HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz KnihyNaHory.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Kateřina Mandulová: Skialpinismus v Rumunsku je doposud v plenkách

Kateřina Mandulová: Skialpinismus v Rumunsku je doposud v plenkách

V seriálu GIRLS ON SKIS představíme podrobněji právničku a tak trochu spisovatelku Katku Mandulovou, autorku Jasanových básní pro všechny lyžaře. S lyžemi byla v Kašmíru, kde měla před sebou Nanga Parbat. Ráda by také dokončila Sněžného leoparda, nebo-li všechny sedmitisícovky bývalého Sovětského svazu. Chybí jí už jenom Pik Pobědy a Pik Lenina.

Fotogalerie Katka Mandulová – GIRLS ON SKIS >>

Obvyklá otázka na začátek – jak, kde a kdy jsi začínala lyžovat?

Moje první lyže byly samozřejmě jasanové! Sotva jsem se naučila chodit, už jsem se klouzala po loukách v Beskydech, později jsem i závodila. Jako děti jsme trénovali na Jalovci – parádní, ale krátká sjezdovka kousek od Třebíče. Jakmile se otevřely hranice, začali jsme objíždět slavná střediska v Alpách. Později jsem lyžovala i v indickém Kašmíru ve středisku Gulmark s výhledem na Nanga Parbat. Na kopec jezdila dokonce lanovka – vyřazené vajíčko z Grenoblu, ale jen když zrovna nefoukalo, jinak se muselo šlapat pěšky. A na spodní stanici lanovky pobíhaly po sjezdovce opice.

Katka Mandulová je právnička a teď taky trochu spisovatelka. Studovala jsem v Praze, chvíli v Paříži a na College of Europe v Brugách. Živí ji právní profese, básníkem je pro radost. Poslední tři roky pracovala v Bukurešti a před pár týdnyse se vrátila do Prahy. Z Bukurešti si přivezla svou novou knížku – Jasanové básně, inspirovanou lyžováním na jasanových lyžích. Knihu ilustrovala rumunská malířka Ana Banica, takže knížka má i mezinárodní dimenzi. Jasanových básní je sedm, skládala je mnoho let, neboť zas až takový básník podle svých slov není. Inspirace přicházela jen za zvláštních okolností. Básničky se zrodily vždy při jízdě na jasankách, třeba při tradičním retro výletě s kamarády, nebo při osamělých projížďkách zasněženými lesy.

Kdy a proč jsi přesedlala ze sjezdovek (nebo běžek) na skialpinismus a freeride?
Ke skialpům mě přivedl kamarád asi před patnácti lety, výlety na odlehlé winterraumy na horské chatičky v Alpách nabízely příjemnou změnu oproti lyžování v přeplněných lyžařských střediscích. S nástupem carvingových lyží, na kterých zatočí úplně každý, se z lyžování stal průmysl, se vším co k tomu patři. Pro větší dobrodružství musí člověk sáhnout po skialpech anebo se vrátit zpátky k jasanovým lyžím.

Jaké byly tvé oblíbené terény ve skialpinistických počátcích?
Jezdili jsme na skialpy každý druhý víkend, hlavně do Rakouska a Itálie – Otztal, Zillertal, Stubai, Silveretta… zkrátka všude, kam se dalo dojet na víkend z Prahy. Na jasankách jsem se svezla maximálně jednou za sezónu. Pravidelně jsme pořádali přechod z Jelení boudy přes Sněžku na Luční a druhý den sjezd do Špindlu. Na dřevěných lyžích je to pořádná túra.

Co tě vedlo k přechodu k náročnějším sjezdům, do vyšších hor a do neobvyklých oblastí?
Poslední tři roky jsem se do Alp skoro nedostala, z Bukurešti je to daleko. Zato jsem objevila lyžování v Karpatech. Skiaplinismus je v Rumunsku ještě v plenkách, převládá názor, že do hor se v zimě nechodí. To otvírá nové možnosti pro dobrodružství. Zimního přechodu Retezatu si velmi cením a na některé sjezdy na Fagaraši taky nezapomenu.

Které ze svých skialpových výprav nebo sjezdů ve svých počátcích si hodně ceníš?
Velmi se mi líbil přechod Haute Route z Chamonix do Zermattu. Šli jsme to tehdy s kamarádem na těžko, všechno jsme si s sebou nesli. Podmínky byly ideální a až do chatičky Vignette to odsýpalo dobře. Poslední den nás však sfoukla vichřice a museli jsme oželet poslední dvě sedla a sjezd po ledovci kolem Matterhornu dolů do Zermattu. Neplánovaně jsme to zkrátili a sjeli rovnou do Arolly.

Jakým aktivitám se věnuješ kromě skialpinismu?
Cestuju po světě, ráda stopuju a lezu po horách. Moc ráda bych vylezla na všechny sedmitisícovky bývalého Sovětského svazu a získala titul Sněžného leoparda. Vylezla jsem na Chan Tengri, Pik Komunismu a Pik Korženěvské. Chybí mi už jen Pik Poběda a Pik Lenin, ten by se ostatně dal sjet na lyžích, že?

Kolik dnů ročně věnuješ pohybu na lyžích a jiným cestovatelským nebo horským aktivitám?
Nacestovala jsem toho v životě dost, projela jsem Tibet, Pákistán, celé Rusko, Ameriku… Práce mi teď dovolí jen pár týdnů volna ročně. Ale i o víkendech se toho dá stihnout dost. Na lyžích jsem skoro každý víkend, když je sníh.

Náročnější skialpinismus

Máš nějaký vzor v náročnějším lyžování v horách?
Loni jsme na expedici Pik Komunisma potkali v base campu Andrzeje Bargiela – Poláka, který získal titul Sněžného leoparda v rekordním čase 30 dnů. Všechny ty sedmitisícové kopce sjížděl na lyžích. Udělalo to na mě velký dojem, neboť jsme z base campu vycházeli společně. Zatímco já a ostatní smrtelníci jsme přespali v ABC a druhý den dolezli do C1, Andrzej pokračoval celou noc směrem k vrcholu, druhý den dal summit a odpoledne nám profrčel v C1 kolem stanu, a v BC stihnul večeři. Věnovala jsem mu jednu jasanovou báseň – dala jsem ji dohromady ve stavu usebrání při mém pomalém výstupu na Komunismu.

Podle čeho si vybíráš místa, hory, výstupy a sjezdy?
Většinou se pohybuju v okolí mé kanceláře. Vybírám místa, které jsou v dojezdové vzdálenosti na víkend. Na dovolenou mířím poslední dobou většinou do centrální Asie. Jsou tam totiž všechny ty moje sedmitisícovky.

S jakými parťáky jsi jezdila a jezdíš? Je to čistě mužská záležitost, nebo jsou ve skupině i další ženy?
Dříve jsme jezdila s klukama z Beton ski teamu, protáhli mě trochu extrémnějším terénem v Tatrách. V Rumunsku jsme brousila svahy sama. Do velkých extrémů jsme se nepouštěla, ale občas se podařilo sjet něco odvážnějšího.

Používané vybavení

Jaké lyže, vázání a obecně vybavení jsi používala ve svých začátcích?
Samozřejmě dřevěné jasanky – každý lyžař touží mít, lyže jasan, nový hit!

Co používáš dnes a proč?
Jasanky, no a taky teda moderní skialpy G3 FINDr, v prašanu na nich není špatné svezení.

Co preferuješ u oblečení?
Sukni a vyšívanou halenku! A když není zbytí, tak pořádnou goretexku a peří od Rakoncaje.

Lavinová prevence

Jaké jsou tvé zkušenosti s lavinovou prevencí?
Na jasankách laviny nehrozí, to je velká výhoda. Člověk si jen tak vykračuje od hospůdky k hospůdce, takže život v ohrožení není. Na skialpy s sebou nosím celý lavinový set – pípák od Mammuta, lopatu a sondu. Ještě jsem je naštěstí nemusela použít.

Motivace pro další ženy a možné plány do budoucna

Co by jsi doporučila ženám, které by se chtěly posunout v lyžování na vyšší stupeň?
V první řadě přečíst si mou knihu Jasanové básně – to doporučuji ženám i mužům. Probudí to ve vás lásku k lyžování, a pak už to pofrčí samo.

Na co by si měly dát ženy hlavně pozor?
Aby se jim při lyžování nepotrhala sukně.

Jaké jsou tvé sny nebo plány, kde by jsi chtěla lyžovat?
Možná vezmu s sebou lyže na Pik Lenina, chtěla bych se na něm aklimatizovat na Pik Pobědu, takže by to s lyžemi mohlo být o něco zábavnější. Doufám, že se taky vrátím na Haute Route, ten travers má několik variant, bylo by fajn je prozkoumat.

Díky za velmi poučný rozhovor!

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: