Strmý sjezd do kaldery Nemrut Dağı (2820 m) ve východním Turecku

Pár set metrů na východ od hlavního vrcholu byla dokonce vybudována sedačková lanovka a zřejmě zde fungoval malý lyžařský areál, který byl však v sezóně 2018/19 uzavřený. To v nás vyvolalo trochu zmatení, neboť když jsme nasedli do městského minibusu, který měl jet dle slov řidiče i do kayak merkezi (turecky lyžařské středisko), počítali jsme, že budeme dovezeni právě sem.

Nicméně místo toho jsme se ocitli u nově vybudovaného lyžařského (převážně běžkařského, nicméně i s jedním krátkým placatým kotvovým vlekem) střediska umístěného u nové nemocnice mezi Tatvanem a Bitlisem. Nezbývalo než jet zpět do centra a nechat se vyhodit na křižovatce na  Şentepe.

Z vesnice Şentepe vzhůru

Pokud máme vlastní auto, nebo se necháme dovézt taxíkem, nejlepším východištěm bude právě vesnice Şentepe. My jsme vinou výše uvedeného nedorozumění vyráželi přímo z Tatvanu a i odtud lze výstup stihnout bez problémů za den, nicméně úvodních 5 km je takřka po rovině a celkem zdlouhavých. Z odbočky na Şentepe od hlavní silnice jsme vyrazili po sopečných pláních přímo za nosem směr trochu vlevo od spodní stanice zavřené lanovky. Brzy překonáme železniční trať.

Dále jsou sopečné pláně místy rozbrázděny suchými klikatými koryty hlubokými 2 – 30 metrů, nicméně museli jsme překonávat pouze jedno a nešlo o nic náročného. Drželi jsme se pokud možno po terénních elevacích, terén byl přehledný, nebylo kam zabloudit. Kolem 2000 metrů nad mořem se sklon svahu začíná konečně trochu zvedat. Ve výšce kolem 2200 metrů křížíme zavřenou silnici k lanovce a do kaldery, ta je zasněžená přesně do výše svodidel. Pak už jen zbývá odpočítávat sloupy lanovky viditelné vpravo při zdlouhavém výstupu po asi 15° svahu k okraji kaldery.

Když dojdeme na okraj kaldery nad horní stanicí lanovky, otevřou se před námi konečně úchvatná panoramata celého kráteru s jeho částečně zamrzlým jezerem. Na nejvyšší jižní vrchol však zbývá ještě dojít asi 600 metrů (150 výškových) po nenáročném hřebeni. Pozor na převěje směrem do kaldery, hřeben je dostatečně široký a plochý, aby se jim člověk vyhnul.

Sjezd z okraje kaldery Nemrut Dağı

Z úvodu uvedeného vyplývá, že před případným sjezdem je nutné si terén co nejlépe prohlédnout, i tak ale jde o značně odvážný podnik. Náš žlab začíná v nevýrazném sedýlku mezi dvěma nejvyššími jižními vrcholy, tedy v prvním sedýlku na západ od nejvyššího jižního vrcholu. I tento žlab je v jednom místě přerušen skalní bariérou, tu lze však objet.

Ze sedla sjíždíme po širokém svahu mírně doleva, do místa, kde strmě padající hřebínek nalevo od nás naráží na skalní bariéru. Zde první čekací místo. Bariéru překonáváme po zasněžené římse, zde neradno padat. Poté ještě pár metrů po pod bariérou pokračujícím hřebínku a druhé místo k zastavení. Odtud doprava do žlabu, nejstrmějšími lyžařskými úseky (kolem 45°), žlab už je odtud vizuálně přehledný. Převýšení sjezdu je, ač se to ze shora nezdá, úctyhodných 520 výškových metrů.

Pro návrat obcházíme kalderu směrem na východ, zhruba po 2,5 km se dá z kráteru bez problémů vylézt v místech, kde jeho horní hranu přechází letní silnice. V této části vede z okraje kaldery dovnitř několik hezkých přehledných ne tak dlouhých žlabů, které by také bylo možné zlyžovat.

Když jsme vylezli z kaldery k silnici, vyšli jsme ještě na první vrcholek směr lanovka a odtud teprve lyžovali dolů do Tatvanu. Až na to, že nám sjezd v horní části zkomplikovala kousavá krusta (těsně jsme prošvihli ideální odpolední obměk), jde už o nepříliš náročný sjezd po pláních v terénu kolem 30°. Pod zavřenou silnicí najíždíme do „tobogánu“ – úzkého koryta – kterým nás čeká zábavná hravá jízda tak dlouho, až tobogán začíná být na vesnicí Yumurtatepe trochu příliš hluboký a začínáme mít obavy, abychom se z něj dostali. Vytraverzujeme tedy doprava (na Z) na pláně a po nich kolem Yumurtatepe stále dolů k rozestavěným bytovým domům nad Tatvanem.

Pod úrovní Yumurtatepe musíme překonat ještě jedno nehluboké koryto, do jiného vjíždíme a necháme se jím vést až k hlavní silnici u Tatvanu. Cestu zpestřují skoky (dvoumetrové zpomalovací hrázky) v zregulovaném korytu a pastevečtí psi, kteří se nás snaží dostihnout a sežrat. U hlavní silnice pak už jen zamávat na první dolmuš městské hromadné dopravy a za pár minut je člověk v centru.

Z jižního vrcholu Nemrutu do prvního sedýlka na západ a odtud žlabem do kaldery

V Tatvanu je několik hotelů a nespočet restaurací, občerstvení, obchodů

kopec 2160 m přímo nad Tatvanem, nespočetné možnosti kolem silnice z Tatvanu směr Van, v širším okolí Suphan Dağı (od roku 2015 nutné povolení) nebo Arnos Dağı