HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Maiskirennen – unikátní sjezdařský a freeridový závod v Krkonoších od roku 1928

Maiskirennen – unikátní sjezdařský a freeridový závod v Krkonoších od roku 1928

Z dnešního pohledu naprosto ojedinělý sjezdařský, či spíše freeridový závod Maiskirennen byl pořádán z vrcholu Studniční hory na dno Obřího dolu v Krkonoších od roku 1928 po dobu přibližně třiceti let.

Květnové loučení se sezónou se vždy první májovou sobotu startovalo na temeni Studniční Hory a přes hranu Studniční jámy, kde skokan Willy Mohwald, majitel sportovního obchodního domuze Špindlerova Mlýna, létal až 50 metrů, se sjíždělo o 600 m níže do Obřího dolu. Tradiční květnový termín si vyžádala „bezpečnost“ závodníků; teoreticky již nehrozily mohutné sněhové převisy a pád lavin, jimiž je Úpská jáma uprostřed zimy pověstná. Náročnou zkoušku odvahy a sjezdařského umu podstoupily během více než třiceti let stovky odvážlivců z Krkonoš i z ciziny.

Unikátní závod vymysleli Herbert Beutel z Luční boudy a Quido Rotter mladší z Vrchlabí v roce 1928. Svým profilem byl bezkonkurenčně nejkrkolomnějším v Čechách a dodnes nebyl překonán.  Závod byl více sjezdem, než obřím slalomem a začínal u kamenné mohyly přímo na vrcholu Studniční hory. Po mírném začátku lyžaři dojeli na hranu Úpské jámy, kde se sklon tratě prudce svažoval přes lavinová pole ledovcového karu na dno Obřího dolu. Část za hranou mohla téměř připomínat téměř volný pád díky svému extrémnímu sklonu.

Parametry závodu byly úctyhodné: délka 2 kilometry a výškový rozdíl 500 metrů. Willy Möhwald z Vrchlabí jednou letěl z horní hrany celých 50 metrů. To byl na dřevěných lyžích bez ocelových hran úctyhodný výkon, obzvlášť když Willy tehdy vyhrál.

Uveřejněný snímek je právě ze spodní, cílové partie tehdy velice vyhledávaného a prestižního měření sil nejlepších sjezdařů. První závod se jel v roce 1928 za účasti jedenácti předních krkonošských jezdců z obou stran hor. Vyhrál Gerhard Zinecker z Petrovky a přišli se sem podívat dva diváci. V roce 1934 pořadatelé Májový závod rozšířili o slalom a tím i o alpskou kombinaci. Slalomovou trať stavěli západně od Luční boudy v Údolí Bílého Labe na úbočí Kozích hřbetů. Závodu se zúčastnily i světová esa sjezdového lyžování jako např. roce 1941, kdy zvítězil Gustl Berauer a porazil i mistra světa v kombinaci 1939 Pepiho Jeneweina.

Hned v prvním poválečném roce se 4. – 5. května jel obří slalom pod názvem Závod 5. května. V listině vítězů je zapsána jedna z nejúspěšnějších československých sjezdařek všech dob, tehdy 341etá Růžena Beinhauerová -Dostálová a začínající reprezentant Luboš Brchel.

Po roce 1948 se změnil název na Závod osvobození, pořadatele z Lyžařského klubu v Peci pod Sněžkou vystřídal okresní výbor ČSTV v Trutnově, změnil se termín a několikrát i trať, až v šedesátých letech závod zanikl. Po vyhlášení Krkonošského národního parku se lyžování z spřísně chráněné Úpské jámy přesunulo jinam a jen pohled na její zasněžený kráter nebo nález podobné relikvie, jako je uvedený odznak na obr. 3 a 6, vyvolá zasutou vzpomínku a neskrývaný obdiv.

Byl to nejextrémnějším lyžařský závod v Krkonoších a nebyl nikdy překonán. Částečně recesisticky byl tento závod zorganizován v květnu 1999.

Video Hurá na hory z archívu České televize od 4:48 minuty Závod osvobození 1949

Použité zdroje:
Gustl Berauer – Král lyží z Krkonoš
Tenkrát v máji, Krkonoše – Jizerské hory 2001/2

Foto: REPRO, Archív Aleš Suk a Sběratel Českých lyžařských ocenění a vyznamenání
Text vznikl ve spolupráci s Sběratel Českých lyžařských ocenění a vyznamenání

Zkušenosti čtenářů

Jiří Heyer

Hallo, prosím, neví někdo, jaká barva odznaku patřila ke konkrétnímu roku?……červený, modrý, černý, aaa…..až k tomu poslednímu z roku 1938 – kde je rok uveden a je odlišný od předešlých, které se odlišovali jen tou barvou. Děkuji. Skol Jirka

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: