HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Zaledněný, větrný, ale i prašanový Ropákův vysokotatranský memoriál 2017

Zaledněný, větrný, ale i prašanový Ropákův vysokotatranský memoriál 2017

Další ročník Ropákova vysokotatranského memoriálu se zaměřením na skialp a lezení se uskutečnil na Téryho chatě (2015 m) ve dnech 26. až 30. prosince 2017. Po zaledněném úvodu bylo počasí, že by ani EUROženu nevyhnal. Ti, co vydrželi až do předposledního dne roku 2017 si ovšem mohli užít dokonalého prašanu.

Fotogalerie Ropákův memoriál 2017 >>

Poslední prosincový týden 2017 byl ve Vysokých Tatrách poznamenán zaledněním bohužel s řadou závažných nehod včetně několika smrtelných. Několik účastníků tak zrušilo výjezd do Tater v důsledku nehod a nevhodných podmínek. Od ranních hodin 26. prosince jsme se přesto auty, vlaky a busy přesunuli pod Vysoké Tatry. Většina přijíždějících si vystála frontu na pozemní přesun ze Starého Smokovce na Hrebienok. Jen menšina nastoupila na tuleních pásech už ze Starého Smokovca.

Cestou na Zamkovského chatu jsme dvakrát potkali členy HZS s plnými kanadskými saněmi, což nebylo vůbec povzbudivé. Po krátkém občerstvení na Zamce jsme pokračovali na konec lesa v Malé Studené dolině.  Na tuleních pásech to šlo do začátku Velkého hangu. Potom musely lyže na batoh a na skelety stoupací železa. Bylo neuvěřitelné, že na zcela zmrzlém hangu se někteří jedinci pohybovali jen v trekovkách nebo s nesmeky na nohou.

Výstup Velkým hangem na stoupacích železech byl rychlý, stejně jako průstup kluzištěm pod Malý hang. Závěrečný svah byl pokrytý velmi kvalitním ledem, stejně jako celé okolí Téryho chaty. Na Prostredném Spišském plese se dal regulérně hrát lední hokej. Štepánské odpoledne jsme tak dolinou došli jen na pláň pod Baranie sedlo, sundali tulení pásy a opatrně sjeli zpátky na Téryho chatu.

Mezi necelou třicítkou účastníků se objevili zástupci řady českých horolezeckých oddílů a spolků. Kromě pořádajícího 155. Horolezeckého oddílu Vsetín a Komise tradičního skialpinismu ČHS to byli HO Horyinfo, Proti větru – against the wind, Beton Ski Team, Winter Carrots a Letka karpatských netopierov.

V dalších dnech jsme se dostali ven jen na nedlouhou dobu pro otestování podmínek a výstupy do některých lehkých sedel. Neopomněl se nácvik vytváření zimních štandů, stejně jako „klování“ do ledu. Nic víc venku dělat nešlo. Na chatě jsme se intenzivně věnovali prusíkování a nácviku záchrany z ledovcové trhliny nebo ve skalním terénu pomocí kladky.

Vše vynahradil poslední den, kdy se po předcházejícím sněžení doprovázeném silným větrem vytvořili v některých částech doliny výborné prašanové podmínky, zatímco jinde to hrozilo lavinami. Důkladně jsme tak pojezdili jak v prašanu, tak na zledovatělém podkladu.

Zatímco někteří zůstavali na chatě do posledního dne roku 2017, většina z nás se podle plánu přesunula do civilizace už předposlední den roku 2017. Velký hang byl sjízdný přibližně ze 2/3, stejně tak se dalo bez problémů dojet na Zamkovského chatu. Následoval krátký pěší přesun, abychom níže bruslením nastoupali u Rainerovy chaty a následně projeli na Hrebienok. Hrebienok byl zavalen davy lidí, stejně jako sáňkařská dráha, která byla přeplněna pěšáky. Projet se opatrně dalo.

Shrnutí Ropákova memoriálu

Ubytování a jídlo na Téryho chatě bylo vynikající. Stává se tradicí, že počasí v prosinci znemožňuje alespoň na jeden den jakýkoliv pohyb venku v okolí vysokotatranské chaty. To však nevadí, neboť se vždy podaří najít alternativní aktivitu přímo na chatě. Procvičili jsme metodiku, něco se polezlo a Rosťa Vilém to zhodnotil takto: „Bylo to tak hrozné, až to bylo super.“

Tatry mountains powder porn od Kulda na Vimeo.

Ředitel Česko-slovenského firnového memoriálu v Norsku (koná se každoročně v květnu) Martin Kulda Kulíšek zhodnotil vysokotatranské zahájení sezóny takto:
„Tak já osobně mám tyto rekapitulovací memoriály a akce na horách rád. Člověk se vidí s lidmi, s nimiž se přes rok normálně nevidí a teď to bylo korunované tím, že jsme se dostali ke konci i na lyže. Navíc vyšlo super počasí a prašánek, ve který už nikdo z nás nevěřil. Skål.“

Jan Pala se skialpinistickým aktivitám věnuje dvě desetiletí od Kanady přes Evropu, Blízký východ až po východní Asii (Japonsko, Kamčatka). Je autorem knihy Hory a sníh (Jan Pala, Iva Filová a kol., Epocha 2010) a spoluautorem knihy Horolezecká abeceda (Tomáš Frank, Tomáš Kublák a kol., Epocha 2007). Skialpinismus propaguje od metodiky přes kurzy až po přednášky.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: