HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz KnihyNaHory.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Se splitboardem bez marmelády na Marmoladu (3343 m) v květnu

Se splitboardem bez marmelády na Marmoladu (3343 m) v květnu

Před tím, než schováme naše split-kamarády, jsme se rozhodli rozloučit se sezónou někde, kde ještě sníh drží i během těchto prvních květnových dnů. Po zvážení všech pro a proti padla volba na Dolomity a jejich hlavní vrchol Marmolada (3343 m).

Z domova odjíždíme okolo oběda a po cestě do auta s materiálem potkáme kamarády v koupačkách a s tekutinama na posilnění. Zajímavý kontrast!  Zvedáme kotvy, a vyrážíme směr jih. Cesta po dálnici neuvěřitelně utíká a za asi osm hodin uhýbáme  kousek před Bolzánem do hor. Stoupáme směrem do Passo Sella (2224 m), ale sníh nikde!) Začínáme se znepokojovat, a tak se v sedle rozhodneme rozkoukat. Při pohledu na náš cíl jde vidět i nějaký sníh, takže snad to ráno bude OK.

Fotogalerie Splitboardová Marmolada >>

Na Punta Rocca (3309 m)

Za tmy dojíždíme k přehradě Lago di Fedaia a po jejím přejetí budujeme náš kemp na další tři dny. Ráno vstáváme celkem brzy, ale slušně rozlámaní. Jenže ven nás vytahuje slunce, které je na tuto roční dobu opravdu silné. Pro první výšlap se rozhodujeme pro jednoduší variantu přes Rifugio Pian dei Fiacconi k jednomu z vrcholu Marmolady Punta Rocca (3309 m). Od auta musíme jít asi sto výškových metrů po svých, ale pak již jsou jarní podmínky ideální. Včerejší cestování je na nás celkem znát a 1300 výškových metrů celkem dost cedíme přes zuby!

Na oběd jsme nakonec nahoře u vrchní stanice lanovky. Odměnou jen nám bezvětří, slunce a ty výhledy. Něco snímene a přecházíme pod vrchol. Zde necháváme splity a lezeme na lehko na vrchol. Z vrcholu rozhledy na celé Dolomity a hlavně na náš hlavní cíl, nejvyšší z vrcholu Punta Penia (3343m). Slézáme zpět ke splitům a už nás čeká jen ta zábavnější část – sjezd.

Sjezd není nic složitého, jen v horní pasáži je to stále betón, ale potom se již jedná o krásný Italský jarní firn. Po dvaceti minutách jsme již nad přehradou, kousek ještě seběhneme a u auta již čeká kavička a náš domovský přerovský Zubr. Spokojenost z nás díky kávičce a nějakým těm Zubrům jen číší. Pro odpolední program se rozhodujeme pro místní objížďku autem. Tady níže je již léto a je to opravdu na koupačky.

DOLOMITY – MARMOLADA(IT) – 05/2015 od PROTI VĚTRU na Vimeo.

Marmolada (3343 m) bez marmelády, ale zato se Zubrem

Druhý den a hlavní bod našeho výletu. Vstáváme opět brzo, aby se dalo jít ještě pěkně v tvrdém sněhu. Do této severní stěny nastupujeme, jenže hned ve spodní části je celkem dost velká vypadlá lavina. Přelézáme, co to jde, a na druhé straně žlabu je to daleko lepší. Slunce již pomalu stoupá nad nás a my se začínáme slušně propadat, misty až po pás. Naštěstí druhá polovina je stále schovaná ve stínu a tím i výstup snadnější.

Je něco okolo 11.00 a společně se plácáme u vrcholového kříže. Výhledy opět na všechny strany, jenže nás již nejvíce zajímá jižní stěna, která je lezecky velmi výživná a sakra dlouhá. Po menší svačince začínáme sjíždět. Horní část sjezdu je opravdu po dosti tvrdém betonu. Pokoušet se o kompletní sjezd severní stěny nemá pro nás ani smysl a uhýbáme kousek vedle. Každým metrem níže se sníh mění v lepší firn. Příchází nejprudší část sjezdu se sklonem kolem  50°. Sníh je už sluncem dosti roztopený, takže i toto místo je bez větších problémů. Dojíždíme až k Rifugio Pian dei Fiacconi (2626 m) a tady odpočíváme/opalujeme se asi hodinu na slunci. Od chaty si již užíváme poslední oblouky této sezóny. Máme splěno…

Poslední den našeho pobytu se rozhodujeme projít po protějším hřebeni, kde vede mezi válečnými bunkry krásná via Ferrata delle Trincée I. Počasí opět do modra a opět osamocení. V každém z tunelů dýchá dost historie a když si představíme jak to tady muselo vypadat v té době.

Takže si myslím, pokuď ještě nevíš co s nadcházejícím víkendem, tady je možný plán. Aktuální podmínky jsou v daném místě ideální. Je po sezóně, lanovky stojí a člověka jen tak nepotkáš, možná tak dole na kávičce.

Michal KuŽa Kužela je přerovský splitboardem a spoluzakladatel celoročně působícího uskupení Proti Větru, které je zaměřeno na splitboard, lezení a obecně cestování po horách. Kromě svých téměř domovských Vysokých Tater je pečený-vařený v Alpách. Z delších cest projel s kolegy v zimě část Japonska s cílem nabažit se prašanu. To se jim podařilo.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: