Bernina: přejezd ledovce Morteratsch

Od pozdní zimy až do jara nabízí oblast Berniny spoustu krásných kopců ať už na jednodenní výlety nebo vícedenní přechody. Typickou krátkou klasikou může být vyjetí lanovkou na Diavolezzu (2973 m) a sjetí po ledovci Monteratsch zpátky do civilizace. Tato lanovka se dá také použít na delší variantu – sjet na ledovec a vystoupit na populární vrchol Piz Palü (3900 m).

Fotogalerie Skialpový okruh kolem Berniny >>

Skialpová klasika kolem Berniny

Skialpovou klasikou může být výše uvedený okruh kolem Berniny a Rosegu, který začíná příjezdem do Monteratsch (1896 m). Po opuštění auta jdou lyže na batoh a pěšky ve skeletech kráčíme vstříc čelu ledovce Monteratsch. Cestou k ledovci míjíme tabulky informující o ústupu ledovce od roku 1900, když první zaznamenaný údaj je z roku 1940 (520 m). Následuje velký skok do roku 1950 (1032 m), potom se ústup zpomalil na přibližně 300 metrů za deset let až po poslední desetiletí 1980-90, kdy byl pouhých 70 metrů.

U čela ledovce začínáme stoupat na tuleních pásech a ležérním tempem dorážíme na chatu Boval (2495 m), která může být prvním místem k přespání, pokud dojedete do Monteratsch v poledne či později. Jelikož je další chata až na jižní italské straně Berniny – chata Marco e Rosa (3609 m), je vhodné nejenom kvůli aklimatizaci první noc spát na chatě Boval. Ráno se navazujeme na lano a po ledovci stoupáme na tuleních pásech přímo na jih.  Při stoupání do sedla v necelých 3600 metrech máme před sebou ukázkový hřeben s vrcholy od sedla k východu počínaje výškou 3854 metrů přes Piz Argient (3954 m), Piz Zupo (3996 m) a přes hřeben Bellavista (těsně pod 3900 metrů) k Piz Palü (3905 m).

S lyžemi z Piz Zupo (3995 m)

V široké ledovcové dolině pod sedlem u chaty Marco e Rosa je možné odbočit z cesty do sedla na jihovýchod a stoupat na tuleních pásech ke krásnému vysokému kopci Piz Zupo. Většinu výstupu je možné absolvovat na tuleních pásech, ale na úpatí strmé částí musí lyže dolů. Zatímco většina lyžníků nechává lyže ve ski depotu na úpatí, menšina si je na batozích nese strmým svahem na vrchol. Za krásného počasí je z vrcholu parádní panoramatický rozhled na všechny světové strany, k čemuž dopomáhá značnou měrou i to, že Piz Zupo je tady druhým nejvyšším vrcholem za Berninou.

Sjezd je v horní části krásně strmý a níže se pokračuje po ledovci do doliny pod sedlem u chaty Marco e Rosa (3609 m). Vystup do sedla a následněi na chatu je pohodový. Kromě přespání chata nabízí rozmanité občerstvení a pití, ovšem za italsko-švýcarské ceny.

Kolem Piz Roseg (3937 m) do Pontresiny

Z chaty Marco e Rosa je vhodné vyrazit brzy po snídani, když jihozápadně orientovaný kuloár z chaty na ledovec Vedretta di Scerscen Superiore může být později vlivem slunce lavinově nebezpečný. Při lyžování v předchozím odpoledni se tam podařilo strhnout naměklou vrstvu sněhu, která se projela až dolů na ledovcové plato.

Po sjezdu pokračujeme na pásech po ledovci na západ pod jižní stěnou Piz Roseg (3937 m) a postupně opět nabíráme výšku do sedla Fuorcla (3253 m). V sedle jdou pásy naposledy dolů z lyží a mizí do batohu. Nad námi impozantně ční s převýšením přibližně 700 metrů Piz Roseg, zatímco na západ hřeben pokračuje řadou vrcholů s výškou až po téměř 3600 metrů. V dáli hluboko pod námi je vidět další švýcarská chata CAS Coax (2587 m), kterou budeme během několikakilometrového sjezdu míjet. Ledovec je krásně promněnlivý a lyžování famózní.

Dojíždíme k téměř tři kilometry dlouhému jezeru Vadret (2160 m), kde se nabízejí dvě varianty pokračování. Pokud je na jezeře dostatečně silný led pokrytý sněhem, je možné pokračovat bruslením přímo po jezeře. Jsou-li jakékoliv pochybnosti o pevnosti ledu, přejíždí se a jde se na lyžích po západním břehu jezera. Za dobrých sněhových podmínek se lyže sundávají až pět kilometrů “pod” jezerem u začátku zpevněné silnice ve výšce 1999 metrů. Do Pontresiny zbývají necelé dvě hodiny chůze po silnici ve skeletech a s lyžemi na batohu.