HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Království fjordů Sunnmøre, aneb druhý díl norského road tripu

Království fjordů Sunnmøre, aneb druhý díl norského road tripu

Po krásném úvodu v nejvyšším norském pohoří Jotunheimen nás to logicky táhlo do fjordů. Johanka s námi měla být pouze dvanáct dnů, a tak nebylo na co čekat. Lyžování nad mořem je jedním z nejhezčích zážitků, které vám může skialp dát! A když fjordy, tak rozhodně Sunnmørské Alpy.

Sunnmørské Alpy je horská oblast okolo mohutného Hjørundfjordu. V celém jižním Norsku nenajdete oblast, kde by velké „alpské“ vrcholy tak dokonale komunikovaly s pobřežím a mořskou hladinou. Výjimečnost Sunnmøre spočívá právě v této jedinečné harmonii a ačkoliv ne vždy tu jde lyžovat až k mořské hladině, mořská panoramata jsou častá a nádherná. Celou scenérii tu ještě podtrhuje fakt, že hory jsou zde rozeklané a strmé. Jestli se někdo ptá na top oblast jižního Norska, znáte našeho favorita.

Fotogalerie Sunnmøre Kejda Ski Team >>

Od chaty Patchellhytta

Výběr prvních dvou kopců byl jasný, zdrojem nám v tomto případě byli bratři Peťovci: od nich jsme zjistili, že na samém konci Norangsfjordu ční královna Sunnmøre, hora jménem Slogen. Od strany fjordu je to těžce dostupný skalní zub, který převyšuje mořskou hladinu o těžko uvěřitelných 1564 m, a to prakticky vertikálně. Ale z druhé strany, z vnitrozemí, na něj vede túra přes nádherné úbočí s freeridovým sklonem 35°. A hned naproti čeká druhá perla, Store Smørskredtind, kde je to ale už trochu jiný level: SZ stěna má průměrný sklon 45° a v horní třetině skalní bariéru, kde je sklon ještě trochu větší. Připočtěte si k tomu útulnou chatku Patchellhytta přímo mezi těmito dvěma kopci, a krásný pochod údolím k ní, a máte dvoudenní skialp program z říše snů!

S věcmi na dva dny jsme všichni tři vyrazili přesně za tímto plánem na chatku, kam jsme došli tak akorát se setměním. Slogen a Smørskredtind jsme už viděli jen jako tmavé obludy proti hvězdnému, mrazivému nebi, a na další podrobnosti jsme si museli počkat do rána.

Ráno vstáváme brzo, odhodlaní stihnout oba kopce za den. Orientace sjezdů totiž k takovému „dvojboji“ přímo vyzývá: sjezd ze Slogenu je otočený přesně na východ a ze Smørskredtindu na severozápad. Navíc noční a dopolední teploty zůstávají příjemně nízké. Při správném timingu si stihneme dát mezi sjezdy a výstupy i oběd na chatě.

Se skialpy na Slogen (1564 m)

Na snadný, ale o to krásnější Slogen s námi jde i Johy, a cesta nám s ranními paprsky pěkně uprašuje. A to uprašuje myslím doslova – jsme velmi příjemně překvapení, když nás ve východních svazích Slogenu čeká měkký, skoro prachový sníh. Po několika otočkách dosahuje nadšení našeho týmu maxima, když vylézáme na pozvolný východní hřeben a pod námi se otevírá pohled do hlubokých, temně modravých fjordů: 1300 metrů pod námi je Norangsfjord, který se po několika kilometrech vlévá do hlavní páteře Sunnmøre, Hjørundfjordu.

Stoupáme výš až k místu, kde se dělává skidepot, ale podmínky nám dnes dovolí vystoupit s lyžemi na zádech až úplně nahoru a lyžovat ze samotného vrcholu, což zahrnuje několik obloučků ve špičkové expozici na vrcholovém hřebínku. Vrchol sám o sobě má pak asi tři metry čtvereční. Dokonalá rovná plošinka, pozorovatelna Sunnmøre.

Nahoře nás čekají jedny z nejhezčích chvil celého výletu, protože tohle ještě nikdo z nás neviděl. Hory a moře tu existují vedle sebe v dokonalém díle severské přírody. Mhouříme oči v ostrém slunci a znovu se utvrzujeme v tom, že právě pro takovéto chvíle se to všechno dělá. Já mám o to větší radost, že je tu tentokrát s námi i Johanka a že je nám dáno i jí ukázat tu krásu, kterou se snažíme už roky objevovat po všech pohořích světa. Krajina kolem nás ostře kontrastuje ve třech základních vrstvách: temné vody hlubokých fjordů střídá sytě zelené pobřeží a paty hor, aby ve výšce asi 300 metrů vše přešlo do bílých odstínů sněhu a ledu na horských svazích a ostrých hřebenech. Není to ani lepší ani horší než Lofoty, je to jiné. Ale především je to větší a mohutnější.

