HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Pohyb na sněžnicích, aneb bez obav do terénu

Pohyb na sněžnicích, aneb bez obav do terénu

Pohyb na sněžnicích není nijak technicky náročný, přesto má svá úskalí. Je dobré předem vědět, na jaké odlišnosti se při použití sněžnic máme připravit, abychom si cestu mimo upravené svahy dostatečně vychutnali a nepřišli o nic z možností, které moderní sněžnice nabízejí.

Pohyb po rovině

Klasický pohyb po rovině se dá přirovnat k chůzi malého dítěte v nazouvácích dospělých. Není tedy třeba zvedat nohu nad úroveň sněhu najednou, ale pouze pohybem vpřed. Díky nadzvednutí špic je tento pohyb mnohem snadnější a na sněžnici nenabíráme žádný sníh. Pokud se na její povrch nějaký dostane, sklouzne sám při dalším koku vpřed. Pozor si musíme dát zejména na pokládání nohou více od sebe. Tato širší chůze je způsobena plochou sněžnic; kdybychom udělali krok jako bez nich, přišlápneme se druhou sněžnici, zapackáme a jsme na zemi. V praxi to vypadá tak, že většina začátečníků si na tohle pozor dá a nepadá, ale jakmile získají zkušenost a nějakou jistotu, je vymalováno.

Výstup

Na sněžnicích s pevným sklápěcím vázáním a nastavitelnou hrazdou pro výstup je pohyb do kopce ulehčen. V hlubokém sněhu nad kolena nemusíme díky vázání tak zvedat nohy – sněžnice si boří cestu samy. A při položení sněžnice na podklad tak jen dojde k utlačení sněhu pod sněžnicí. Samozřejmě nic není stoprocentní a v hlubokém sněhu může dojít k podklouznutí. Na pevném, zmrzlém sněhu je chůze úplně pohodová, železa na spodní straně sněžnice se zakousnou do sněhu, hrazda pod patkou šetří achilovku. Chůze je velice rychlá a kroky skoro kopírují normální chůzi.

Přepínání hrazdy pro stoupání do kopce je snadné pomocí hůlky
Přepínání hrazdy pro stoupání do kopce je snadné pomocí hůlky

Traverz

Pokud není dost měkkého sněhu, je traverzování nejhorším způsobem pohybu na sněžnicích. „Moderna“ je pro traverz vhodnější kvůli pevnosti a přenosu váhy na hroty. V prašanu a v měkkém sněhu se traverzuje ještě dobře. Pohyb je stejný jako po rovině, ale hmotnost přenášíme na hranu sněžnice, která je u svahu. Sníh se „ušlápne“ a většinou drží. Na zmrzlém firnu je traverzování nejhorší. Při došlápnutí dochází k torzní rotaci vázání, kotníky se vylamují a celkově je každý krok velice nepříjemný. Kroky postrádají pocit jistoty. Traverzování svahu v kombinaci s výstupem (výstup šikmo svahem vzhůru) je na zmrzlém firnu v jarních měsících „zážitkem“ k nezaplacení.

Sestup

Základní snahou je dostat se bezpečně dolů. Dochází k mnoha komickým situacím, pádům, brždění o pevnou překážku (strom, skála…). Při dostatečném sklonu svahu využíváme skluzu, který je však omezen druhem sněhu, nebo běhu. Běžet a skákat je možné i 1-2metrovými kroky-skoky do dálky a hloubky. Dopad je velice postupný a umožňuje okamžité odražení do dalšího kroku. Pozor – při tomto způsobu se občas pádu nevyhnete. Při sestupu je snaha došlapávat na paty a odlehčit špičky, protože pokládání celé plochy boty a vázání ve stejném sklonu jako má svah není moc přirozené. Na tvrdém sněhu si člověk může zmírnit tah na nárt a přední stranu nohy pokládáním chodidel do „V“.

Sjezd

Výše bylo uvedeno, že se k sestupu může využít skluz, což je v praxi kontrolovaný sjezd. V prašanu při dostatečném sklonu svahu stačí došlápnout a jede se. Na rozměklém firnu je kontrola sjezdu o poznání lepší, přenášením váhy je podobné jako na lyžích, můžete dokonce i zatáčet. Pro udržování rovnováhy se hodí hole.

Sněžnice jako mačky

Sněžnice s přední ozubenou částí vázání a kovovými hroty zespodu se dají v menší míře používat i jako horolezecká stoupací železa. Do určitého sklonu svahu můžete využívat hlavně hroty naspodu a patový systém – sněžnice nekloužou dozadu, hroty se zabodávají do podkladu a člověk má velice dobrý a stabilní pocit. Při sklonu svahu větším než 35° přicházejí na řadu hlavně přední hroty jako na mačkách u lezení ledů. Ze zkušenosti mohu říct, že jsem lezl i strmější svah na pevném firnu a není to žádný větší problém. Doporučit však musím cepín, aby se dal zabrzdit případný pád, který tu hrozí víc než při chůzi na mačkách.

