Nápad vyrazit na velký skialpový road trip do Norska se rodil, dá se říct, dlouhé roky. Poprvé jsme Norsko navštívili ještě s rodiči v roce 2005 a 2006, poprvé lezecky pak v roce 2009, kdy se nám podařilo několik prvovýstupů na lofotských ostrovech. Teď nás čekalo sedm dnů skialpování se začátkem v nejvyšším norském pohoří Jotunheimen.
V roce 2009 nás už Norsko definitivně dostalo do své moci a my se tam začali vracet znovu a znovu. 2010 prvovýstupy kolem Narviku, 2012 prvovýstupy opět kolem Narviku a na Lofotech, 2013 skialp na ostrově Moskenesoya a brácha pak ještě jednou s přítelkyní na letní dovolenou v roce 2014.
Motivace pro skialpový výlet do Norska
A po dvou expedicích do vysokých hor, výletu do Maroka a těžkém pádu ve Vysokých Tatrách jsme si řekli, že už máme věk a nárok na to, dát si něco „obyčejnějšího“, minimálně co se týká zeměpisné polohy. Chtěli jsme nějakou srdcovku, návrat ke kořenům, a Norsko bylo jasnou volbou. Jak jsme ale začali plánovat a seznamovat se se skutečným skialp potenciálem Norska, celá akce nám začala růst před očima do větších a větších rozměrů a nám začalo být jasné, že to opět nebude zas tak něco obyčejného.
Bratři Švihálkovi na jaře 2016, v průběhu dubna a května procestovali všechna větší norská pohoří a my vám teď budeme v následujících měsících přinášet seriál o jejich dobrodružství, což řečí čísel znamená 21 vrcholů, přes 31 000 výškových metrů a 10 400 km autem. To vše za 46 dnů. |
Naše nadšení Norskem opět stoupalo výš a výš a nakonec jsme si řekli, že si splníme sen vyrazit tam obytným vozidlem a vezmem to opravdu z gruntu. Z normálního výletu se vyklubal výlet životní ve chvíli, kdy jsme si natvrdo řekli, že cílem by asi mělo být projet celé Norsko od jihu na sever a zase zpět, navštívit všechna významná norská pohoří a v každém dát aspoň jeden velký sjezd, a podle počasí i víc. Výběrová kritéria pro sjezdy byla jasná: buď, když podmínky dovolí, technicky náročná originální lajna, nebo nejvyšší hora oblasti, nebo něco extra panoramatického a netradičního, pokud možno nad mořem.
Zajištění sedmitýdenní skialpinistické výpravy do Norska
V té chvíli jsme ale rázem opět čelili i logistickému problému a z akce se stala taková malá expedice. I časová náročnost se vyšplhala na „expediční“ hodnoty – plánovali jsme vyrazit na 7 týdnů. V prvé řadě bylo samozřejmě potřeba nějak zaplatit půjčovné za obytňák. S tímto nám naštěští výrazně pomohl náš tradiční partner DRFG. Dále jsme museli přizvat ke spolupráci norské nakladatelství Fri Flyt, díky kterému jsme získali 100% pokrytí Norska knižními skialp průvodci z jejich portfolia. No a čerstvým matrošem pomohli black crows, Mountain Equipment a Ortovox.
Když se náš projektový šanon zaplnil fotkami všemožných hor a potenciálních linií rozházených všude podél atlantického pobřeží Skandinávie a camper se zaplnil levným českým jídlem rozpočítaným na 50 dní, mohli jsme 5. dubna 2016 konečně vyrazit. Bylo jasné, že v Norsku skočíme rovnou do rozjíždějící se vrcholné sezóny…
První cíl? Přece nejvyšší Galdhøpiggen
Na prvních dvanáct dní s námi vyrazila i moje Johanka s tím, že občas si dáme i technicky snadnější sjezdy, kterých se bude moci zúčastnit. Logicky tedy naše první kroky vedly do Jotunheimenu na Galdhøpiggen.
Už samotná 17 km dlouhá, blátivá cesta k horské chatě Spiterstulen je docela pěkné dobrodružství, zvlášť když řídíte půjčeného campera. Parkujeme přímo na nástupu normálky na nejvyšší horu Norska a hned druhou noc v Norsku pozorujeme nádhernou polární záři, která si hraje skoro s celou oblohou. Závoje zeleného světla blikají a vlní se od jednoho obzoru k druhému jako předzvěst našeho velkého dobrodružství a dávají zapomenout na všechno všední.
Ráno je nebe stále jako vymetené a tak můžeme vyrazit. Túra se trošku táhne, jde se vlastně přes dva předvrcholy, ale na druhou stranu tahle „hřebenovka“ nabízí úžasné pohledy na zvláštně tvarované vrcholy Jotunheimenu. Jednotlivé hory vypadají jako přídě lodí razící si cestu mořem severských ledovců. Teď v poledne se ledovce oslnivě třpytí a ostře kontrastují s černou horninou těchto přídí, které už celé miliony let odolávají náporu ledu.
Je skvělá viditelnost a z vrcholu si uvědomujeme nedozírné rozlohy Jotunheimenu. Teď teprve skutečně chápeme význam názvu tohoto pohoří, který v překladu zní „Domov obrů“. Ačkoliv tu hory dosahují pouze k hranici 2500 metrů, takto oděné v zimním hávu prašanu na nás dělají dojem neprobádané londonovské divočiny.
Pro sjezd volíme variantu přímo na ledovec Styggebrean, což všem doporučujeme, vyhnete se tak protisvahům na normálce. Užíváme si lehoučký prašan v nekonečných, táhlých obloucích a skoro bez námahy klesáme okolní krajinou zpět do údolí k autu. Naše první norská túra končí a zanechává v nás velký příslib a očekávání do dní budoucích.
KEJDA SKI TEAM aneb brněnští rodáci Jiří a Ondra Švihálkovi (nar. 1989, resp. 1992) patří k české špičce v extrémním a expedičním skialpinismu. V současné době jsou také frekventanty kurzu horských vůdců UIAGM. Na hory společně vyráží už přes deset let, během této doby absolvovali výstupy a sjezdy na čtyřech kontinentech, mají za sebou ale i lezecké výstupy všude po Evropě. Jejich skialpové expedice je zavedli téměř do všech koutů Alp a Tater, do všech norských pohoří, do pohoří Cordillera Blanca v Peru, nepálského Himaláje nebo do marockého Atlasu. Za sjezd tří peruánských šestitisícovek Nevado Copa, Tocllarahu a Ranrapalca v roce 2013 obdrželi ocenění za Výstup roku od ČHS. Jirka se v roce 2014 zúčastnil česko-slovenské expedice na osmitisícovku Dhaulagiri, kde vyvázl z lavinou zavaleného base campu. Více informací na: www.svihalekski.com a www.facebook.com/KejdaSkiTeam. 
|
