Přes Vysoké Tatry na skialpech ve stopách Vlada Tatarky v březnu 2017

Přes Vysoké Tatry na skialpech ve stopách Vlada Tatarky v březnu 2017

Vydali jsme se se Simonem po stopách Vlada ‚Gipsyho‘ Tatarky a jeho velekrásného projektu – třídenního skialpinistického okružního přechodu Vysokých Tater, z Chaty při Zelenom plese jižní částí pohoří od východu na západ a severní částí zase zpět na Zelené pleso.

Fotogalerie Ve stopách Vlada Tatarky >>

Gipsy natáhl tuhle elegantní linku přes 15 sedel a štrbin tak, aby musel jen minimálně ztrácet výšku a vyhnul se hlavním, frekventovaným sedlům. O tom, že to je projekt velmi výživný, svědčí i fakt, že ho po Gipsym zopakovalo jen duo Miro Leitner- Michal Malák v roce 2012, dva dny (celkově kolem 47 hodin) a Martin „Elko“ Elias v únoru 2017 (3 dny).

Easy riders

My to chtěli zkusit ve dvou dnech. Ten první byl dlouhý. Ale zatím asi nejhezčí, co jsem v zimních Tatrách zažil. Temná noc. Skály a led kolem jsou blízko, mráz už je dávno zalezlý pod prsty, všude černo. Černá prázdnota, ve které zeje ten obrovský prostor. Ten prostor, do kterého přes den dlouze civíme, ten kvůli kterému sem chodíme. Je teď schovaný ve fázi noci, ale víme, že je tam. Trumf v Tatranošově moci. Ještě za tmy jsme se vydrápali přes ledík a skalky do Jordánové štrbiny, vysmátí od ucha k uchu jsme zírali na východ slunce v Žlté lávce. Na Zbojnické chatě se teprve vstávalo, když jsme se stavovali pro vodu. Studené sedloVelická dolina… pořád sami. Chroupeme proteinovou tyčinku, údernou přesnídávku a Tatranoš nám servíruje jedny ze svých výstavních kousků – Prednou Gerlachovskou lávku a Východné Batizovské sedlo.

Tyvoe, to krása cooo…“to jó no… dáme gel?“ „ještě ne, až budou tuhnout nohy..“ dialogy jsou květnaté a intelektuálně na úrovni, ostatně jako vždy.

Do sedla Druk se to pěkně vleče, možná i proto, že jsme líní si nandat mačky a v měkkém sněhu na ztvrdlém podkladu to „překvapivě“ klouže. Strážné sedlo – sušená klobása – Dračí sedlo a hurá pod Dračí branku. Díky fixu, co tam visí, je vrchní výšvih bez většího rizika. Díky těm dvěma, co nám ho ze shora shodili. Chata pod Rysmi vypadá zatvoreně, zatáhlo se a začíná foukat, takže valíme rychle dolů na Žabie pleso. Do Voloveckého sedla už se to trochu táhne, ale vítr nás tlačí hore.

Na severním břehu Hincového plesa nandaváme posedmé a dnes snad naposledy pásy. Pásy pořád lepí a lyže Movement Response X naštěstí parádně lehké, bez nich by to byl porod. Valíme do Temnosmrečanského sedla. Slanění do Piagrové dolinky stíháme ještě za světla, plán tedy vyšel. Teď už „jen“ 150 výškových do Chalubinského vrat, to už nějak dobojujeme. Odměnou bude dlouhý sjezd k chatě Mořské oko. Tatranoš vypíná osvětlení, zapínáme čelovky, teď už snad není kam zabloudit. „Díky šéfe!“

Na chatě hodinky ukazujou 16,5 hodin, 3800 výškových metrů a 42,3 kilometrů. Slušnej celodeňák.

Na recepci se radost násobí, dokonce mají dvě volná místa a nebudeme muset vágusit na chodbě.

Riders on the storm

Ráno překvapivě bojeschopní se vymotáme z chaty a štrádujeme si to směr Kamzičí štrbina. Počasí se horší. To jsme věděli. Start jsme museli o den posunout kvůli silnému větru a čekat na Zelenom plese, krátíc si dlouhou chvíli ve sklepním boulderu. Teď druhý den přechodu to bude „závod“ se zpátky dorazivším větrem a sněžením. Spodní výšvih od Čierného stavu je v dobrých podmínkách, srdce milovníka „tétéček“ (tatranských trav) zaplesá. Moje CéTéčka v tétéčkách drží jak přibité. Nad plán rychle se dostáváme do Kamzičí štrbiny13 tého z 15 ti sedel.

Spádová dolinka snad bude bez pádu, bleskne mi hlavou, když nazouváme lyže a pomalu se pouštíme dolů. Viditelnost bídná a co hůř, v dolině je nepěkně mnoho nového trochu mokrého sněhu (15-25 cm), který leží na ztvrdlém podkladu. Kde se ho tu vzalo tolik? Opatrně projíždíme dolinou nejmírnějšími svahy a traverzujeme nad ledopád, který je třeba v její spodní části prokličkovat.

Najednou kaše pod nohama, něco mě táhne dolů, lyže vypínají, ležím na boku, kousek se sunu dolů, zaryju ruce do svahu, klid. Malý splaz, který mě ze shora poctil svojí návštěvou, právě odnáší moje vypůjčené Movement Response X dolů, skáče s nimi přes obě patra ledopádu a mizí za spodní hranou.

Uff… doprčic… ještě že tak!“ Délka intelektuálního rozboru situace je úměrná aktuální situaci.

Hledáme o sto šest, ale druhá Movementka nikde. Neschovala se v nánosu pod prvním ledíkem, ani v kosovce ve skalním prahu vedle druhého ledíku, ani ve spodním nánosu. „Haló, tady medúza…“ iracionální část mozku se snaží odlehčit situaci. Hustě sněží, fouká, kolem ze skal valí malé prachovky. Dva další splazy projedou i přes práh, na kterém hledáme. Vzadu v dolině ve sněžném „oparu“ přihlíží situaci Ganek a jeho nesmlouvavá severní stěna, tzv. „galérka“. Napětí a soustředěnost pomalu vystřídává prázdnota. Tady nemáme co pohledávat. Je jasné, že Tatranoš, kroutíc hlavou ze strany na stranu do fousů si brouká „neneneé, hoši tentokrát neneneé„.

Thanksgiving

I tak velké díky za ten den a kousek na téhle jedinečné trase. Zase jedna velká lekce… plánování, volení tempa, čtení počasí i podmínek. Jedna velká nádhera v horách, kterým jsme poněkud propadli.

Taky velké díky Sabině a Pavlovi, kteří nás vyzvedli na konci Bielovodské doliny. Tuhle divokou dolinu s proklatě dlouhým dojezdem téměř po rovině obzvláště doporučuji, pokud chcete vyzkoušet skialpové monoski radovánky.

Mapka skialpinistického přechodu Vysokými Tatrami ve stopách Vlada TatarkyMapka skialpinistického přechodu Vysokými Tatrami ve stopách Vlada Tatarky

A poslední díky Jirkovi Juřoskovi z Alpsportu za půjčení Movementek. Slibuju, že tu jednu zatoulanou budeme na jaře poctivě hledat!

Karel Svoboda je pražský advokát, který v nedávné době propadnul strmým sjezdům na lyžích. Společně s Martinem Šťouračem založil Beton Ski Team, který se zaměřuje na nestandardní oblasti pro strmé sjezdy. V roce 2015 uskutečnili zřejmě celosvětově unikátní skialpinistickou cestu – One World Two Skis, kdy projeli s lyžemi po Hedvábné stezce z Balkánu do Střední Asie a nakonec vylezli na osmitisícovou Manaslu, kterou zlyžovali z výšky 7950 metrů.

Zkušenosti čtenářů

Svíďa

Karel, paráda!!!

marek

hezky pekne!

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: