10. česko-slovenský firnový memoriál v Norsku byl s parádním slunečným počasím

Ze tří „otců zakladatelů“ memoriálu zahnaly pracovní povinnosti Martina „Kuldu“ Kulíška do Číny, takže tohoto emeritního ředitele nahradili Rosťa a Tibor. Ve spolupráci s dalšími místními skialpinistickými experty naplánovali velkou řadu hodně povedených túr. Do Norska se letos na memoriál vypravilo velké množství vyznavačů norského sněhu z České republiky. Auty přicestovalo devět lidí, z nichž pět trávilo v Norsku měsíc a kombinovaná čtveřice Valašsko-Praha dva týdny. Letecky se do Norska dostalo dalších devět lidí, z nichž pět letělo do Ålesund a čtyři do Oslo. Čtveřice v Oslo se do Sunnmøre dostala s Jožem, který si opět zapůjčil přívěs a do něj naložil nejenom lyže a bagáž, ale také velký kotel na guláš.

Jarně letní počasí v Sunnmøre

Konání memoriálu 2024 se posunulo na začátek května místo obvyklého termínu okolo 17.-21.5. tak, by byla jistota nadbutku sněhu i v Sunnmøre k lyžování s výhledy na fjordy. Letošní počasí se nedrželo tradice a koncem dubna přišlo do některých částí Norska výrazné oteplení. Tomu se nevyhnula ani oblast Sunnmøre, kde jsme v prvním květnových dnech měli teploty přes dvacet stupňů Celsia a v noci málokdy klesaly pod bod mrazu. To mělo samozřejmě za následek, že sníh byl měkký, kašovitý, a to často i na severních svazích a ve žlabech.

Přes den túry a večer zábava

Česko-slovenský firnový memoriál je známý tím, že si každý upraví „program“ podle svých osobních preferencí. Někdo poběhá všechny kopce okolo, jiní si dají dopoledne túru, a odpoledne jdou na silniční kolo nebo na pěší túru. Letošní „letní“ počasí nebylo pro maximální skialpově-sněhové zážitky nejlepší, takže se hodně kombinovalo. Obvykle se stanovila lokalita a v ní se účastníci rozdělili různě do skupinek podle aktuální „stoupací karmy“ nebo toho, jak se jim chtělo. Na řadě kopců jsme byli společně, na jiných to bylo komornější podle osobních preferencí.

Večer nebyla nouze o zábavu, kdy se díky Kamilovi z Voldy ostošest zpívalo s doprovodem na jeho kytaru. Zlatým hřebem kulinářského umu byl páteční Jožův dokonalý guláš. Příprava guláše ale zabrala Jožo-skupině dost času, takže se v ten den na sníh nedostali.

A co vrcholy v průběhu memoriálu?

Tibor to shrnul pro memoriál do tohoto přehledu
Středa 1. 5. Eidskyrkja (1482 m)
Čtvrtek. 5. Storhornet (1600 m) a Bezejmenný vrchol pri Storhornet (1572 m)
Pátek 3. 5. Blæja (1420 m), Høghornet  (1319 m) a Kårdalstinden (1487 m)
Sobota 4. 5. Ytstevasshornet (1330 m) a Dalmannshornet (1476 m)
Neděle 5. 5. Ringshornet_N (1473 m), Småholtinden (1591 m) a Storfjellet_N (1629 m) + naše pětičlenná skupinka před cestou na letiště v Ålesundu si dala relaxačně Høgenibba (1191 m)

Jak svou první účast na memoriálu hodnotili účastníci?

Tibor jako ředitel memoriálu: „10. ročník memoriálu hodnotím na výbornú. Slnko, výhľady, nové kopce do zbierky. Sneh síce neraz mokrý, lepkavý… asi by som si mal tie lyže voskovať viac než 2 krát za 5 rokov. Ale aspoň sme sa mohli opaľovať na vrcholoch. Príjemné boli aj chvíle, strávené večer pri ohni, tentoraz dokonca aj so živou hudbou :-).

Tiež je fajn že sa nám napokon podarilo zrealizovať všetky túry podľa plánu – v oblasti Sunnmøre a nemuseli sme sa presúvať kvôli nedostatku snehu, či zlému počasiu. A to aj napriek tohtoročnému výnimočne malému množstvu snehu.“

Hana Hřivnová: „Můj první NFM. Kamarádky říkaly, tam musíš jet, to se ti bude fakt líbit. A protože jsem byla zvědavá, nechala jsem se ukecat. A měly pravdu. Všechny mé obavy z neznáme akce v neznámém prostředí se rozplynuly a zůstaly jen krásné zážitky.

Spaní ve stanu s výhledem na fjord a s dobrým spacákem, bez problémů. Skialpové túry navrhli ředitelé memoriálu v náročnosti, kterou dám i já. Měkký sníh tomu ale hodně pomohl. Sjezdům naopak měkký sníh trochu ubral. Účastníci skvělí, o zábavu nebyla nouze. U táboráku byla dokonce i kytara. A když se nechce na lyže, dá se jít i pěšky na výživnou túru, Saksa 1100 m od moře nebo jen tak se prokousávat sněhem a krásným údolím divoké norské řeky. A cesta autem z Oslo do hor a pak zpět, sice dlouhá, ale pořád je na co koukat. Hory, řeky, jezera, to je kombinace, která se nikdy neomrzí. Shrnuto, sečteno, krásná akce, bez striktního programu s pohodovými lidmi a jako bonus téměř letní počasí.“

Jan Podzimek: „Spojili jsem příjemné s užitečným, tedy touhu vyrazit do Norska a zúčastnit se memoriálu pod taktovkou Rosti, se kterým se známe už z Česka. Memoriál nám moc pomohl v tom, že jsme se pod taktovkou místňáků rozkoukali v celé oblasti a dostali jsme skvělé tipy na túry a také vhled do toho, jak to v Norsku na tuleních pásech chodí.“

Shrnutí k 10. česko-slovenskému firnovému memoriálu v Norsku

Počasí vyšlo fantasticky, kdy s výjimkou části prvního dne bylo možné celou dobu skialpovat v kraťasech a tričku s krátkým rukávem. Túry jsme volili tak, aby pěší přesun byl pokud možno co nejkratší a co nejvíce se pohybovalo na tuleních pásech nahoru a sjezd s co nejvíce výškových metrů. Sněhu bylo dost, ale do ideální firnové kvality měl často daleko. Zajezdili jsme si tak na všem možném od soupaže a bruslení po mírných pláních a ledovcích, přes zajímavější strmější terény až také po žlaby. Každý si mohl vybrat sklony a svahy podle svých aktuálních preferencí. Celkem se nás na memoriálu vystřídalo kolem třiceti od ostřílených skialpových harcovníků a po nastupující „mladé pušky“, tedy děti od devíti měsíců po tři roky. Za rok v Norsku SKOL!

Doufáme, že se opět přidá aspoň jeden splitboardista nebo splitboardistka. Letos chyběli.

Pro srovnání jak to může v Sunnmøre vypadat v hlavní zimní sezóně Únorová norská oáza severského skialpinismu v Sunmore.

Přehledový článek shrnující historii všech deseti česko-slovenských firnových memoriálů v Norsku se objeví samostatně.