnarová / Klára Kočarová     CZ/CZ     HEPY TEAM 1:07:34 2:12:36 2:12:36
2. Pavlína Chaloupská / Daniela Antropiusová     CZ/CZ     Holky z Hradce 1:06:53 2:18:09 2:18:09
3. Radka Ottová / Tamara Hynková     CZ/CZ     Dejwyho horský běh W III. 1:09:32 2:24:10 2:24:10