HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Únorové třinecké splitboardování ve Velké Studené dolině

Únorové třinecké splitboardování ve Velké Studené dolině

Podmínky ve Velké Studené dolině vyhlížely na krásný víkend a tak jsme sbalili stoupací a sjezdové náčiní a rozhodli jsme se, že strávíme tři volné únorové dny na Zbojnické chatě ve Velké Studené dolině. Naším cílem bylo pojezdit na splitboardech a skialpech nějaké pěkné svahy.

Ve Starém Smokovci jsme naložili bagáž na záda a šlapali si to lehkou vycházkovou chůzí na Hrebienok, kde už bylo možné nasadit pásy. Cestou se nám naskýtaly výhledy do mlhy vyjma deseti minutového okna úžasu nad Tatranskými štíty a stěnami.  Na chatě jsme se nakonec v podvečer všichni sešli a začalo „plánování“ dalšího dne, po kterém se některým velice těžce vstávalo.

Fotogalerie Splitboardování ve Velké Studené dolině >>

Svišťový štít

Hned po snídani si to celá skupinka namířila směrem na Svišťový štít. Plni očekávání z vyjasnění, které zavládlo v noci, jsme se těšili na modrou oblohu bez mráčku. Bohužel výhledy byly opět v mlze. Z kotliny Pod Divým sedlem jsme vyšli bezpečným traversem (mírné rozestupy mezi sebou) na hřeben Svišťového štítu. V Priehybě zaznělo hromadné „óóóh“ nad výhledem na Ľadový štít, který se majestátně tyčil nad mlhou.

Než si splitboardisti stihli na vrcholu Svišťového štítu poskládat svou výbavu, dohnalo nás dalších pět skialpinistů. Tak se celá skupina rozrostla na čtrnáct členů a bylo jasné, že po našem vpádu do sjezdu už nezůstane žádné místo pro ostatní. Den se konečně začal krásnit a mraky se rozestoupily natolik, že se nám povedlo dostat se i k Prielomu a část si ho opět krásně sprášit. Je to k nevíře ale krásné počasí a prachový sníh, který jsme postrádali na Svišťáku jsme si vynahradili právě v tomto místě.

Šlo vidět, že i začínající skialpinisté, jakým je Jirka, udělali velký pokrok, a zakreslili pár krásných linek do prachového sněhu. Na svačinu jsme se přesunuli na protější hřebínek, kde jsme chytali sluneční paprsky a užívali si výhled a inverzní počasí, které v Tatrách vždy znamená zážitky, které se vryjí hluboko do nitra freeriderovy duše. Protože se počasí povedlo tak, jak jsme nečekali, rozhodlo se pár členů výletnické skupiny, že vylezou ještě jednou, tentokrát na vrchol Prielomu a sjedou jej krásnou linií až do doliny.

Pěší jelimani ve žlabu z Prileomu

Ovšem těsně před námi se tam nasáčkovala skupina opěšalých jedinců, kteří se rozhodli udělat zátěžový test svahu se vším všudy. Rozhodli se o výstup rovně vzhůru, krásně všichni spolu jako jeden muž. Naše skupinka se jen rozhořčeně mohla rozčilovat nad tím, jak nedodržují bezpečný pohyb v lavinovém terénu a i když byla pouhá dvojka, věřím, že takové počínání by si dovolil málokterý nováček. Co naplat, nezbylo než se na ně z bezpečí dívat a doufat, že jim to vyjde. Okořenili to ještě kouskem, kdy se rozhodli sejít to v chumlu dolů všichni vedle sebe, aby si sdělili zážitky z výstupu.

My se pomalu přesouvali k chatě, kdy si ještě atletická část nechtěla ujít sjezd při západu slunce ze Závratu a tak Lipec, Svíďa, Roman a Libor vyrazili vstříc západu slunce a Malému Závratu. Zde byl nepříjemný sníh s krustou ale výhledy na sluncem ozářené mraky a inverzi v údolí byl k nezaplacení a opět nám ukázal hezkou stránku hor. Relativně rychle pak nastal přesun ze Závratu zpátky na chatu, chutná večeře (určitě dobrý hostinec) a ve večerním výčepu Zbojnické chaty pak oslava úspěšně stráveného dne v horách. Přece se eura a alkohol nepovezou zpátky domů.

Padání cestou dolů z doliny

Slunce o páté hodině ranní napovídalo, že bude opět krásný den, ale vítr, který se během dopoledne zvedl nad Velkou Studenou dolinou, ukončil veškeré skialpové cvičení – měl nastat pro milovníky hor asi nejhorší přesun. Přesun zpět do doliny, do Starého Smokovce. To nakonec bylo možná to nejveselejší z celého výletu. Všichni jsme při sjezdu ve velkém větru padali a ukazovali tak tu pravou skialpinistickou parádu, s jakou Třinecký horolezecký oddíl dokáže konkurovat kdejakým profesionálům.

Zejména komicky vypadali při sjezdu splitboardisti, kterým stačilo menší vychýlení ze své osy, a vítr společně s hmotností těžšího batohu se už postaral o netradiční gymnastický zážitek. Roman ještě všem prezentoval jaké to je drtit sněhovou krustu tenkými lyžemi, ale porvali jsme se s podmínkami se ctí. Nakonec jsme se večer všichni sešli na společné večeři ve známém lokále na Třinecku.

Zdraví Anet, Ivet, Lipec, Roman, Libor, Marek, Péťa, Jirka, Svíďa a hlavně HO Abadžikra Třinec. ABA!

Foto: autor, Anet Kopciová, Roman Wojtas, Tomáš Lipka

Adam Svider je snowboardista z Nýdku, kterého baví pohyb se splitboardem od Beskyd, Tater, Alp až po Turecké sopky. Aktivně se věnuje cestování, snowboardingu, lezení, wakeboardingu a pedagogice, kterou studuje na Masarykově univerzitě v Brně.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: