Skimo závod na zeleném ostrově pro milovníky drsných podmínek

Proto nejprve trochu vysvětlení, jak to s tím sněhem tady ve Skotsku vlastně je. Podnebí je tu maritimní ohřívané Golfským proudem s obrovským úhrnem srážek, které padají především v podobě deště. Občas však dojde k ochlazení a to se pak tyto dešťové srážky změní na sníh a může se stát přes noc to, co je každého freeridera sen – taková nadílka sněhu do rána jako u nás za měsíc sněžení. V kombinaci se silným proudění větru pak dojde k masivnímu transportu na závětrné strany hor, kde se sníh ve žlabech ukládá až v několikametrových vrstvách, které pak odolávají i větším oblevám a tvoří tak základ pro lyžování až do pozdního jara. Takže ano, Skotsko může mít velmi pěknou zimu, jenom člověk musí počítat s velmi rychle se měnícími podmínkami. Co rychle přišlo, může také rychle odejít.

Historie závodního skialpinismu ve Skotsku nesahá příliš daleko. Dalo by se říct, že je dokonce v plenkách. Série závodů SkimoScotland se zde pořádá od zimy 2012/2013 a čítá okolo 5 až 6 závodů za sezónu. Velká Británie má taky svůj národní team, který se pravidelně účastní velkých Evropských závodů a má také svoje mistrovství UK, které je součástí závodu Roc et Pic race ve Francii.

Já jsem se vydala na druhý závod letošní sezóny, který se konal ve vnitrozemí v lyžařském středisku Glenshee v NP Cairngorms. Jelikož žiju na západním pobřeží ve městečku Fort William pod nejvyšší horou Británie Ben Nevisem, tak mě čekala dvě a půl hodinová cesta na místo startu. Závody tu mají malý háček – až do poslední minuty nevíte, zda-li se závody jedou nebo ne, a to díky již zmíněnému nevyzpytatelnému počasí. Pořadatelé si vyhrazují právo závod kdykoliv zrušit. Ke zrušení může dojít i v průběhu závodu, pokud si to podmínky žádají. Takže cesta na místo startu v autě kolíbajícím se větrem byla docela hra nervy.

Naštěstí v Glenshee jsem se dozvěděla, že se závod koná, což byla velká úleva. Jenom trať byla přesunuta na vedlejší kopec. Na startu se sešlo 54 závodníků, což je vcelku úctyhodný počet odvážlivců na Velkou Británii, která přímo neholduje lyžování, natož skialpinismu. Dvě třetiny startovního pole tvořili chrti v oblečcích z lycry s top vybavením a třetina závodníku nadšenci s těžkým skialpovým vybavením. Ve startovním poli bylo vidět mnohé známé tváře, a to především z běžeckého světa. Finlay Wild – několikanásobný vítěz legendárního Ben Nevis race, držitel mnoha rekordů jako třeba Cuillin Ridge a jeden z nejlepších běžců Velké Británie. Dále třeba špičkoví horolezci jako Tim Gomersall a také celý team GB trénující na mistrovství UK a Patrouille de glacier 2016.

Trať vedla vedle lyžařského střediska ve volném terénu a hlavní závod se jel na dvě kola. Dále zde byl závod pro účastníky s nekomfortní výbavou a ti obešli kolo jedno. Jeden okruh měřil něco přes 5 kilometrů se třemi kopci a celkovým stoupáním okolo 400 výškových metrů. Což naznačuje, že zde bylo hodně výměn (sundávání a nandávání pásů), které prověřilo zručnost a rychlost všech účastníků.

Sníh byl dost těžký a mokrý (co taky jiného čekat v době oblevy), a to zase pěkně proškolilo a potahalo za nohy mě „Evropana“ zhýčkaného dobrými podmínkami. A vítr? To byla kapitola sama pro sebe. A to ještě nebylo „moc“ větrno dle slov místních borců. Hole nespolupracovaly. Pásy nešlo rozumně slepit a pravá tvář, noha a ruka mi omrzla (pozn. vítr foukal zprava). Závod se šel s plnou polní (sonda, lopata, pípák a další) dle pravidel ISMF.

Tempo bylo vražedné. Taková steeplechase – člověk se ani pořádně nerozdýchal do kopce a hned shazoval pásy a sjížděl mezi vřesovišti pod další kopec a znovu a znovu. Na čele celého závodního pole se držel Finlay Wild, těžce stíhán loňským GB šampionem Benem Bardsleym a kousek za nimi další člen GB teamu Jon Morgan. Mezi muži se žádné drama neodehrálo a v tomto pořadí dojeli i do cíle.

Ženské pole jsem trochu narušila já, jelikož mě nikdo neznal, a tak holky z GB teamu nevěděly, co čekat. Ani já nevěděla, jak se poperu se skotskými podmínkami a soupeřkami. První kopec jsem se držela s prvními ženami s Ursula Moore a Gabriel Lees, a malinký kousek za mnou mi šlapala na paty třetí Britka z teamu GB Rosalind Martin. V následujícím sjezdu jsem to za nimi poslala napřímo dolů, ovšem super mokrý sníh mě zabrzdil a málem vystřelil z bot. To jsem nečekala a ztratila tak bohužel cenný čas, než jsem se z toho vyhrabala.

První dvě závodnice byly sice na dohled, ale spíš takový, že se vám chce brečet, protože je za Boha nemůžete dohnat. Potom se mi povedlo ještě se trochu ztratit ve větrné bouři, kde jsem si nevšimla šipky na zemi a to už jsem se ocitla na čtvrtém místě za Rosalind. Tu jsem ovšem brzy dostihla v dalším kopci a chvíli ji nemohla setřást, protože se zarputile držela za mnou a dýchala mi na záda. Nakonec jsem měla rychlejší výměny a třetí pozici tak pro české barvy uhájila.

Po závodě všechny čekala dvojitá večeře, vyhlášení výsledků a tombola. Moc se mi líbilo, že odměněni byli nejenom úspěšní závodníci, ale také dobrovolníci, kteří stáli celé hodiny ve větru podél trati a zajišťovali tak bezpečný chod celého závodu.

Nezbývá než se těšit na další závod ze série Skotského poháru. Pokud nejste z cukru a špatné počasí Vás jen tak neodradí, pak vřele doporučuji navštívit Skotsko v zimě. Pokud vyjdou správné podmínky, tak je zde obrovský potenciál pro skialpinimus v naprosté divočině v nekonečných opuštěných horách, kde jedinou hranicí bude vaše fyzička či psychika.

Skimo Scotland 2014 od Morrocco Media na Vimeo.

Výsledky

MUŽI:

1. Finlay WILD M 2 00:48:57.641 Dynafit UK
2. Ben BARDSLEY M 2 00:52:49.273 Team GB
3. Jon MORGAN M 2 00:55:32.277 Team GB

ŽENY:

1. Ursula MOORE F 2 01:02:54.290 Team GB
2. Gabriel LEES F 2 01:03:00.000 Team GB
3. Jozi MACKOVA F 2 01:08:00.948 Dynafit CZ