Spuštění laviny za nízkého stupně lavinového nebezpečí na norském Nibbi (1741 m)

Výšlap s dalšími norskými sněhovými natěšenci na slunce zabral z parkoviště u Hensrudstolen přibližně dvě hodiny – na pohodu – focení, svačina, maňána. Posledních sto vrcholových metrů bylo v mlze a začalo hodně foukat. Proto volím taktiku pronásledovat Nory a vyplatilo se. Norové čekají na opatrné Norky, a proto je předjíždím a dávám si první lajnu ve druhém širokém žlabu. Sjezd je misty se sklonem přes 30°, a v rámci odpočinkově pojatého výletu si dávám chvíli oddech na okraji žlabu.

V tu chvíli slyším nad sebou nějaké hlasy – Norové, které jsem předjel to nejsou, a tak pátrám, odkud ty hlasy pochází. Borci si to šlapou směrem samé skály a divím se, kudy to pak chtějí sjíždět. Nic, nechávám je jejich šlapání a pokračuju ve sjezdu. Jede to parádně a občas se i zapráší. Dojíždím k autu v euforii, nečekal jsem, že ten sjezd bude tak dobrý. Balím se, a místní horský vůdce zrovna školí vedle mne starší partičku Norů ve vyhledávání s lavinovými vyhledávači.

Laviny tam už „asi“ byly

Zapíná lavinový vyhledávač a hned našel mě, takže hrozná sranda. Zevlím kousek od nich s kafem v ruce a sleduji, kudy jsem sjížděl na splitu. A do prčic – vidím dvě laviny přesně v těch místech, kde byli ti Borci, když jsem si dával pauzu ve žlabu. Jdu za Norama, co jsou vedle a ptám se, zda neslyšeli lavinu a neviděli ty Borce. Neví, a prý tam ty laviny ASI už byly. A že je dnes lavinové nebezpečí na stupni dva, takže je jsou ty laviny ASI ze včerejšího dne. PROSTĚ NEZÁJEM!!!

Jdu hned za místním horským vůdcem a říkám mu, že jsem tam viděl před půl hodinou lidi a myslím si, že ty laviny tam ráno nebyly. Říká, že vypadají nově a hned volá na policii a ještě někde (to už řešil norsky a moc jsem nepochytil). Potom se ptá, zda mám dalekohled – samo, že ho mám, ale doma. Nic, musíme čekat.

Za patnáct minut dojedou dva Borci, jeden vypadá dost v šoku a hned někam volají. Zajímám se o co jde, a horský vůdce mi říká, že to byli ti, co tam šli. Jdu se ptát Borce, co se stalo. Vylezli na vrchol. První jel on, dal dvě zatáčky a začalo se to rvát – lavina z prava, lavina z leva. Říkal, že mu nezbylo nic jiného než jet rovně a pod kopcem nějak zabrzdit. Nechápu, kde tam zabrzdil a jak to dal.

Přežili to bez úrazu – přeju mu, ať se to neopakuje a balím auto. Horský vůdce za mnou přichází a říká “Good job” že si toho vůbec nevšimnul a že mám dobrý postřeh. Reálně, kdyby se v tom žlabu nezastavil, tak bych si ničeho nevšimnul. Dávám se s ním do řeči, říká, že je ze Sogndalu, a prý se zítra možná někde potkáme na okolních kopcích. Podal mi ruku a já mizím.

Co z toho vyplývá?

Tři dny foukalo, ze včerejšího na dnešní den změnilli lavinové nebezpečí ze stupně tři na dvojku. Základ byl přemrzlý (v okolí Hemsedalu bylo tři týdny -25°C a méně) a na tom nafoukaný sníh. Borci zvolili terén se sklonem přesahujícím 35°!