Protiskluzové hroty nafukovacích sněžnic SmallFoot brání prokluzu. Redakce Světa outdooru
Protiskluzové hroty nafukovacích sněžnic SmallFoot brání prokluzu. Redakce Světa outdooru

Překonávání překážek

Na sněžnicích se většinou setkáme s překážkami typu spadlý strom, kosodřevina nebo v podmínkách České republiky závora. Pravidlo „Nadlézej, prolézej, ale nikdy nepodlézej!“ tady neplatí. Pokud překonáváte překážku „vrchem“, je vždycky naděje, že spadnete a parádně si nabijete. Takže pokud to jde, tak „spodem“! Při přelézání padlých stromů jsou dobře využitelné hroty sněžnic. V našich podmínkách jsou nejčastější polomy ve smrkových monokulturách a hroty sněžnic se budou v měkkém smrkovém dřevu chovat stejně, jako když je používáte místo maček. Pozor ovšem na přílišné zaseknutí hrotů do dřeva a následný seskok ze stromu s možným pádovým zakončením.

Chůze pozpátku

Často nastane situace, kdy je třeba na sněžnicích o několik kroků zacouvat. Při couvání myslete na výklopné vázání, které dobře funguje při chůzi vpřed, ale při pokusu o zpátečku vás zradí. Nohy zvedejte vždycky vysoko a před došlápnutím trhněte patou směrem vzhůru. Tím dostanete patu sněžnice k patě vázání a bezpečně došlápnete.

Typy sněžnic

Klasické sněžnice

Rám je zhotoven z hliníkové nebo plastové trubky a výplet ze syntetické tkaniny, která tvoří většinu povrchu sněžnice. Vázání je připevněno pohyblivě, bez možnosti uchycení paty. Skládá se z hrubší, na stranách často vyztužené podešve, ze které vycházejí pásky nebo ráčny k připevnění na nohu. Kvůli této konstrukci nejsou příliš vhodné k traverzování svahu. Pro lepší výstup i sestup jsou pod vázání někdy připevněny ocelové ozubené lišty a drapáky, které zabraňují podklouznutí sněžnice na zmrzlém povrchu. I přes takovouto výbavu je s tímto typem sněžnice pohodlnější chodit v mírně zvlněném terénu a jen občas zamířit na větší svahy.

Oválný nebo kapkovitý tvar s lehkým kovovým rámem, nosnou plochu tvorí tkanina
Oválný nebo kapkovitý tvar s lehkým kovovým rámem, nosnou plochu tvorí tkanina

Moderní konstrukce

Základem je ohebný, mrazuvzdorný a pokud možno i lehký plast, který je různě vytvarován. Vázání je k sněžnici připevněno pomocí pevného závěsu, nejčastěji ocelovou osou. Často je pro sestupy a snadnější transport možné patu vázání připevnit. Uchycení boty k vázání se provádí pomocí řemínků, ráčen (jako na snowboardovém vázání) a některé modely mají takzvané rychloupínáky pro obuv s možností připnutí rychloupínacích stoupacích želez. Pod patou je často zvedací hrazda, která pomáhá v prudkých výstupech. Zmenšuje úhel mezi chodidlem a tělem sněžnice, a tím zmírňuje tah na achilovku. Na vázání v místě styku se sněhem (přední část), pod patou a někdy i podél vázání jsou k základnímu platu sněžnice připevněny ocelové ozubené lišty, drapáky a hroty. Zlepšují postup na zmrzlém sněhu i ledu a hodí se i k výstupům strmými svahy. Pro svou skladnost a univerzálnost je často používají snowboardisté.

Sjezd na snowboardu se sněžnicemi na batohu - vulkán Viljučinskij (2173 m) na poloostrově Kamčatka
Sjezd na snowboardu se sněžnicemi na batohu – vulkán Viljučinskij (2173 m) na poloostrově Kamčatka

Podrobnosti ke sněžnicím jsou také v článku Jak vybrat sněžnice na různé výlety

Článek vyšel v časopise Svět Outdooru 4/2014.

Zkušenosti čtenářů

Jan Mühldorf

Doporučuji dvoudenní kurz chůze na sněžnicích v Kořenově. Zde se dozvíte teorii a získáte praktické dovednosti v partě fajn lidí, navíc v útulné chatě s domácí kuchyní.
Info: 728 988 754 nebo odkaz pro přihlášení:
http://www.naucmese.cz/kurz/chuze-na-sneznicich-a-snadny-pohyb-zasnezenou-prirodou

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: