Lenzspitze (4294 m) – impozantní sjezd strmou severní stěnou ve Wallisu

Každý, kdo kdy viděl La Liste  od Jeremieho Heitze pravděpodobně zatoužil sjet si něco jako on. V našem případě to byla asi 400 metrů vysoká severní stěna Lenzspitze. Vrchol Lenzspitze je známý především pro svou severku a je propojen lezeckým hřebenem s Nadelhornem, což je také známá túra.

Na víkend do Švýcarska za strmou severkou

V pátek odpoledne vyrážíme z Prahy, cestou přespáváme ve Švýcarsku tak, abychom během dopoledne dojeli do Saas Fee. V Saas Fee v parkovacím domě začne velké přebalování materiálu a v poledne vyrážíme s lyžemi na zádech přes centrum městečka směr Mischabelhütte. Hned za městem po překonání řeky nás čeká prudké stoupání, které už po celou dobu nepoleví.

Sníh se objevuje až na hranici cca 2700 metrů, kde místo lezečtějšího hřebenu šetříme záda a obouváme lyže.  Na Michabelhütte se totiž dá vyjít „klasicky“ celou cestou po hřebeni nebo přívětivější skialpinistickou cestou zleva před nalezením na hřeben (dle mapy údolím potoka) a z údolí to stočit do prava k chatě. 

My hřeben obcházíme údolím zleva. Pozor v tomto úseku jsme druhý den potkali ne jednu jarní splazovou lavinu těžkého mokrého sněhu. Na chatu, resp. k winterraumu, jsme tedy došli z druhé strany po úbočí trychtýřovitého údolí. Winterraum na Mischabelhütte nemá kamna, je tedy potřeba si vzít vařič a případně spacák.

Vrcholový den

Ráno vyrážíme na mačkách kolem čtvrté hodiny ráno hřebenem přímo od chaty do sedla pod vrcholem Schwarzenhorn (3620 m) – v podstatě se to nedá minout, jdete rovně po hřebenu a pak pořád rovně do sedla. Za sedlem nasazujeme lyže a pokračujeme ledovcovou plání pod stěnu. Těsně pod odtrhovou trhlinou opět sundaváme lyže, připravujeme mačky a cepín a jdeme do stěny. Čeká nás asi 400 výškových metrů až na vrchol. Do stěny nastupujeme kolem sedmé hodiny ráno. Dole jsou podmínky ideální a jde se po krásných sněhových “schodech”.

Výše už na mačkách se dvěma cepíny

Přibližně v jedné třetině výstupu stěnou se sněhová vrstva začíná ztenčovat, ke slovu přichází druhý cepín, takže sice již pomaleji, ale pokračujeme dál. Splitboardistka otáčí a sestupuje kus dolů, než je sněhová vrstva pro potřebné širší depo vhodnější. Naše lyžařská skupina pokračuje na vrchol. Po chvíli volíme průběžné jištění, šrouby jdou do ledu zavrtat perfektně. Těsně na horní hraně kromě ledu vykukuje i trošku skály, takže současně s pohledem dolů stěnou se nejedná o zrovna příjemné místo. Naopak samotný pár metrový sněhově skalnatý vrchol už je jednoduchou odměnou. Na vrcholu jsme před 11 tou hodinou, tedy v ideálním čase.

Jak se dostat dolů?

Sněhové podmínky nejsou špatné. Rozhodně by mohly být lepší, neboť v horní části stěny se to sice neleskne ledem, ale sněhová pokrývka je dost tenká a pohody nepřidává. První jezdec sjíždí úvodní úsek přes 55 stupňů na laně jištěn z vrcholového štandu a hledá kudy. Přesně v místě, kde je na plnou délku lana, nachází v pravé části stěny místo s trochou víc sněhu (asi 5-10 cm sněhu ležícím na ledu) ideální pro další štand. Zbytek prvních cca 30 metrů slaní, na lyžování to není. Ještě další kratší dvacetimetrovou délku slaňujeme, než najdeme víc sněhu, kde se kromě depa na šroubu nebojíme do stěny pustit a začít lyžovat. Před námi je přibližně 400 výškových metrů sjezdu ve sklonu od 50 do 55 stupňů.

Konečně krájíme jeden oblouk za druhým

První oblouky jsou hodně opatrné, ledový zvuk od hran lyží a pohled dolů nepomáhá. Nakonec to ale nebylo tak hrozné, pár oblouků a člověk si začal trochu věřit. Byl to skvělý sjezd, který jsme si užili – čím víc dole, tím víc sněhu a menší “díra” pod nohama. Dojezd k chatě po ledovci je mírný a jednoduchý, skalnatý hřeben se dá objet zleva až na terasu. Ráno to bylo zmrzlé, takže hřebenem to bylo určitě jednodušší a rychlejší.

Od chaty dolů na lyžích a pěšky

Od chaty do údolí jsme zvolili opět trasu na lyžích naší výstupovou trasou. Jelikož byl tento den teplejší, tak z pohledu jarních mokrých lavin to nebylo úplně správně. Od hranice 2700 m už opět s lyžemi na zádech klesáme prudkými serpentinami. Na parkoviště docházíme po 14 hodinách na nohách, ale stálo to za to!

Čtyřtisícovka Lenzspitze (4294 m) je za dobrých podmínek parádní skialpinistický kopec pro velmi zkušené lyžaře, kteří jsou v komfortní zóně i v exponovaném terénu a sklonu přes padesát stupňů.

Saas Fee  – Mischabelhütte – hřebenem od chaty do sedla pod Schwarzhorn 3620 m – Hohbalmgletscherem pod stěnu k odtrhovce – cca 400 m severní stěnou (spíše vpravo) na vrchol, stejnou cestou zpět

winterraum Michabelhütte