HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Na lyžích nejenom na Damávand – za sněhem do íránských hor

Na lyžích nejenom na Damávand – za sněhem do íránských hor

Íránskou islámskou republiku spojujeme s tím, že byla zařazena na „Osu zla“, má krásná historická města, velké zásoby ropy a rozsáhlé pouštní oblasti. Míň už se ví, že se území Íránu pyšní taky řadou vysokých pohoří a v mnoha z nich najdeme po většinu zimy dostatek sněhu pro lyžování nebo skialpinismus.

Fotogalerie Skialp v Íránu >>

Do Íránu se dá vyjet jen za freeridem, protože několik místních středisek nabízí výborné freeridové možnosti na týdenní i delší pobyt. Mnohem zajímavější je ale čistě skialpinistická návštěva Íránu. Hlavním lákadlem je tu nejvyšší aktivní sopka Eurasie – 5671 metrů vysoký Damávand. Kromě pětitisícového vulkánu, který převyšuje druhý nejvyšší kopec Alam Kooh (4850 m) o 800 výškových metrů, je ale v Íránu spousta dalších zajímavých vrcholů a sedel v rozpětí od 3500 do 4850 metrů.

Aklimatizace v lyžařských střediscích

Pokud přijedete do Íránu, aniž byste předtím absolvovali aklimatizaci v Alpách, první den, dva si nechte na přizpůsobení se vyšším nadmořským výškám. Na dvoudenní aklimatizační pěší túru do lyžařského střediska Tochal můžete vyrazit přímo z Teheránu. Ze zhruba 1600 metrů se dá pěšky vystoupit na chatu do 2700 metrů, přespat a druhý den vyšplhat na čtyřtisícový vrchol Tochal (s malým bivakem). Sestup vede přes stejnojmenné lyžařské středisko. Můžete s sebou vynést i lyže, zalyžovat si a pro sestup z páté stanice gondoly použít lanovku.

Kdy vyrazit: Leden – konec dubna.

Cesta do Íránu: Letecky do Teheránu, letiště je celkem vzdálené od megapole, takže pokud si nechcete prohlédnout staré tržiště a centrum, můžete rovnou pokračovat do hor.

Víza: Pro pobyt kratší než dva týdny se dá získat vízum za 60 eur přímo na letišti, pro delší návštěvy je nutné víza zařídit přes velvyslanectví Íránské islámské republiky v Praze.

Ubytování: V íránských horách se nachází řada chat, většinou samoobslužných. Jedinou celoročně obhospodařovanou chatou je zřejmě Bargah Sevom (4200 m), postavená v roce 2008 na klasické JV výstupové trase na Damávand. V okolí hor se dá přespat na základnách íránských horolezců, např. v Poluru, Reinehu nebo Rudbaraku.

Sněhově a podmínkami zajímavější variantou je lyžařské středisko Dizin (2600 – 3550 m) s nejvyšším vrcholem Seechal (3719 m). V Dizinu jsou výborné terény na freeride i skialp. Upravuje se tu jen několik sjezdovek, terén mezi nimi slouží pro freeride bez omezení. Pro skialpy je lákavý vrchol Seechal i okolní nižší kopce. Po zhruba dvoudenní aklimatizaci je čas na přesun do skialpově atraktivní oblasti Alam Kooh.

Skialpování v masivu Alam Kooh

Alam Kooh (4850 m) se nachází v oblasti Takht-e-Soleiman, která je doslova poseta čtyřtisícovými vrcholy a sedly. Po započtení vedlejších vrcholů tu najdeme skoro sto padesát kopců přesahujících hranici 4000 metrů! Řada z nich je přitom dosažitelná nebo sjízdná na lyžích. Při přístupu od městečka Rudbarak se dá dojet do výšky přibližně 2300 metrů autem. Dál už se musí pokračovat pěšky dolinou. Traverzem vysoko nad ní se dostaneme k začátku sněhu a po něm nastoupáme na ledovec Sarchal. Nad ním se ve výšce asi 3700 m (někdy se udává 3550 m) nachází stejnojmenná kamenná chata, která slouží jako výborný nástupní bod pro skialpové výlety po okolí. A na jaké kopce se vypravit? Přímo nad chatou se tyčí vrcholky Siah Guk Round (4450 m) a Siah Guk North (4505 m). Z chaty dráždí k výpravám krásný výhled na Takht-e-Soleiman (4659 m), Mian Sechal (4348 m) a spoustu dalších vrcholů. Vybrat si může každý – od lehkých sjezdů až po svahy se sklonem přes 45 stupňů.

Se skialpech na Damávand

Damávand (5671 m) je nejvyšším vrcholem Íránu a zároveň bývá považován za nejvyšší aktivní sopku Eurasie. Tady se ale názory liší, protože na rozdíl od kamčatského vulkánu Ključevskaja (4750 m) nemá Damávand aktivní kráter, ale jenom řadu fumarol pod hlavním vrcholem. Své nejbližší okolí převyšuje íránský stratovulkán skoro o 1600 výškových metrů, a představuje tak dominantu celého severního Íránu. Pro výstup na Damávand je potřeba zajistit si povolení ve vesnici Reineh nebo Polur. Protože tu v nižších polohách ani v zimní sezoně nebývá moc sněhu, je možné nechat se vyvézt autem k mešitě a bivaku Goosfand Sara (3000 m). Nejdrsnější z drsných můžou zkusit výstup na těžko od silnice č. 77, spojující Teherán a Amol v údolí řeky Haraz z výšky přibližně 1600 metrů.

Pokud je člověk aklimatizovaný a vyjde dokonalé počasí, dá se výstup i sjezd na lyžích zvládnout ve dvou dnech. První den se zahájí výstupem na chatu Bargah Sevom (4250 m). Za dobrých sněhových podmínek se další den z chaty stoupá podél trčícího kamenného žebra na tuleních pásech přes 1400 výškových metrů až na vrchol, odkud se otvírají letecké výhledy na severní Írán. V případě horších sněhových podmínek je nutné lyže připnout na batoh a jít pěšky, což obvykle trvá podstatně déle. V horní části si dejte pozor na pole fumarol, které občas překrývá tenký sněhový most. Sjezd z vrcholu až ke konci sněhu asi do výšky 3200 metrů se vyznačuje proměnlivými podmínkami. Někdy nechybějí nafoukané „desky“ prašanu, přemrzlý hrbolatý podklad a ke konci i měkká sněhová kaše.

Jan Pala se skialpinistickým aktivitám věnuje dvě desetiletí od Kanady přes Evropu, Blízký východ až po východní Asii (Japonsko, Kamčatka). Je autorem knihy Hory a sníh (Jan Pala, Iva Filová a kol., Epocha 2010) a spoluautorem knihy Horolezecká abeceda (Tomáš Frank, Tomáš Kublák a kol., Epocha 2007). Skialpinismus propaguje od metodiky přes kurzy až po přednášky. Írán s lyžemi navštívil zatím dvakrát a z každé návštěvy byl nadšen.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: