Arménský Jermuk je freeridovým střediskem přímo ve městě

Jermuk (2080 m) se náchází v horském údolí místy hluboce zařezané řeky Arpa asi 180 km od Jerevanu na jíhovýchodě Arménie. Přes řeku Arpa je přímo v Jermuku vysoko položený silniční most, který se občas používá na bungee jumping. Planina, na níž se Jermuk rozkládá, je z obou stran ohraničena vrcholy pohoří Syunic, které je v nižších polohách pokryté hustými lesy a šípkovými keři. Vrcholy dosahují výšek 2400–3000 metrů. Vzdálenější vrcholy potom mají i 3400 m, ale na ně se nám vzhledem ke vzdálenosti a plytkému sklonu nechtělo.

Fotogalerie Arménský Jermuk >>

Jermuk je klimatickým lázeňským městem

Jermuk je celoročním lázeňským městem se spoustou termálních pramenů. První zmínky o něm pochází z prvního století. Rozvoj lázeňství začal po roce 1925, kdy se v Jermuku objevila první skupina vědců majících za cíl podrobný průzkum účinků místních termálních pramenů.

Vzduch je v Jermuku absolutně čístý a klima je vyloženě horské – léto je chladné a zimy jsou dlouhé a doplněné spoustami sněhu. Slunce ročně svítí kolem 2400 hodin! Přitom se počet deštivých dní od jara do podzimu pohybuje v rozmezí 9 až 12. Co je ovšem naprostá bomba pro ty, kteří znají husté mlhy z našich či rakouských pohoří, je to, že počet dnů s mlhou je ročně 4–6! Tj. Jermuk je ideálním místem na celoroční relaxační aktivity, ať už se jedná čistě o lázeňství a termální prameny, nebo v létě horská turistika a horská kola, zatímco v zimě od konce listopadu do dubna výborné terény v lyžařském středisku.

Lyžování v Jermuku

Do Jermuku jsme přijeli pozdě v noci 3. února a jenom málo jsem si pamatoval svou návštěvu této oblasti v srpnu 2008. Ubytovali jsme se v hotelu a šli jsme spát. Ráno jsme se probouzeli nějak dlouho, nicméně v 10.00 hodin jsme byli nastoupeni u dolní stanice dvojsedačky. Trochu nás překvapilo, že nikde není ani noha, tj. ani vlekař ani prodejce lístků. Vysvětlilo se to vzápětí, když jsou tady zvyklí pouštět vleky v rozmezí 11.00–11.30 h. Jednotlivá jízda přitom stojí 1000 AMD (asi 2 EUR) a celodenní lístek 6000 AMD (asi 12 EUR). U dolní stanice lanovky je půjčovna lyží, stejně jako restaurace. Ta byla ovšem v deset hodin také zavřená.

Nezbývalo než se rozdělit, a Aljona s Mkhitarem se zůstali dole opalovat, zatímco jako první Boris a ostatní za ním postupně nasadili stoupací pásy (Mišo teda sněžnice) a začalo se šlapat vzhůru. První úsek jsme dali průsekem pod lanovkou, vyše jsme odbočili doleva, neboť nad hranicí lesa byly zdola vidět krásné terény. Rychle jsme stoupali poměrně prudkým a hustým lesem – jako tradičně v Arménii vylepšeném o šípkové keře.

Freeride v Jermuku

Nad hranicí lesa peklo slunce jako divé, a tak šlo několik vrstev oblečení dolů. Došli jsme ke sjezdovce a nahoru nám chybělo asi deset minut, když pustili sedačkovou lanovku. Aljona s Mkhitarem se objevili vzápětí a hned jsme to otočili a zamířili na lyžích na volné pláně mimo sjezdovky. Sníh byl dokonalý, jenom v horní skalnaté části chybělo nějak více podkladu. Některým se také moc nelíbil hustý les – mě se ale zdál dost řídký.

Jezdili jsme celý den, co to dalo, přičemž po sjezdovce odshora až dolů jsme jeli jen omylem. Obě sjezdovky mají v horní části menší sklon, který se po zlomu na dohled k dolní stanici sedačky láme do slušných černých sjezdovek. Přitom je jedna označena červeně a druhá černě. Pravá sjezdovka nebyla upravená rolbou, takže se téměř celý den dalo jezdit v prašanu téměř po kolena. Bohužel, pozdě odpoledne začali její dolní část upravovat.

Pojezdili jsme jak v průseku pod lanovkou s různými skoky. Rozjezdili jsme i okolní pláně a lesy – vše co se dalo a mělo dostatek sněhu. Pozdě odpoledne začalo hustě sněžit, a tak se zpočátku části výletníků nechtělo na vedlejší předem vyhlédnutý vrcholek.

Nakonec se všichni nechali přesvědčit, sjeli jsme do sedla a z něj pěšky (Mišo) nebo na pásech (ostatní) nastoupali k vrcholu. Před námi bylo necelých 400 výškových metrů sjezdu až dole k silnici vedoucí do Jermuku. Pod lyžemi jsme měli dokonalý prašan. Dojeli jsme k cestě, kde pro nás za chvíli přijel Garik a s padající tmou nás odvezl do hotelu. Po malé relaxaci jsme vyrazili do víru velkoměsta, resp. lázeňské vesnice.

Druhý den jsme se přesunuli k dolní stanici sedačky. Zakoupily se jednotlivé jízdy, a vyjeli jsme nahoru. Počasí bylo naprosto dokonalé a na „našem“ včerejším posledním vrcholu jsme byli deset minut po vystoupení ze sedačky. Opět to byla ukázkové prašanové orgie!

Jermuk je možné doporučit jako ideální místo na rozlyžování po příjezdu do Arménie. Určitě stojí za jedno až dvoudenní návštěvu předtím, než se bude šlapat na tuleních pásech.