Sjezd z vyhlídkového Slogenu

Jak jsem již předeslal, sjezd začíná několika těžšími oblouky, které vyžadují obezřetnost. Potom už ale můžete naplno povolit uzdu jak svým lyžím, tak své fantazii a v plné rychlosti si pohrát s východním svahem Slogenu. Sníh částečně stříká a částečně práší od lyží, je to ten pravý „slush snow“, který tak často zmiňují v norských skialp průvodcích. Prostě prašan s vysokou vlhkostí. Každopádně lyžba je to královská a za pár minut jsme zpět u chaty, kde je už cítit začínající polední žár.

Vzhůru na Smørskredtind

Rychlé občerstvení a už se jdeme schovat do stínu do SZ stěny Smørskredtindu. Tady ve stinné expozici je čistý prašan, místy i podezřele hluboký a tak to chceme stihnout dřív, než do toho práskne silné jarní slunce. Kdybych měl lajnu stručně charakterizovat, tak dolní polovina je klasická široká alpská firnová stěna, zatímco horní polovina je tatranská: je skalnatá, je třeba projet užší žlábek a nahoře je trochu exponované sněhové pole.

Jedeme nahoru jako pily a víme proč. Horní exponované sněhové pole začíná dostávat slušný příděl slunečního zaření a prašan strašně rychle vatovatí. Na mačkách se dělají papuče a ve spojení se značnou hloubkou čerstvého sněhu i hloubkou pod našima nohama celá substance přestává vzbuzovat důvěru. Naštěstí vrchol už není daleko.

Na vršku se nezdržujeme dlouho, protože na výhledy už není ani skrz únavu příliš pomyšlení, teď jde o to se dostat bezpečně dolů. Nasazujeme lyže a horní sněhové pole opravdu není moc příjemné. Jakmile však vjedeme do žlábku a zmizíme ve stínu, čekají nás super podmínky – perfektní, zpevněný prašan – až dolů. Výborná lyžba klasickou firnovou stěnou pokrytou ještě studeným prašanem, akorát že v Norsku. Po výjezdu zpět na slunce zapouštíme několik dlouhých carvových oblouků a jsme na chatě.

Po sbalení batohů můžeme z verandy spokojeně sledovat, jak se stěna dostává na slunce a září. Teď už nás čeká jen jízda mírným údolím zpět ke camperu, kdy není potřeba dělat skoro nic. Lyže nás sami vezou desetikilometrovým údolím, které má pouze nepatrný sklon, my se jen rozhlížíme a konstatujeme, že první dva vrcholy Sunnmøre nás rozhodně nezklamali!

V Sunnmøre jsme dále polyžovali

Horninndalsrokken:z údolí Kjellstaddalen lehká klasika, ale z údolí Saetredalen, odkud jsme šli my, vyzývavá originální lajna širokou, ale přesto trochu exponovanou rampou (40-45°) v jižní stěně, takový norský „Německý rebrík“ z Kežmaráku. Dále k vrcholu širokým sněhovým hřebenem a posledních 30 metrů bez lyží lezeckým terénem II UIAA. Sečteno, podtrženo, skutečný ski-mountaineering, velký pozor na laviny na rampě!!!

Kolåstind: tzv. král Sunnmøre, asi nejchozenější túra oblasti, ale nás ničím zvlášť nezaujala.

KEJDA SKI TEAM aneb brněnští rodáci Jiří a Ondra Švihálkovi (nar. 1989, resp. 1992)  patří k české špičce v extrémním a expedičním skialpinismu. V současné době jsou také frekventanty kurzu horských vůdců UIAGM. Na hory společně vyráží už přes deset let, během této doby absolvovali výstupy a sjezdy na čtyřech kontinentech, mají za sebou ale i lezecké výstupy všude po Evropě. Jejich skialpové expedice je zavedli téměř do všech koutů AlpTater, do všech norských pohoří, do pohoří Cordillera Blanca v Peru, nepálského Himaláje nebo do marockého Atlasu. Za sjezd tří peruánských šestitisícovek Nevado Copa, Tocllarahu a Ranrapalca v roce 2013 obdrželi ocenění za Výstup roku od ČHS. Jirka se v roce 2014 zúčastnil česko-slovenské expedice na osmitisícovku Dhaulagiri, kde vyvázl z lavinou zavaleného base campu. Více informací na: www.svihalekski.com a www.facebook.com/KejdaSkiTeam.

Podpora Jiřího a Ondry Švihálkových

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: