HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Kde a jak začít na skialpech – Gruzie

Kde a jak začít na skialpech – Gruzie

Sakartvelo, jak zní v gruzínštině její název, je relativně malá země, avšak najdete v ní vše od moře, pouště, až po pětitisícové vrcholy. Pro Středoevropana je místní skialpový terén téměř nepředstavitelný, protože obsahuje doslova všechno – vysoké štíty, žlaby, lesy, extrémní sjezdy i začátečnické túry – a navíc je z větší části neprobádaný, nezmapovaný a neježděný.

Sakartvelo, jak zní v gruzínštině její název, je relativně malá země, avšak najdete v ní vše od moře, pouště, až po pětitisícové vrcholy. Pro Středoevropana je místní skialpový terén téměř nepředstavitelný, protože obsahuje doslova všechno – vysoké štíty, žlaby, lesy, extrémní sjezdy i začátečnické túry – a navíc je z větší části skialpinisticky neprobádaný, nezmapovaný a neježděný.

Gruzie je báječná země pro skialpinisty právě proto, že na rozdíl od Alp zde stále nepotkáte živou duši. Na druhou stranu má Gruzie alespoň nějakou infrastrukturu, na rozdíl třeba od Střední Asie. Je tam levno, lidé jsou příjemní a Češi se snadno domluví onou slovanskou hatmatilkou, kterou jsme zvyklí používat všude na východě, protože většina obyvatel umí rusky. Sdílený osud malé zemičky okupované v minulosti Ruskem navíc vhání starším Gruzíncům slzy do očí a vytahuje lahve pálenky ze špajzu.

Jak se tam dostat?

Za normálních podmínek (tím myslím bez omezení způsobených koronavirem v roce 2020) je možné se do Gruzie dostat velmi jednoduše. Dvě největší letiště v zemi se jmenují Kutaisi a Tbilisi, a do obou létají z Prahy, Brna či Vídně spoje několikrát denně. Přímý let trvá něco málo přes tři hodiny, turecké aerolinky (Turkish Airlines) většinou mají přestup v Istanbulu, ale zato vám dovolí si vzít sportovní vybavení zdarma.

Pokud máte opravdu hodně času, můžete do Gruzie vyrazit i autem, cesta přes Balkán a Turecko zabere se zastávkami na horách minimálně týden (v krátké verzi dva dny), ale je sama o sobě dobrodružstvím. Pokud vás dlouhé řízení vyčerpalo (či v případě Balkánu vyděsilo), můžete si cestu zpět zkrátit trajektem přes Černé moře na Ukrajinu (spoj Batumi – Oděsa).

Ale teď zpět k samotné Gruzii. Před tím, než přejdeme k popisu jednotlivých horských oblastí a nabízených terénů, je tady shrnutí několika praktických informací.

Dá se v Gruzii půjčit skialpové vybavení?

Ano, dá, nicméně je zde několik podstatných „ale“. Rozhodně ho není přebytek. Nejlépe vybavenou půjčovnou v zemi je MPlus (má pobočky v Tbilisi a Gudauri), kde se dají sehnat skialpy, boty, lavinová výbava a dokonce i splitboardy. Od každého však mají pouze několik kusů a rozhodně nečekejte poslední výkřiky moderní technologie. Doporučuji tedy vzít si vybavení vlastní a půjčovny použít až v nouzových případech.

Existuje v Gruzii spolehlivá lavinová předpověď?

Ne. Lyžařské areály Gudauri a Tetnuldi mají obligátní tabuli s barevným kolečkem, a nechci být pesimistická, ale občas se mi zdá, že je používáno spíše jako kolo štěstí. Po loňské tragické sezoně (dle mých informací – které jsou bohužel dohledatelné pouze v gruzínštině či ruštině – přišel v lavině o život pár z Evropy a jeden mladík z Ruska zemřel po pádu ze skály) slibuje vedení resortů lepší lavinovou prevenci, ale nečekala bych žádné zázraky. Proto doporučuji maximální opatrnost, a to i z důvodů uvedených níže.

Jsou gruzínské záchranné složky spolehlivé?

Bohužel ne. Rozhodně nečekejte helikoptéru do deseti minut, a raději bych se nespoléhala ani na skútr do hodiny – a to i v okolí Gudauri, kde jsou na skialpinisty jakž takž zvyklí. Dbejte na vlastní bezpečnost, udělejte si kurz první pomoci, buďte dostatečně vybaveni – a hlavně nikdy nepřeceňujte své možnosti. Když si nejste jisti, najměte si guida. Anglicky a česky (!) hovořící průvodce najdete ve Vagabond ski school.

Kam se tedy v Gruzii vypravit a za jakým typem terénu?

Gudauri a Stepantsminda

Nejznámější a nejdostupnější horský region s nejlepší infrastrukturou. Z Tbilisi jsou to pouhé dvě hodiny autem. Tato oblast se nachází na severu země u hranic s Ruskem a je geograficky součástí Velkého Kavkazu, který se táhne po celé severní hranici země. Nejvyšším vrcholem je Mqinvartsveri (Kazbegi) s výškou 5054 metrů. Lyžařský areál Gudauri má nejnižší stanici lanovky v 1950 metrech a nejvyšší v téměř 3300 metrech, což z něj činí ideální základnu pro freeride a otevírá další možnosti pro skialpové túry v okolí.

Terén je zde téměř vždy nad hranicí lesa, spíše exponovaný, ale dají se najít i varianty pro začátečníky. Díky nadmořské výšce tu sníh vydrží dlouho, běžně se dá šlapat až do května, na Kazbegi je sníh celoročně. Pozor na laviny – Idioti v lavinovom teréne v Gruzínsku.

Bakuriani

Bakuriani je tradičně místem, kam jezdí za odpočinkem místní Gruzínci a domestikovaní Rusové. Nachází se zde nejstarší ski areál v zemi. Navíc, města Bakuriani a nedaleké Borjomi mají příjemnou atmosféru lázeňských promenád. Terén tomu odpovídá, spíše než dramatické štíty Vysokého Kavkazu zde najdete kopcovitou krajinu, jejíž nejvyšší vrchol má něco přes 2800 metrů. To však vůbec nemá vyznít nudně.

Mají tu ten nejkrásnější pohádkový les v celé zemi, a terén, který je zábavný, hravý a hlavně – úplně prázdný a neprozkoumaný. Reputace rodinného střediska způsobila, že i týdny po posledním sněžení se dá jezdit prašan kolem resortu přímo z lanovky, protože se ho dosud nikdo nedotkl a stín lesa ho udržel stejně perfektní, jako byl první den.

Do Bakuriani se dá dostat autem z Tbilisi za přibližně čtyři hodiny, ale pokud nemáte vlastní vůz, tak mnohem více romantická je cesta vlakem do Borjomi a následné přesednutí na úzkou jednokolejku do Bakuriani. Té se říká kukuška a není zrovna nejrychlejší, ale výhledy z ní jsou nádherné.

Racha

Ze všech oblastí, kde v Gruzii kdy kdo lyžoval, je Racha pravděpodobně ta nejodlehlejší a nejméně prozkoumaná. Do této bohy zapomenuté krajiny je občas obtížné se dostat i v létě. S nejvyšším vrcholem vysokým téměř 4500 metrů (Chanchakhi – 4462 m) a obrovským neprobádaným terénem je Racha v oblasti Racha-Lečchumi a Dolní Svanetie budoucí Mekkou, zatím sem však pořádá výpravy jen několik málo pionýrských organizací, jako například Snow Vigil.

Goderdzi a Bachmaro

Tyto dva resorty leží na jihozápadě země a jsou součástí hřebenu Malého Kavkazu, který se táhne podél hranic s Tureckem a Arménií. Jsou tedy nejlépe dostupné z Batumi a Kutaisi, v obou případech bude cesta trvat 2-4 hodiny v závislosti na dostupnosti dopravy a sněhových podmínkách – do obou míst není úplně snadné se dostat, pro poslední část cesty je zpravidla nutné najmout si rolbu. V Bakhmaru je rolba také jedinou možností, jak si užít sjezdy bez šlapání, zatímco nejnovější gruzínský resort Goderdzi má dvě lanovky s celkovým převýšením 690 metrů. Obě oblasti se tedy dají spíše využít jako základny pro skialpové túry.

Díky nedalekému Černému moři zde občas skutečně sype, ale podmínky jsou vrtkavé – při velkém množství sněhu není možné se nikam dostat, z důvodu nedostatku infrastruktury. Terén je rovněž spíše mírný, což v kombinaci s velkým množstvím sněhu může zejména snowboardistům způsobit problémy.

Mestia

Horská oblast v Horní Svanetii v severozápadním cípu země je nádherná, drsná a odlehlá. Podobně drsná je i cesta tam. Nejprve se musíte dostat do regionálního centra Zugdidi (z Tbilisi vlakem, z Kutaisi či Batumi minibusem) a následně dalších zhruba pět hodin minibusem až do Mestie. Pokud chcete jet autem z Tbilisi, připravte se na více než desetihodinovou cestu. Další variantou – pokud vám nevadí létání maličkým regionálním letadlem – je zaplatit si letenky z Natakhtari, což je asi půlhodina autem z Tbilisi, přímo do Mestie. Letadlo létá dvakrát týdně a zkrátí vám cestu na pouhou hodinu, navíc s krásnými výhledy.

Mestia – stejně jako celá Horní Svanetie – je historicky nesmírně zajímavým místem, má svou vlastní kulturu, dialekt, zvyky a poctivou dávku patriotismu. Místní lyžařský areál Tetnuldi má nejvyšší bod v 3160 metrech a nejnižší v 2265 metrech, což ho činí druhým nejvyšším v zemi, hned po Gudauri. Dominantou je zde hora Ushba (4710 m) s charakteristickým dvojvrcholem, který vypadá jako kočičí uši. Tato hora je po mnoho let horolezeckou výzvou a v gruzínské mytologii je opředena mnoha legendami.

Terén je vesměs nad hranicí lesa, strmý a exponovaný, což je jeden z důvodů si v Mestii na výšlapy najmout guida. Druhým důvodem je skutečnost, že místní průvodci mají tendenci si brát osobně, pokud tak neučiníte, a je možné se s nimi kvůli tomu dostat do konfliktu.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: