HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Květnové skialpové Norsko s 5. ročníkem československého firnového memoriálu se sněžením i deštěm

Květnové skialpové Norsko s 5. ročníkem československého firnového memoriálu se sněžením i deštěm

Poprvé v historii československých firnových memoriálů v Norsku došlo k posunu termínu konání na přelom května a června, neboť v obvyklém termínu nevycházely nejlépe norské státní svátky. Stejně jako v roce 2018, jsme i na výroční memoriál přijeli předčasně s cílem se „rozehřát“ na kopcích s výhledy na fjordy.

Fotogalerie 5. československý firnový memoriál v Norsku 2019 >>

Výroční pátý ročník československého firnového memoriálu v Norsku byl připraven RosťouTiborem ve spolupráci s Komisí tradičního skialpinismu ČHS s cílem pohybovat se v tradičních lokalitách Jotunheimenu a Hurrungane. Sněhové podmínky nakonec přesunuly memoriál do přímořského Sunmore.

Vloni povedený předmemoriálový warmup jsme se rozhodli zopakovat i letos. Jeden z loňských fjordově-vyhlídkových vrcholů (1564 metrů vysoký Slogen) jsme si chtěli letos zopakovat, zatímco ostatní vrcholy jsme měli v úmyslu navštívit premiérově. Před koncem května panovalo v Norsku deštivé období, takže významná část sněhu zmizela. To by nám nevadilo, neboť v rámci kochání se přírodou rádi chodíme pěšky s lyžemi na batohu. Tentokrát to bylo ale horší v tom, že déšť se výrazně projevoval i v průběhu warmupu.

„Tohtoročný memoriál bol poznačený slabšími snehovými podmienkami, ako aj neúnavnou tlakovou nížou, ktorá sa usídlila na západnom pobreží Nórska a posielala nám zrážky, avšak prevažne v podobe dažďa.

Kvôli nedostatku snehu v Jotunheimene sme po prvý krát zvolili iné pohorie, kde síce snehu bolo dostatok, ale zväčša nebola dobrá viditeľnosť.

Posledné 2 dni sa ale počasie umúdrilo a tak sme si zajazdili na Kyrkjetaket pri Isfjorden a na Trollstigen.

Túr bolo tohto roku síce pomenej, atmosféra večer pri ohni zato skvelá,“ popisuje Tibor, který vybíral oblast působení a kopce

Na Slogenu (1564 m) nás zastavila mlha

Při výstupu na Slogen (1564 m) jsme ke sněhu nastoupali tradičními podmáčenými norskými pláněmi zpočátku v řídkém lesním a keřovém porostu, který postupně přešel ve volné pláně a sníh. Po sněhu jsme pokračovali traverzem z východu kolem Slogenu ke klasické výstupové trase. Bohužel kolem vrcholu se hustota mlhy a mraků zvyšovala, takže jsme byli nucení nedobrovolně ukončit výstup ve výšce 1300 metrů. V naší skupince jsme měli co dělat, abychom se navzájem v mlze nepoztráceli.

Kupodivu jsme se pod skalami sešli všichni, a v mlze jsem mohl ostatním vsugerovat, jaké odtud začínají krásné výhledy na fjordy (později jsem jim to ukázal na fotkách). Na začátku sjezdu jsme se zkoušeli držet na dohled, což nešlo. Aspoň byly vidět stopy. Po 150 výškových metrech skončila mlha a zbytek lyžování byl parádní. Teda, parádní to bylo až po konec sněhu, odkud následoval méně příjemný sestup do doliny k vesničce Urke.

Pěšky v Hornindalu

Po prvním skialpovém dnu jsme se těšili na další pokračování, ale silný noční déšť nás od toho odradil. Dopoledne se nám v dešti ze stanů vůbec nechtělo, a celé dopoledne jsme tak lelkovali a pozorovali dešťové kapky dopadající na stan. Odpoledne přestalo pršet, ale bylo jasné, že na rozmočený sníh nemá smysl vyrážet. Místo lyžování jsme si udělali pěší výlet na kopce nad skisenter Hornindal. Vyhlídky na Hornindalsvatnet fjord a vodopády byly parádní.

Skialpová túra v oblasti Stryn Sommerskisenter

V rámci rozehřátí před československým firnovým memoriálem jsme se chtěli vyhnout civilizace, ale bohužel sníh v severních a východních stranách na zamýšlené kopce kolem 1700 metrů začínal na náš vkus příliš vysoko. Místo toho jsme absolvovali procházku s lyžemi na batohu doplněnou o krásný skialpový výstup se sjezdem neporušeným novým sněhem.

Hemsedal a ka Pinne for Landet nás provázel celou dobu…

Prašanové orgie nad Trollstingenem

Bylo nebylo, dole v Andalsnes hustě pršelo a předpověď slibovala ve vyšších nadmořských výškách sněžení. K letním pneumatikám jsme měli i řetězy, takže výjezd panoramatickou cestou nad Trolí stěnu by neměl být problém. Také nebyl, cesta byla v pohodě sjízdná.  Nad Trollstingen jsme zaparkovali tak, abychom si mohli vybrat, zda vyrazíme na Alnestinden (1665 m) nebo Finnan (1786 m). Vrcholy byly v mlze, a proto jsme vyrazili směr Alnestinden. Počasí se ve vrcholových partiích nezlepšilo, a proto jsme skončili po překonání převějí ve výšce těsně pod 1500 metrů na severním hřebenu Alnestindenu. Sjezd neporušeným čerstvým sněhem v horních pasážích neměl chybu, níže se teplota stoupající nad bod mrazu stihla podepsat na kvalitě sněhu, který měl formu mokré kejdy.

Svou první skialpovou návštěvu Norska shrnuje Jitka takto:

Moc jsem se těšila na Norský firnový memoriál, na který jsem byla pozvaná o vánočních prázdninách v Tatrách na Zbojnické chatě novým ředitelem Rosťou Harudou. Tato pozvánka, společně s fotkami z minulých ročníků, byly velkým lákadlem. Bohužel se nesešel termín Memoriálu s mými pracovními povinnostmi a tak jsem byla nadšena z možnosti se zúčastnit alespoň úvodního Warmupu.

Čekala jsem hory, sníh a slunce. A výsledek byl hory…, a méně sněhu, než jsme čekali. Vííce jsme chodili pěšky s lyžemi na zádech i bez nich, v údolích byl déšť, který nás některé dny pustil ze stanu až v poledne. Ale nakonec i místy slunce, prašan, a k tomu nádherné kopce, vodopády, řeky, celkově fantastická příroda. Bonusem navíc byla pohodová parta lidí. Makový závin k snídani, jako základ byl výborný, a tedy na Lukáše Vaňce s jeho výživové poradenství z Makedonie Robin často vzpomínal a poslední záviny skladoval tajně pod zadní sedačku auta.

Další speciální gastronomickou norskou vychytávkou byl epesní jahodový džem, který se (jak se ukázalo) dá jíst jako dezert po večeři do pozdních nočních hodin a následně jako snídaňová lahůdka, přičemž objem snědeného džemu se vždy rovná množství džemu zakoupeného, ať je to 400 či 920 gramů.

Adam zaujal svou pohodou za všech okolností a jeho hláška, poté, co vystoupal za námi na nějaký vrchol: “Děcka, to je fakt nádhera, co?” Mě vždycky odzbrojila. Věřím, že za rok bude Memorial o dva týdny a metr sněhu dříve, a že zároveň využiji i kraťasy, které jsem letos vezla zbytečně.

Během menší přestávky u silnice se na chvíli vyčasilo, dokonce jsme zahlédli i nejbližší vrcholy. Rychle jsme dosvačili a začali stoupat směrem k 1600 m vysokému předvrcholu Finnanu. Počasí nedaleko fjordů se rychle mění, takže přibližně v polovině výstupu se přihnaly mraky a začalo husté sněžení. Sněžilo natolik hustě, že to připomínalo standardní lednové počasí na japonských ostrovech Hokkaidó nebo Honšú. Sjezd v hustém sněžení dokonale imitoval japonské prašanování (akorát prašan byl trochu těžší), a to na konci května!

„Pátý firnový memoriál byl ve znamení hledání sněhu a čekání na vhodné počasí. Podmínky nebyly tak ideální jako v předchozích letech, ze čtyř dnů jsme vyrazili na kopec dvakrát, tvrdší jádro třikrát. I přes ne zcela ideální podmínky jsem si memoriál užila. Skialpové túry byly vydařené s pěknými výhledy a parta lidí perfektní. Jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit,“ hodnotí Alžběta svou první skialpinistickou návštěvu Norska.

Memoriál začal hustým deštěm

Ve dnech 29. května až 2. června 2019 jsme díky ne zcela ideálnímu počasí museli trochu alternovat s náplní memoriálu. Znalci místních podmínek Kamil a Tibor dokázali ideálně zkombinovat folklórně-kulturně-historickou část s vhodnými skialpovými výlety.  Spali jsme tak na prehistorické farmě daleko od civilizace vysoko na fjordem, baštili k tomu ryby a večer hráli Double.

Tradiční účastník z Midsundu Jiří si průběh memoriálu pochvaloval:
„I přes nepřízeň počasí se letošní memoriál vydařil. To jen potvrzuje, že memoriál je z velké části o samotných účastnících než o povětrnostních podmínkách. Z různých důvodů se bohužel nemohli zúčastnit ani Kulda, ani Rosťa, což na první pohled mohlo vézt k dojmu určité anarchie.

Skutečnost ale ukázala, že Tibor má vše pod kontrolouo a flexibilně upravuje program memoriálu podle aktuálních podmínek. A když k tomu připočtu volbu basecampu zvolenou Kamilem, respektive Braněm, vše bylo na jedničku. No, a pokud se mám zmínit o samotném lyžování: 40 cm prašanu na trollstigen bylo příjemné zpestření květnového lyžování, i když člověk ty krásné výhledy kolem sebe mohl jen tušit. A udělat první linku do nerozryté Kyrkjetaket je také nevšední zážitek (stejně jako ten lesík/potok a lezení přes vodopády). Díky všem zúčastněným, speciálně skupině Palič & Co, kteří najezdili asi o pár kilometrů víc než původně plánovali.“

Na skalpech jsme se stihli pohybovat v rámci několika výletů nad Trollstingenem, a také na vyhlídkovém vrcholu Kyrkjetaket (1439 m). Výstup a sestup z Kyrkjetaketu byl zvolen tak, aby si všichni mohli vyzkoušet pohyb ve spádnici potoka jak klasicky po kamenech, tak skrz menší vodopádky a po sněhu. Nemělo to chybu.

Nakonec jsme na skialpech našlapali jen něco přes 53 km s převýšením necelých 5000 metrů. K tomu jsme našlapali pěšky necelých 40 km s převýšením 4000 metrů.

Jan Pala se skialpinistickým aktivitám věnuje přes dvě desetiletí od Kanady přes Evropu, Blízký východ až po východní Asii (Japonsko, Kamčatka). Je autorem knihy Hory a sníh (Jan Pala, Iva Filová a kol., Epocha 2010) a spoluautorem knihy Horolezecká abeceda (Tomáš Frank, Tomáš Kublák a kol., Epocha 2007). Skialpinismus propaguje od metodiky přes kurzy až po prednášky.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: