Ishkhanasar (3550 m) – na skialpech na hraniční vrchol mezi Arménií a Náhorním Karabachem

Pod Ishkanadzar se snadno dostaneme po hlavní silnici E117 protínající Arménii z Jerevanu ze západu na východ a jih. Ishkhanasar zakončuje pás třítisícových vrcholů zvedajících se na západě od údolí řeky Vorotan s 3169 metrů vysokým Ukhtuaskunqem přes o pár metrů vyšší Trasar (3594 m) a Tsghuk (3584 m) až po Ishkhanasar. Východněji je už jen poslední třítisícovka Glukh Dzagedzori (3232 m).

Výstupová trasa od silnice E117

Výstup na impozantní třítisícovku

Po přejezdu sedla Vorotan pokračujeme autem ještě kousek za město Sisian, které ale leží mimo E117. U auta ve výšce 2100 metrů nasadíme tulení pásy. Pro výstup volíme boční hřeben spadající z hlavního hřebene až k mírným pláním stoupajícím od silnice vzhůru. Výstup je za pěkného počasí snadný a orientačně nenáročný. Většinu výstupové trasy k hlavnímu hřebenu je možné jít přímo. Ve výškách nad tři tisíce metrů může vát silný vítr, který ještě zesílí po dosažení hlavního hřebene.

Ranní vstávání v Arménii

K předvrcholům třítisícového hřebene

Na bočním hřebenu s vyhlídkou na jezero Vorotan

Mírným stoupáním se začneme přibližovat ke strmějším svahům Iskhkanasaru. Za bezejmenným “krtincem” 2650 metrů dáváme krátkou pauzu a stoupáme strměji na hlavním hřeben do výšky 3130 metrů. Odtud se otevírá výhled na severní svahy, které jsou v údolí úplně vyfoukané na kamenolom, ale výše se na místech chráněných před působením silného větru drží velká vrstva sněhu.

K vrcholu Ishkhanasaru je to už jenom kousek

Po dostatečném vynadívání se za hranice do Náhorního Karabachu se stáčíme na severozápad. Při přesunu po hlavním hřebenu k vrcholu jsou po celou dobu k dispozici panoramatické kruhové výhledy, přičemž severovýchodním směrem jsou k vidění také jezero Sev. Za další menší vyvýšeninou se hřeben stáčí přímo na sever k hlavnímu vrcholu Ishkhanasaru.

Výhled do Náhorního Karabachu

Severní svahy byly za větrem – sněhu je tady dost

Vypadá to skoro jako Baranec

Sjezd z Ishkanadzaru

Rozsáhlá jižní strana Ishkanadzaru nabízí řadu zajímavých sjezdových linií, přičemž volba trasy kromě aktuálních sněhových podmínek závisí take na tom, jak dlouhý by měl být následný přesun k autu. Za zhoršených sněhových podmínek je jasnou volbou sjezdu kopírování výstupové trasy. Pokud je vice času, tak zajímavou alternativou může být přesun po hřebenu na východ a částečně bočním jižně směrujícím hřebenem. Odtud se potom nabízí sjezd vizuálně připomínající přímou trasu ze západotatranského Barance do Žiarské doliny.

Výstupová a sjezdová trasa z Ishkhanasaru

V nižších polohách je nutné dávat za nižšího stavu sněhu větší pozor na volbu míst pro oblouky, protože podklad je hodně kamenitý. Během celého sjezdu jsou fantastické výhledy na jih, neboť Ishkanadzar značně převyšuje vše okolo.

z auta přímo vzhůru na hlavní hřeben a na něm odbočit na západ a sever na nejvyšší místo v masívu

vlastní stany nebo nedaleké město Sisian

Amul (2988 m), Khustup (3206 m)