Každý začátek lyžařské sezóny je jiný. Tentokrát jsme si na podzim 2022 museli hodně počkat, než se alespoň na rakouských ledovcích vyskytlo dostatečné množství sněhu k prvním obloukům nové sezóny. A hned první den byl parádně prašanový!
V předchozích letech byla zima zahájena různorodě. Zatímco v roce 2021 jsme zahajovali lyžařskou sezónu 11. listopadu, o rok dříve to bylo úplně někde jinde. Už 14. října 2020 bylo možné skialpovat v oblasti Pradědu v Jeseníkách – Dětská skialpová sezóna zahájena v Jeseníkách v polovině října 2020. Hned následně se v říjnu odjelo do Rakouska, kde byl dostatek sněhu na to, aby se daly pojezdit všechny možné freeridové terény na ledovci Mölltal – Sezóna v Alpách odstartována! Se #skimokids na Mölltálském ledovci.
Prašanové zahájení sezóny v Söldenu
Letos jsme díky předpovědi počasí zamířili do Rakouska první listopadový víkend. Cílem byl oblíbený Sölden, kde bylo přislíbeno více než třicet centimetrů nového sněhu. Tentokrát předpověď vyšla dokonale, a i když viditelnost měla do ideální hodně daleko, daly se vyzkoušet nové lyže, vázání i skelety. První den by se dal označit za neuvěřitelné prašanové orgie – neuvěřitelné z pohledu množství prašanu na začátku sezóny. Až na malé výjimky jsme většinu dne jezdili na ledovci Rettenbachferner, a to zvláště na černé FISce a po obou jejich stranách. Bylo nutné se držet co nejblíže k ledovci, neboť mimo něj bylo sněhu sice dost, ale bez vhodného podkladu. Na ledovci Tieffenbachferner jsme se projeli jen párkrát. „Novou“ černou sjezdovku (bývalý freeride) po ledovci Setierferner jsme nevyzkoušeli, neboť na výjezdu z ledovce zcela chyběl sníh.
I po úpravě v následujících dnech byla černá FISka pokrytá parádním přírodním sněhem a jen výjimečně bylo možné „projet“ na technický sníh. Důkladně jsme se tak vylyžovali na FISce a jejím okolí. Na zcela přelidněný Tieffenbachferner jsme zajeli jenom omylem, protože kromě Test festu s desítkami firem s lyžemi, snowboardy, helmami a brýlemi tam měl největší stánek ostravský Madeja sport s několika denním lyžařským testováním.
Poslední den jsme vyrazili provětrat i tulení pásy v oblasti Kühtai, kde sice také napadnul dost sněhu, ale bez podkladu. Nahoru to tak šlo bez problémů, ale v našem provedení to nebylo celé sjízdné. Posledních sto výškových metrů do údolí jsme tak sestupovali pěšky, zatímco místní lyžníci měli všichni asi kameňáčky, neboť každý jejich oblouk šel na trávu, kameny nebo hlínu.
Státní svátek na Mölltálském ledovci
Na státní svátek 17. listopadu jsme vyrazili na ledovec Mölltal. Původní předpověď počasí byla poměrně nepříznivá, což se naštěstí v reálu nevyplnilo. Nepříjemně tak bylo pouze v pátek, zatímco ostatní dny byly převážně slunečné. Horší byly sněhové podmínky, kdy oproti říjnu 2020 chyběl tak metr sněhu. Na nových lyžích čerstvě zajetých akorát v Söldenu jsme jezdili dost konzervativně s cílem vyhnout se jejich poškození. Do #skimokids oblíbeného freeridového terénu jsme tak nevyjeli, neboť návrat byl úplné skalní a kamenné pole. Lidem, co měli lyže nebo snowboardy z půjčovny nebo kameňáčky to nevadilo a jezdili přes kameny o sto šest.
Za hezkého počasí jsme se tak bavili fitness skialpem po okružní sjezdovce s následným překlopením na sever. Tam jsme z hřebene mezi Baumbachspitze (3105 m) a Schareckem (3123 m) trochu pojezdili po ledovci Schreckkees, kde kromě naší skupinky byla pouze tři místní skialpinisté. Aby toho nebylo málo, tak odpoledne a brzké večery byly využity k našlapání výškových metrů pěšky na nižších vrcholech jen lehce pokrytých trochou sněhu.
Těžko pochopitelné bylo chování řady „závodníků“, tedy jedinců, co nahoru na Mölltal jedou s obrovským zavazadlem, kde kromě skeletů mají asi kompletní garderobu na týden. Část těchto osob hned ráno rozmístila jak tato zavazadla, tak obaly na skelety a lyže různě po restauraci, aby si tak „rezervovala“ místo na celý den. Jelikož valná většina návštěvníků pocházela z České republiky a Slovenska, tak bylo jasné, co a zač jsou tito „závodníci“.
Snad brzy napadne více sněhu…
