Národní park Possets-Maladata je rájem pro skialpinisty se spoustou dvou a třítisícových vrcholů. Jedním z těch třítisícových je Pico de Maladeta (3308 m), jehož jméno je i součástí názvu národního parku. Většina výstupu je na tuleních pásech, jen strmý kuloár pod vrcholem je na mačky a cepín.
Pyreneje – Španělsko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Základní trasa
Podrobný popis
Pyreneje jsou vynikajícím cílem na jarní skialpový výlet bez ohledu na prodloužený víkend, týden nebo i na delší dobu. Během několika dnů se za vhodného počasí a sněhových podmínek každý může „utavit“ na řadě dvou a tří tisícovek.
Cesta do Pyrenejí
Doprava do Pyrenejí je nejjednodušší letecky z Prahy do Barcelony. Při leteckém přesunu ovšem může dojít k tomu, že na místě může být celou dobu špatné počasí. V některých zimách se také může stát, že v druhé polovině března a v dubnu jsou už údolí bez sněhu.
Výstup na chatu La Renclosa (2140 m)
Od parkoviště Hospital jdeme údolím po upravené běžakřské trase, která je v létě normální silnicí. Docházíme k jezerům, za nimiž konečně začínáme nabírat nadmořskou výšku. Naším prvním postupovým cílem je chata La Renclosa (2140 m), kdy volíme variantu po turistické značce údolím a dále zářezem potoka Barranco de la Renclusa přímo na chatu. U chaty vidíme vysoko nad sebou rozsáhlý masív Maladeta s nejvyšším vrcholem Pico de la Maladeta (3308 m), který je naším cílem. Převýšení od chaty k hlavnímu skalnatému hřebenu protkanému vysněženými žlaby je impozantní, když nás od hřebene dělí téměř 1200 výškových metrů.
Od chaty La Renclosa na vrchol Pico de Maladeta (3308 m)
Od chaty stoupáme na tuleních pásech přímo na jih s tím, že volíme méně strmé svahy. Po levé straně je nad námi Pico de la Renclusa (2620 m) a Pico del Portillón Inferior (2754 m). Za ním je jedno ze dvou sedel Portillón Inferior (2742 m) a Portillón Superior, kterými se dá přejít na druhou stranu hřebene Cresta de los Portillones k ledovci Glaciar da Aneto.
Pokračujeme dále na jih k výraznému kuloáru vedoucímu ze skalnatého hřebene Maladeta na ledovec Glaciar de la Maladeta. Na tuleních pásech stoupáme co nejvýše v kuloáru a poté zapichujeme lyže do sněhu. Sklon kuloáru přesahuje padesát stupňů a jeho střed je úplně rozšlapaný od těch, co chodí nahoru a dolů na mačkách. Je tedy jasné, že kuloár je v aktuálním stavu absolutně nesjízdný. Možná by šel sesunout bokem s cepínem v ruce.
Se stoupacími železy na nohou a cepínem v ruce stoupáme žlabem do sedla Collado de la Rimaya (3232 m) mezi Pico de la Maladeta (3308 m) a Pico de la Rimaya (3265 m). Výstup je docela zajímavý, neboť se musíme míjet s těmi, co zrovna sestupují dolů. Po dosažení hřebene je to k vrcholu lehce ukloněným terénem jenom kousek a za chvíli jsme tam. Dohlednost a viditelnost ve všech směrech je neuvěřitelná a fascinovaně hledíme s neustálým otáčením se kolem své osy na velkou část Pyrenejí.
Sjezd z Pico de Maladeta (3308 m)
Na vrcholu se zdržujeme asi půl hodiny a scházíme zpátky. S pomocí cepínu scházíme ze sedla Collado de la Rimaya. Nazouváme lyže a v pozdním odpoledni se pouštíme do parádního sjezdu k chatě La Renclosa. Vybíráme si nerozjěžděné svahy a dle vlastní úvahy střídáme krátké, střední i dlouhé oblouky. Pozor je potřeba dávat v případě, kdy ze Sahary předtím přiletěl zvířený písek a prach. Tyto ingredience mohou v některých místech způsobit prudké zbrždění lyží při sjezdu.
Přístup na začátek
Rozpis po dnech
Parkoviště Hospital – chata La Renclosa (2140 m) – stoupání přímo na jih různě ukloněnými svahy k ledovci Glaciar de la Maladeta – v ústí kuloáru skidepot – pěší výstup kuloárem na vrcholové plato – traverz po hřebenu k vrcholu Pico de Maladeta – návrat k začátku kuloáru a sestup k lyžím – sjezd k chatě La Renclosa – od chaty sjezd na parkoviště Hospital
Ubytování a jídlo
La Renclosa (2140 m)
