GIRLS ON SKIS – Bára Kovaříková: Dobrý lyžař lyžuje rád i na modré sjezdovce

Fotogalerie GIRLS ON SKIS Bára Kovaříková >>

Od počátků lyžování ke skialpinismu

Obvyklá otázka na začátek – jak, kde a kdy ses začala pohybovat v přírodě a zvláště na lyžích?
Jsem z Moravy, takže moje lyžařské poprvé bylo na vleku v Rajnochovicích asi ve třech letech. Naučila mě to mamka, která sice nikdy nezávodila, ale lyžování je její vášeň. Je to taky takový náš rodinný sport. Myslím, že od mých tří let jsem na lyžích každou zimu. Několikrát. Ať jsou to běžky, sjezdovky nebo skialpy.

Kdy a proč jsi přesedlala ze sjezdovek (nebo běžek) na skialpinismus a freeride?
Já jsem vlastně nepřesedlala. Šlo to postupně. Odmalička sjezdovky, pak běžky, skialpy. Před dvěma lety byl zatím můj skialpový vrchol – Gruzie a závod Patrouille Des Aiguilles Rouges ve Švýcarsku. No, rok potom byla zase sezóna běžek v Norsku a letos zase to vypadá víc na sjezdovky.  Ale kdo ví, sezóna teprve začíná.

Jaké byly tvé oblíbené terény ve skialpinistických počátcích?
Poprvé jsem stála na skialpech na školním kurzu od VŠE, kdy jsme šli přechod Nízkých Tater. Spát na hřebeni na Andrejcove útulně a mít epesní výhled na Vysoké Tatry, to byla pecka.

Co tě vedlo k přechodu k náročnějším sjezdům, do vyšších hor a do neobvyklých oblastí?
Lákalo mě, jestli to zvládnu. Myslím, že lyžování na sjezdovce mi docela jde. Je to ale pro mě úplně něco jiného než ježdění ve volném terénu. To, co si dovolím na sjezdovce, si zatím ve freeridu netroufnu. A je pravda, že čím jsem starší, tím se toho ještě víc bojím. Tak jsem sama zvědavá, jak mi to půjde dál.

Které ze svých skialpových výprav nebo sjezdů ve svých počátcích si hodně ceníš?
Jsou to sice počátky, ale zároveň prozatimní vrchol. Před dvěma lety jsme byli s kamarády z VŠE z oddílu Ekonom Praha Outdoor na skialpech v Gruzii. Bylo to intenzivních 12 dní. Kamarádka si přetrhala vazy v koleni, musela dvakrát na operaci. Kamarád strhnul lavinu, ve stejnou dobu, co jsme skialpovali, tak pod lavinou naopak skončil jeden Němec. Byl to dost intenzivní výlet, ostatně o něm máme film. Jeho předpremiéra bude v prosinci na Setkání skialpinistů 2018. Oficiální promítání máme 12. 12. 2018 v pražském Kino AERO.

Jakým aktivitám se věnuješ kromě skialpinismu?
Jde hlavně o outdoorové sporty a všechno okolo. Vděčím za to paradoxně ekonomce a jejím učitelům tělocviku. Díky nim jsem měla každý semestr zapsané sportovní lezení, kanoistiku a outdoorové sporty. Moje mamka říká, že jsem studovala sportovní fakultu na VŠE. Každých 14 dní běhám orienťák a o víkendech míváme na jaře a podzim závody v přírodním víceboji a survivalech. Baví mě to a jak se tak pozoruju, tak mi to závodění odmalička zůstalo.

V gymnastice už mě ale závodění nebavilo, v survivalech jsem našla novou motivaci. Na druhou stranu to ale nepřeháním, nejdelší závod byl s limitem na 24 hodin. A především si to chci užít, když se povede být na bedně, je to bonus. Zatímco hodně kamarádů se vyčlenilo spíš na lezení a skialpy, já dělám pořád tak nějak všechno. Aspoň se o to snažím. Ale stíhat to nejde nikdy, tak je vždycky každá sezona trochu jiná. Má letošní byla hodně závodní.

Kolik dnů ročně věnuješ pohybu na lyžích a jiným cestovatelským nebo horským aktivitám?
Doposud to bylo myslím dost. Téměř každý víkend. Předloni to byl tak měsíc v zimě pryč a dva měsíce v létě. To jsem ale finišovala školu a času jsem měla víc. Teď už pracuju a tak je můj volný čas omezený na dovolenou. I tak jsem si ale neodpustila dva zájezdy s Kudrnou. Protože mě práce v rozhlase baví a vidím v ní taky možnost dělat zajímavé věci a projekty, nechci se toho úplně vzdávat. Kdo může říct, že jeho první služební cesta vedla do Innsbrucku na mistrovství světa v lezení? Je to něco za něco.

V MTBO, OB a survivalech jsi v poslední době dosáhla řady pěkných úspěchů. Mohla bys přiblížit, o co přesně jde v těchto aktivitách?
Především jde o to mít dobrou hlavu. Být v psychické pohodě. Často jsou to závody, které trvají od 5 do 75 hodin. Mistrovství světa v Adventure race trvá týden. To mě ale neláká. Jak jsem už psala, vyzávoděná jsem z gymnastiky dost, závody v survivalech si chci spíš užít. Je to pro mě obrovsky osvobozující, když na člověka nevyvíjí tlak trenér nebo členové týmu.

Většinou jde o kombinaci orienťáku na kole, běžeckého OB, lezení slanění, inlinů, treku, kanoí a třeba nějaké sranda střelby nebo lanových překážek. Nejčastěji se závodí ve dvojici. V časovém limitu je třeba posbírat co nejvíce bodů za různé disciplíny. Je tam i důležitý prvek strategie a odhadnutí svých vlastních sil před samotným závodem, kdy člověk sedí nad mapou a volí ideální postup. Navíc je to celé venku a svítání slunce při jízdě na kole je nádherné. Člověk během survivalu taky dost často vystoupí ze své komfortní zóny. Jet takový závod je podle mě ideální zkouška vztahu…

Co tě na tom tak láká, že intenzivně závodíš?
Mě na tom baví hlavně to, že během třeba 16 hodin člověk stihne to, co jiný za měsíc. Láká mě dělat jiné věci. Vím, že žiju v sociální bublině, která neřeší nic jiného než outdoorové aktivity. Když jsem ale před dvěma lety byla na srazu gymplu, mí spolužáci ze střední nechápali, proč takové věci dělám. Co mě baví na tom, že jdu na tuleních pásech do kopce, potím se a třeba do toho fouká a sněží? Tehdy jsem neměla co říct. Úplně mě ta otázka dostala. V „mém“ světě se toto vůbec neřeší, tam se spíš rozhoduje, jestli pojedeme na skialpy, běžky nebo raději na survival.

Jak vypadá tvá příprava?
Není se čím chlubit. Nemám striktní tréninkový plán. Většinou trénuju tím, že každý víkend máme nějaké závody nebo jinou akci. Každou středu taky chodím na lyžařský trénink do tělocvičny VŠE. Navazuje na to i outdoorový trénink v tělocvičně (vím, zní to jako oxymorón). Každých 14 dní máme v rámci oddílu tréninkový OB. A dost často se na to nabalí jiné orienťáky v týdnu. Vymetám toho dost. Teď je například sezóna nočních orienťáků.

Náročnější skialpinismus

Máš nějaký vzor v náročnějším lyžování v horách?
Mým vzorem jsou všichni, kdo se dokážou především v zimních horách pohybovat. Obdivuju i kamarádku Klárku – už s ní byl taky rozhovor. Ta mě předloni uvrtala do skialpového závodu Patrouilles des Aiguilles Rouges. Klára je střela, nechápu, jak to dává, její energie je neskutečná a myslím, že o jejích sjezdech ještě uslyšíme.

Podle čeho si vybíráš místa, hory, výstupy a sjezdy?
Je to hodně o tom, kam jedou mí kamarádi. Rozhodně nejsem lídr ve vymýšlení, který terén je nejlepší. Spíš mám to štěstí, že se přimontuju ke správné skupince lidí.

Jak se psychicky vyrovnáváš s náročnějšími a případně i hodně exponovanými sjezdy?
Nemám to ráda. Tím, že jsem pořád větší sjezdařka než skialpinistka, tak razím heslo, že dobrý lyžař umí lyžovat i na modré sjezdovce. V prudkých sjezdech se bojím. Už proto, že v té naší Gruzii kamarád sjel s lavinou, že jsem slyšela pode mnou křupat sníh. Zažila jsem tolik momentů, které mě zatím nepřesvědčily o tom, abych do extrémních sjezdů šla po hlavě.

S jakými parťáky jsi jezdila a jezdíš? Je to čistě mužská záležitost, nebo jsou ve skupině i další ženy?
Ekonomka. Zase ekonomka a lidi z ní nebo okolo outdoorového oddílu EPO spojení. Vůbec to není mužská záležitost, na většině akcí jezdíme půl na půl a je to to nejlepší, co může být.

Používané vybavení

Jaké lyže, vázání a obecně vybavení jsi používala ve svých začátcích?
Úplně první skialpy jsem si samozřejmě půjčovala, teď mám ale STÖCKLI STORMRIDER 88 ze sezóny 2015/2016 a vázáním G3 Onyx.

Co používáš dnes a proč?
To stejné. Sice mi řidič autobusu na skialpových závodech ve Švýcarsku položil otázku, jak chci jako závodit s tak těžkým vybavením, mně to ale vyhovuje. Vím, že nahoru jsem pomalejší. Mým požadavkem při nákupu skialpů bylo, aby se na těch lyžích dalo jet i na sjezdovce. A dá. Perfektně. A navíc, kdo umí lyžovat, zalyžuje si na všem.

Lavinová prevence

Jaké jsou tvé zkušenosti s lavinovou prevencí?
Malé. Kromě jednodenních kurzů buď na škole, přednášek, samostudia a od kamarádů jsem na žádném velkém lavinovém kurzu nebyla.

Jaké používáš lavinové vybavení?
Mám Pieps Winter Set DSP Sport S.

Ve strmějších terénech může docházet častěji k výskytu lavin, jaká je tvá prevence?
Nechodím tam. Vážně. Já bych si ten sjezd neužila, protože strach je silnější. Možná to mám trošku v sobě. Jednou jsem na sjezdovce narazila do stromu. Na Stohu, na nejprudší sjezdovce v republice. A možná až zázrakem z toho vzešla jen zlomená lyže, urvané vázání, prasklé brýle a zjizvená modřina na zadku, kterou mám i po šesti letech pořád bolavou.

Už jednou jsem byla na lyžích blízko nebezpečí a tak ho teď ani nevyhledávám.

Máš nějaké osobní zkušenosti s lavinami?
Zase ta Gruzie. Tam to jeden den padalo jak na jezdícím pásu. Jsem ráda, že jsme všichni dorazili v pořádku domů. Víc o tom je ve filmu Svaneti lines. Nerada na to vzpomínám.

Motivace pro další ženy a možné plány do budoucna

Co bys doporučila ženám, které by se chtěly posunout v lyžování na vyšší stupeň?
Nemám asi doporučení, spíš bych jim chtěla popřát štěstí, aby narazily na někoho, kdo je do lyžování nebo obecně do všech outdoorových aktivit podobný blázen jako ony.

Jaké jsou tvé sny nebo plány, kde bys chtěla lyžovat?
Mým dlouholetým snem bylo lyžování u Matternhornu. Když jsem byla malá, tak jsem četla, že to patří do lyžařské bible. To se mi splnilo. Ryze lyžařský sen asi teď nemám. Jen bych chtěla ještě zažít svítání slunce v zimě na ledovci. To jsem zažila jednou před čtyřmi lety zase na letní expedici v Gruzii cestou na Kazbek. To je zážitek, který byl pro mě v horách doposud nejsilnější. Ani nevím proč. Bylo to neskutečný.