HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Povánoční lezení a lyžování v prašanu i na kamenech v okolí Chaty pri Zelenom plese

Povánoční lezení a lyžování v prašanu i na kamenech v okolí Chaty pri Zelenom plese

Ve dnech 26. až 30. prosince 2014 jsme pobývali na tradičním horolezecko-skialpinistickém memoriálu 155. horolezeckého oddílu Vsetín ve Vysokých Tatrách. Tentokrát jsme se pohybovali v okolí Chaty pri Zelenom plese. Předchozí počasí přívalům nového sněhu nepřálo, ale stejně jsme si lyže vzali s sebou.

Na povánoční horolezení a skialp přijeli kromě členů vsetínského horolezeckého oddílu také členové spřátelených oddílů od Českého Krumlova přes Prahu až po východní Moravu. Do Tater dojíždíme porůznu – autobusem, vlakem a nejčastěji autem, kdy se auta nechávají v ústí doliny na parkovišti u autobusové zastávky Kežmarská Biela voda.

Pražští a jihočeští kolegové vyjížděli v jednu hodinu ráno, a tak mají před námi velký náskok. Sníh pod Tatrami není žádný, takže lyže a skelety na záda a hezky pěšky mírně vzhůru po žluté značce dolinou Kežmarskej Bielej vody. Cestou sice sněhu trochu přibylo, ale všude z něj trčí kameny – nemá cenu vůbec uvažovat o použití stoupacích pásů. Na chatu tak docházíme pěšky v rozmezí 1:45 až 2:00 hodiny.

Počasí bylo 26. prosince demotivující pro různorodé venkovní aktivity, a proto jsme se věnovali probrání uplynulé sezóny a vyzkoušení výborné kuchyně na Chatě pri Zelenom plese. Dorazili jsme to povedeným večírkem v baru s hraním na různé hudební nástroje (kytara, banjo, lžičky, valcha…) a doprovodným zpěvem.

Sedmadvacátého prosince se za sněžení a mlžného počasí skialpová sekce rozdělila do dvou skupin, kdy jedna grupa vyrazila do Velké Zmrzlé doliny, zatímco my jsme se šli poohlédnout po nějaké prašanové sjezdovce na rozlyžování.  Přerováci vyšlapali Flaškou do Velké Zmrzlé doliny, kde pokračovali na pásech pod Baranie sedlo. Pod sedlem udělali sondu, která dopadla dobře. Došlapali do Baranieho sedla, kde jim příchozí od Téryho chaty tvrdili, že je to na lyžích sjízdné. Nenechali se nachytat, neboť k Téryho chatě bývá obvykle na začátku zimy méně sněhu než ve Velké Zmrzlé dolině.

Začátek sjezdu z Baranieho sedla byl v hlubokém čerstvém sněhu výborný, stejně jako přejezd Velkou Zmrzlou dolinou k začátku Flašky prašanem na krustě. Ve Flašce samotné byly podmínky na lyžování vzhledem na aktuální stav sněhu dobré, sjezd se všem zúčastněným líbil a pouze nejužší úsek s vytečeným ledem absolvovali bez lyží.

Druhá lyžemi vybavená skupina se vydala úplně jinam s cílem zkusit najít lyžovatelnou vrstvu sněhu. K tomu jsme si dost pochodili pěšky s lyžemi na batohu. Nakonec se to ale vyplatilo, neboť jsme napřed potkali stádo kamzíků, poté slunce a nakonec i „sjezdovku“ s prašanem. Slunce svítilo, prašan prášil až nad hlavu, a tak jsme to sjeli několikrát než jsme se obrátili k pěšímu návratu na chatu.

Lezci mezitím olézali vše možné v celé dolině od ledů až po cesty ve stěně Malého Kežmarského štítu. Večer proběhlo klasické zhodnocení se zakončením v baru.

Na neděli 28. 12. bylo podle předpovědi počasí proměnlivé, což vyšlo celkem bezezbytku. Lezci lezli, přerovštví lyžníci nechali pesimisticky lyže na chatě a s lyžemi na batozích jsme se nosili jenom my. Cílem byla Červená dolina, její žlaby a volné svahy. Na hraně doliny dopadnul pesimismus i na nás, kdy jen občas byla k vidění souvislá sněhová pokrývka. Stoupací pásy jsme ani nenasazovali a přes dolinu prošli pod Jahňačí štít. Tady bylo sněhu už více a většina suťoviště byla zakrytá. Žlab byl až na horní úsek dobře vysněžený – lyže jsme nechali asi deset metrů pod sedlem. Na druhé straně bylo vyfoukáno, na Jahňačí ale došli jen někteří z nás, většina zůstala pár desítek metrů od vrcholu kvůli husté mlze kolem vrcholu. Po sjetí žlabu jsme ve špatné viditelnosti sjeli další další různě ukloněné svahy, než bylo  nutné traverzovat. Pouze Hynek si popřidal kus dalšího výstupu za trochou sněhu. Z hrany doliny bylo nutné na chatu opět sestoupit s lyžemi na batohu.

Po pondělním nicnedělání na chatě, kdy nás počasí úplně odradilo od jakýchkoliv venkovních aktivit a část účastníků dokonce předčasně odjela, nás čekal odjezdový 30. prosinec.  Počasí bylo od rána nádherné, ale bohužel předchozí velmi silný vítr dokonale přemístil kdoví kam všechen starý i nový sníh. Samotné Zelené pleso bylo úplně bez sněhu, a proto na něj doknoce vyrazili bruslaři. Počasí výborné a se sněhem špatně? V okolí zůstal jediný možný cíl – podívat se Flaškou do Velké Zmrzlé dolliny.

K ústí Flašky se dalo dojít na lyžích, samotným žlabem potom pěšky. Sněhu je výrazně méně než, když tu byli o pár dnů dříve přerováci. Výstup za Mirou, který prošlapával stopu, byl rychlý. Nad hranou Flašky nasadil Hynek lyže a stoupal dále na pásech, my ostatní jsme pokračovali pěšky, neboť přemrzlý tvrdý sníh se střídal s navátýmim deskami.  Na pláni pod Baranim sedlem jsme to jednomyslně zabalili, neboť veškerý nový sníh byl odfoukán a zbyly pouze tvrdé desky. Hynek si popřidal asi sto výškových metrů, ale nestálo to za to. Sjezd nebyl úplně ideální, kdy se přemrzlý sníh střídal s tuhými deskami. Ve Flašce jsme museli pár metrů podél vytečených ledů pěšky, zbytek byl opatrně sjízdný až na chatu.

Na chatě jsme sbalili věci a jako poslední ji na lyžích opustili dolů do doliny. Na lyžích byla cesta sjízdná asi dva kilometry, zbytek byl pěšky. Někteří z nás zakončili povánoční vysokotatranský memoriál v termálních bazénech, jiní odjeli rovnou zpátky do České republiky.

Zhodnoceno – z pohledu skialpu byly sněhové podmínky hodně na hraně, když bylo možné zalyžovat jen trochu. Lezci si zalezli výborně, i když i jim sněhové podmínky připravili nejednu horkou nebo studenou chvilku…

Další foto Jiří Kulíšek, Markéta Syllová, Petr Brinček a Petr Adámek

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: