Vulkán Viljučinskij je významnou dominantou pohledu na jih od Avačinské zátoky ať už z Petropavlovska-Kamčatského nebo z mezinárodního letiště v Elizovu. Svým převýšením 2000 výškových metrů od nástupu je ideálním pro základní aklimatizace na skialp na aktivních a vyhaslých sopkách na Kamčatce.
Rusko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Základní trasa
Podrobný popis
Na Kamčatku se za skialpovými výstupy na aktivní a vyhaslé sopky létá většinou v jarních měsících od konce března do konce května. Pro výlety na většinu z kamčatských sopek je potřeba počítat nejenom s letenkou a vízy, ale také přihlášením na OVIR a případně propustkou do pohraniční zóny. Ať už se na Kamčatku letí z Moskvy (či odjinud) přímo nebo s mezipřistáními, při příletu do Elizova je vhodné doufat v krásné počasí. A proč? Při přistání je možné obdivovat nejenom skalní útvar Tři bratři v Tichém oceánu, ale hlavně pásmo pěti sopek na sever od Petropavlovska-Kamčatského. Oblast na jih od Avačinské zátoky se ovšem nenechá výhledy zahanbit, když jsou vidět vulkány Viljučinskij, Mutnovskij, Gorelij a Opala.
Výhled z vrcholu Viljučinského na Tichý oceán
Z Elizova k vulkánu Viljučinskij
Po příletu do Elizova jsou do všech směrů vidět vulkány i sopky. Sopkami jsou na Kamčatce označovány téměř všechny kopce, vulkány jsou potom nazývány je z našeho pohledu „opravdové sopky“. Z letiště je asi nejjednodušší způsob dopravy najmout si maršrutku a tou dojet do městečka Těrmalnyj, kde od podzimu do jara končí upravovaná silnicie. Dále je to dlouhým údolím řeky Paratunky až ke geotermální elektrárně u vulkánu Mutnovskij už jenom po sněhu.
Hardcore skialpinisti si to z Těrmalného dají fitness skalpem více než 26 km k mostu přes řeku Paratunka, který je východištěm k výstupu na samotný vulkán. Vhodnější je ovšem si objednat náklaďák pro turisti nebo skútr.
Od řeky Paratunka na vrchol Viljučinského
Vulkán vypadá od mostu impozantně, a i když se vrchol zdá být blízko, je to přes dva tisíce výškových metrů. Standardní výstupovou trasou (Viljučinskij je oblíbený i pro Heliski, kde létají rovnou na vrchol) je průstup výrazně zaříznutým údolím nalevo od Viljučinského vodopádu. V jarním období mohou být na jižně orientovaných svazích samovolné laviny s bodovým odtrhem. Ve výšce přibližně 1000 m se sklon svahu láme a ze zaříznutého údolí vystupujeme na širokou pláň. Tou se stoupá až do výrazného žlabu mezi skalami, který se nazývá Vrata.
Červeně značená výstupová trasa a možný alternativní sjezd po modré
Ačkoliv to vypadá, že je horní hrana Vrat na dosah, je to ještě kolem tisíce výškových metrů. Podle aktuálních sněhových podmínek je možné většinu výstupu absolvovat na tuleních pásech. Někdy se lyže sundávají až u vstupu do Vrat.
Nad vraty se stačí stočit vlevo a po mírně ukloněném hřebenu dojít na nedaleký vrchol. Z vrcholu jsou za slunečného počasí dokonalé panoramatické výhledy až stovky kilometrů daleko od Tichého oceánu přes zapovednik Tri vulkana nad Petropavlovském Kamčatskim až po rozsáhlá nižší pohoří střední Kamčatky.
2000 výškových metrů sjezdu z vulkánu Viljučinskij
Z vrcholu sjíždíme mírnou plání k začátku Vrat. Nejstrmější úsek bývá často zledovatělý nebo na tvrdém sněhu, a proto je potřeba Vrata sjíždět opatrně. Po výjezdu z Vrat se otevře svah do šířky a každý si může volit sjezdovou stopu podle vlastního uvážení. Níže je potom možné se rozhodnout, zda celý sjezd absolvovat podél výstupové stopy nebo alternativně zvolit jinou trasu – viz nákres ve fotografii.
Autor ve vrcholové části sjezdu z Viljučinského
Sjezd z Viljučinského
Sjezd z Viljučinského s fantastickými výhledy na sever
Při sjezdu z Viljučinského je potřeba mít na paměti velké převýšení sjezdu a s ním spojenou možnost výrazných změn ve stavu sněhu od zmrzlého „květáku“ u vrcholu přes prašan, firn, až po možnou sněhovou kaši při dojezdu k mostu v údolí.
Sjezd z Viljučinského je díky výhledům jedním z nejlepších na Kamčatce.
České prvosjezdy: Jan Pala a Petr Novák, květen 2002
Přístup na začátek
Ubytování a jídlo
vlastní stan u mostu přes řeku Paratunka
