HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Chris Davenport – rozhovor s lyžařskou legendou

Chris Davenport – rozhovor s lyžařskou legendou

Chris je všeobecně považován za jednoho z předních „big mountain“ lyžařů současnosti. Ve skialpinismu je prvním člověkem, který během necelého jednoho roku zlyžoval všech 54 coloradských vrcholů nad 14000 stop (4270 m). Podílí se na řadě zajímavých lyžařsých projektů, spolupracuje na vývoji freeridových bot, lavinových pomůcek a díky spoluvlastnictví lyžařské firmy Kästle také na vývoji lyží.

V současnosti mu k dokončení projektu 100 nejvyšších vrcholů Colorada chybí posledních pět kopců. Na svém kontě má řadu prvosjezdů z vrcholů po celém světě a lyžoval i vysoko na svazích Mt. Everestu. Kromě toho je dvojnásobným mistrem světa ve freeridu, vítězem čtyřiadvacetihodinky v Aspenu a účinkoval ve více než třiceti lyžařských filmech Warrena Millera. Podílí se vývoji výstroje pro lyžování a spoluvlastní rakouskou lyžařskou firmu Kästle. Chris bydlí v coloradském Aspenu s manželkou a třemi syny.

Chrisi, jsi velmi známý propagátor všech odvětví lyžování ve volném terénu, jak jsi se vůbec k lyžování dostal?

Lyžování si vybralo mě. Motivaci jsem měl od svých rodičů, neboť jsem vyrůstal v lyžařské rodině. Můj otec lyžoval závodně, stejně jako prarodiče. S mými sestrami a bratrem jsme lyžovali opravdu hodně a všichni jsme se věnovali závodnímu lyžování. Po úspěších v závodním sjezdovém lyžování jsem hledal další zajímavé oblasti v lyžování, což mě vedlo k freeridu, backcountry (skialpinismus), touring a obecně k pohybu v horách. Byl to opravdu postupný vývoj v mé lyžařské kariéře. V lyžování je pořád spousta zajímavých věcí 4:16 min, díky nimž je v lyžování stále co objevovat a je to výborná zábava.

Takže jsi se dostal od lyžování ve středisku až po fantastické volné terény?

Je to asi obvyklý vývoj, jako dítě a dorostenec jezdíš v lyžařském středisku a s tím, jak se zlepšuješ a  získáváš zkušenosti, přecházíš do lyžování mimo sjezdovky. Pokračuješ, díváš se po dalších možnostech, chceš objevovat a hledat další příležitosti v lyžování. To tě nakonec dovede k freeridu, backcountry, krásným výstupům a sjezdům…

Máš nějaký speciální trénink na takto vrcholové lyžování nebo stačí jen to, že nějak přes rok lyžuješ, jezdíš na kole a běháš?

Nemám žádný speciální trénink, jen se snažím po celý rok udržet v dobré kondici díky cyklistice a běhání. Někdy jsem motivovaný na to, abych cvičil ve fit centru, ale většinou si chci užívat volnou přírodu a hory. To mi umožňuje udržení výborné kondice bez nějakého speciálního tréninku.

Jsi dvojnásobný mistr světa v extrémním lyžování, co je v tvém dlouhém přehledu výborných výsledků z různých soutěží hned za těmito světovými tituly?

Můžu říct, že kromě dvou světových titulů kladu na přední místo další dvě ceny. Jednou z nich je bronzová medaile z ESPN X-games v roce 1998. Byla to kombinace toho, co jsem v sobě měl z doby závodního sjezdového lyžování společně se skoky ve snow-parku. Druhou cenou bylo ve stejném roce vítězství na 24 hours of Aspen, což je něco úplně jiného než X-games. 24 hours of Aspen bylo mistrovstvím světa v nepřetržitém lyžování po dobu 24 hodin. Během jednoho dne jsem nalyžoval přibližně 80 000 výškových metrů, což bylo velmi náročně na fyzickou kondici, byla to nejtěžší věc, co jsem z hlediska fyzické námahy v životě udělal.

Lyžoval jsi také na Mt. Everestu, jak se ti lyžovalo v tak velkých nadmořských výškách? A byl jsi i někde jinde v hodně vysokých horách?

Everest byl mou čtvrtou návštěvou Himalájí. Předtím jsem byl už na Makalu, Annapurně a sedmitisícovce Baruntse. Měl jsem tak dobré zkušenosti z předchozích návštěv Himalájí. Na druhou stranu, jsem měl i špatné zkušenosti, kdy jsem měl na Makalu problémy s výškovou nemocí. Na Everestu jsem byl jako vůdce s jedním klientem. Ve svém postupu na kopci jsme byli velmi konzervativní a zodpovědní ve svém přístupu. Po celou dobu jsme se snažili minimalizovat jakákoliv rizika. Všechno nám vycházelo výborně, neměli jsme žádné problémy, žádnou výškovou nemoc. Vrcholový den nám vyšel perfektně a s dokonalým počasím. A k lyžování… lyže jsme bral s sebou opravdu jen pro případ, že bude příležitost si někde zalyžovat. Byli jsme ve výborných podmínkách, když po aklimatizaci a sněhové bouři jsme měli u třetího výškového tábora vynikající čerstvý sníh. Podmínky byly vynikající. S lyžemi jsem se dostal kus nad třetí výškový tábor a díky podmínkám se při sjezdu jednalo o jeden z mých nejlepších sjezdů, které jsem v životě absolvoval. Bylo to v tak obrovských prostorách, tak vysoko a za takových podmínek. K tomu tam byly stovky lidí stoupajících na fixních lanech, kteří mě sledovali, povzbuzovali, křičeli, atd. Byl to velmi silný zážitek.

Po takovém famózním lyžování na Everestu vyzní možná nevhodně otázka na to, které jsou tvé oblíbené lyžařské oblasti, neboť ve svém životě jsi už asi stihnul lyžovat téměř na celém světě?

To je těžká otázka, neboť na světě je tolik úžasných míst na lyžování. Často se mě lidé ptají: „Chris, které je tvé nejoblíbenější místo na lyžování?“ Na to nemám jednu odpověď. Samozřejmě, že mou typickou odpovědí by bylo tady doma v Aspenu, protože je to můj domov a milujeme zdejší hory. Cestoval jsem do tolika úžasných míst, že je těžké něco vybrat. Pokud bych měl udělat jen krátký seznam, musím říct, že velmi rád lyžuji v polárních oblastech. Lyžování v Antarktidě, stejně jako na ostrově Svalbard nedaleko severního pólu. Tyto dvě oblasti, protože jsou tak daleko na jihu a severu, jsou pokryty ledem, a právě proto je tam lyžování tak krásné. Při výstupech a sjezdech je výhled na oceán a končí se na úrovni vodní hladiny, což je fantastické. Do toho jsem se vyloženě zamiloval. Pro big mountain skiing musím říct, že mou nejoblíbenější oblastí je Aljaška, kde jsou podmínky, kvalita a množství sněhu opravdu spektakulární a nejsou nikde jinde na světě. A samozřejmě, mám velmi rád Alpy od Francie, přes Švýcarsko až po Rakousko. Zatím jsem ješště nelyžoval ve Slovinsku. Znáš to tam?

Ano, do Slovinska jezdím ať už pracovně nebo na hory. Terény jsou tam výborné, ať už v Julských Alpách, Karavankách nebo Kamnišsko-Savinjských Alpách. Pokud to jde, tak si v zimním období s sebou beru i lyže. Chystáš se do Slovinska?

Ano, chystám se co nejdříve do Julských Alp jak na lyžování, tak lezení. Už jsem strávil spoustu času ve Švýcarsku, Francii, Rakousko. Mám také hodně rád Dolomity. Zvláště pro lidi z Ameriky jsou Alpy úplným magnetem, neboť máte horskou kulturu, spoustu krásných chat a snadný přístup do hor.

Máš ještě vůbec na světě nějaké místo, kde jsi dosud nelyžoval a rád by jsi se tam vydal?

Ano, samozřejmě, zatím jsem nelyžoval v Rusku v KOPRESIS pohoří. V únoru 2015 se chystám do oblasti Krasnaja poljana, kde byla lyžařská část ZOH 2014 v Soči. Doufám, že si tam dobře zalyžuji, neboť hory tam vypadají ideálně pro freeride. Byl jsi tam?

Ne, v Krasnoj poljaně jsem nebyl, ale zato to docela znám na Kamčatce, kde jsem byl čtyřikrát lyžovat na aktivních a vyhaslých sopkách.

To je výborné, nepotkal jsi tam náhodou ruské lyžaře Gregorije a Dimitrije? Na Kamčatce jsem zatím nebyl, ale moje manželka tam byla lyžovat s kamarádkou a velice si to pochvalovaly.

Nepotkal, na Kamčatce znám hlavně lyžaře z KFC, což je Kamchatka Freeride Community a ne Kentucky Fried Chicken. Největším problémem u lyžování ve volném terénu jsou laviny, jejich prevence a minimalizace rizika. Jak se s tím vyrovnáváš ty?

Vždy používám nejnovější technologie, takže samozřejmostí je lavinová trojice. Dále mám nový lavinový batoh Black Diamond JetForce a vždy používáme vysílačky a různé komunikační prostředky. Nejdůležitějším nástrojem pro všechny, kteří se pohybují ve volném terénu jsou informace od předpovědi počasí, lavinové předpovědi až po aktuální informace od kamarádů, kteří v dané oblasti byli krátce před Vámi. Lidé se velmi často vypravují do volného terénu, aniž by měli dostatek informací. Pokud nemáš dostatek informací, nejsi schopen dělat správná rozhodnutí. Je to stejné jako v obchodě. Když chceš udělat velký obchod nebo investici, neuděláš to, pokud nemáš dostatek informací. Je to jako dělat domácí úkol. Pokud jsi ve škole, zkoušku z matematiky neuděláš, pokud jsi předtím poctivě nedělal domácí úkoly. Neuspěješ nebo budeš mít problémy. Nabádám lidi, aby se do volného terénu vydávali až poté, co udělají své domácí úkoly. Musíš být vždy připraven. Dnes jsou k dispozici vynikající zdroje informací na internetu. Je potřeba je jen používat. Působil jsem jako ředitel American Institute of Avalanche Research and Education. Trávil jsem spoustu času propagací výuky v oblasti lavinové prevence a lavinového nebezpečí.

Jsem také investorem ve start up společnosti AvaTech, která teď představila zařízení umožňující udělat analýzu sněhové profilu, která normálně zabere půl hodiny, za méně než deset vteřín. Použitím této sondy SP1 je možné získat spoustu informací ke sněhovému profilu. Je to nová technologie, která je poměrně drahá na výrobu, a proto je v prvním kole určená pro dálniční oddělení v horách, lavinové profesionály, apod. V příštím roce by se měla objevit uživatelská verze, jejíž cena bude kolem USD 600.

Jsou dvě technologie – jedna je reaktivní – lavinový batoh, a druhá proaktivní – sonda AvaTech SP1. Reaktivní technologie jako je lavinový vyhledávač a lavinový batoh používáme jenom pokud uděláme špatné rozhodnutí. Oproti tomu proaktivní technologie nám umožňují dělat správná rozhodnutí.

Je to nová technologie, nové zařízení a během několika málo let bude masivní zvýšení dat k použití lidmi při pohybu ve volném terénu. Data jsou znalostmi a sílou. Čím více budeme znát, tím silnější a jistější budeme pro správná rozhodnutí. Toto je má teorie pro pohyb ve volném terénu. Připrav se jak nejlépe to jde a vždy měj připraven i plán B. Vždy měj připravenou i nějakou alternativu. Pokud se necítíš bezpečně, nebo se ti nezdá správný den, vždy se můžeš obrátit a zkusit něco jiného tak, aby jsi nebyl zklamán.

Stoprocentně s tebou souhlasím a myslím si, že s tebou uvedeným přístupem k získávání informací není sebemenší problém v USA nebo v Evropě. Ale co ve vzdálených oblastech, kde neexistuje lavinová předpověď a předpověď počasí je omezená? Jak jsi zmiňoval například Antaktidu.

To je přesné, pokud jsi v odlehlých oblastech, tak je velice důležité, aby s tebou byl ve skupině lavinový nebo sněhový profesionál, člověk, který dobře rozumí procesu hodnocení sněhové sitauce. Každý rok jezdíme do Antaktidy a nikdo tam nebyl 9-10 měsíců, takže nidko netuší jaký je aktuální stav sněhové pokrývky. První den proto já, a další kolegové vyrážíme hodnotit aktuální podmínky a stabilitu sněhové pokrývky. Musíme podrobně sledovat různé hodnoty, nadmořské výšky, sklony svahů. Hory k nám hovoří a my je musíme sledovat s očima otevřenýma. Díky tomu jsme schopni shromáždit všechny potřebné informace pro správná rozhodnutí. Postupujeme pomalu, a první den jsme v mírných terénech a získáváme důvěru k horám. Pokud pojedu zítra do Julských Alp, aniž bych měl předem jakékoliv informace k aktuální situaci, použiju stejný postup. K horám přistoupím s velkým respektem a pokorně.

Co si myslíš o novém lavinovém batohu Pieps JetForce, který pravidelně používáš? Měl jsem ho na vyzkoušení dva týdny a byl jsem pozitivně překvapen jeho vlastnostmi.

Jedná se o nový výrobek, který se určitě ještě vylepší v několika následujících letech. Byl vyvíjen několik let a musela se vyřešit řada problémů spojených s touto novou technologií. Samozřejme, Acteryx??? A Salomon vyvíjejí něco podobného, ale dosud se jim to nepodařilo dokončit. Technologie je opravdu výborná a myslím si, že je to dobré pro každého uživatele. Bude se to vyvíjet, a myslím si, že výrobek, který bude za pět let, bude podstatně lepší, mnohem lehčí a lépe integrovaný než dnes. Současný JetForce je velmi dobrý, vyžaduje trochu tréninku pro porozumění jak jej správně používat. Možná je trochu těžší než by musel být, i když hmotnost je obdobná jako např. u standardního Snowpulse R.A.S. Myslím si, že může být o dost lehčí. Uvidíme.

Hodně se zabýváš vývojem nových výrobků pro použití ve volném terénu. Jak to probíhá a co aktuálně používáš?

Ano, jsem hodně zainteresován na vývoji a testování nových věcí. Jsem například spolumajitelem rakouské lyžařské firmy Kästle, kde se snažíme vyvíjet co nejlepší lyže pro freeride. Scarpa mě přivedla před třemi lety k vývoji freeridové boty Scarpa Freedom SL, která je dnes jednou z nejvíce prodávaných bot. Scarpě tato bota dovolila soutěžit na trhu s velkými společnostmi jako jsou Fisher, Salomon, Atomic, Tecnica, velké značky, které se také začaly orientovat na backcountry a big mountain. Freedom je velkým úspěchem a opravdu se mi líbil celý postup vývoje.

Máš obdobné zkušenosti i u oblečení?

Oděvní společnost Spyder z Colorada, kde mám vlastní kolekci nazvanou White Spyder podle známé knihy NORTH FACE OF THE TIGER WIGER? Je to technická kolekce od Spyderu, u niž jsem navrhoval všechny modely ve spolupráci s vývojovým týmem. Naučil jsem se hodně během této spolupráce.

Jak vidíš současný obrovský boom v pintech vázáních vycházejících z původního konceptu představeného Dynafitem před více než třiceti lety?

Podle mě se jedná o různé variace v základu stejné technologie. Fundamentálně se toho moc výrazně nezměnilo za třicet let od originálu Dynafit. Dnes samozřejmě máme G3 ION, Diamir Vipec, SkiTrab TR2, nedávno představený Marker Kingpin. K dispozici je řada různých variací původního konceptu. Každý se snaží vytvořit DIN certifikované vázání z hlediska bezpečnosti a vypínacích sil. Pro mě je aktuálně nejzajímavější Marker Kingpin, na němž, jak vím, pracoval Marker po velmi dlouhou dobu. Znám také skupinu Salomon-Atomic, která také připravuje nové pintech vázání, ale dosud jej nepředstavili. Nejsem úplný fanoušek Dynafit BEAST, neboť si myslím, že v tomto Dynafit zanevřel na původní záměr pintech vázání. Používal jsem toto vázání hodně, ale pro mě je hodně důležitá hmotnost. Používám proto závodní Dynafit Low Tech Race. Jezdím také závodní Plum. Je výborné mít možnosti si vyzkoušet různá vázání od různých výrobců.

A poslední otázka – jaké máš plány na nadcházející zimní sezónu?

Zimu už mám docela naplánovanou a hlavním projektem bude dokončení toho, co nazývám Centennialski projekt, neboť Colorado má přezdívku Centennial, protože se k USA připojilo až v roce 1876, tj. 100 let po založení USA. Teď se proto snažím dokončit projekt na výstupy a sjezdy ze 100 nejvyšších vrcholů Colorada. Všechny jsou vysoké přes 4000 metrů a už mi zbývá posledních pět vrcholů. Dělám to se dvěma kolegy a je to pokračování mého předchozího projektu coloradských čtrnáctitisícovek (ve stopách, 1 stopa = 30,5 cm). Když jsem zlyžoval všechny čtrnáctitisícovky v Coloradu za méně než jeden rok, nastavil jsem lyžařskou laťku hodně vysoko. Teď je čtrnáctitisícový projekt hodně populární a roste počet lidí, kteří sjeli všech 54 vrcholů. Proto se teď snažím pokročit o další krok kupředu a posunout laťku výše zlyžováním 100 nejvyšších vrcholů. Je to opravdu zábavné, neboť díky tomu se dostanu do oblastí, kde bych se jinak nikdy nepodíval.

Děkuji za rozhovor

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: