HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz KnihyNaHory.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Parádní dva skialpové týdny na kamčatských sopkách na jaře 2016

Parádní dva skialpové týdny na kamčatských sopkách na jaře 2016

Po vydařeném skialpování s mezinárodní účastí na poloostrově Kamčatka v roce 2015 jsem se na stejné sopky vydal se skupinkou skialpinistů i v dubnu 2016. Vše bylo naplánováno, letenky zakoupeny, a nezbývalo než se těšit na aktivní i vyhaslé kamčatské vulkány.

Měsíc před odjezdem do mě začal hučet Jan Pala, abych změnil datum odletu na Kamčatku o tři dny kvůli dvěma skialpinistickým závodů ISMF European Championship Kamchatka.

Fotogalerie Kamčatka 2016 >>

Velmi mě lákalo zúčastnit se skialpinistických závodů na druhém konci světa, ale vzít si s sebou ještě kompletní závodní výstroj se mi zdálo příliš náročné a komplikované, že jsem to chtěl vzdát. Stále mi to vrtalo hlavou, jelikož jsem se cítil po fyzické stránce velmi dobře po Bokami Západných Tatier (Rodinná dvojice Petr a David Novákovi čtvrtí na Bokami Západných Tatier 2016) a poprat se v mém věku s mladými sice vyvolávalo obavy, ale nebylo co ztratit. Po přislíbení podpory Českým horolezeckým svazem a dalšími sponzory rozhodnul. S doplatkem jsem přerezervoval letenku a začal jsem ladit formu.

Výsledky kamčatských závodů:

Po příletu na Kamchatku mě už čekali zástupci organizátorů a vše běželo úžasně. Jen časový posun a únava po letu mě dělala starosti. Ráno jsme jeli na start do střediska Moroznaja a mě se chtělo velmi spát a né závodit. V noci to moc nešlo, jelikož posun je 11 hodin. Začal jsem se rozběhávat a nějak jsem prošvihnul oficiální zahájení. Vertikál se mě šel nakonec dobře a vítězství mě udělalo radost. Stejně tak dopadnul i individuál. Letošní Kamčatka měla výborný začátek. Spoustu nových známých a všichni se chtěli družit.

Zbytek výpravy dorazil den po individuálu, takže jsem se musel přesunout od vulkánu Avačinskaja (2741 m) po Suchoj rečce k silnici, kde na mě čekala doprava. Místní to v mém tempu odhadovali na dvě a půl hodiny na trase 17 km s tím, že poslední čtyři kilometry se muselo jít pěšky. Nějak jsem byl rozběhnut a celé mě to trvalo 50 minut. Na letišti poněkud chaos a přivítání bylo velkolepé. Hned se stavujeme ve stánku pro točené piva a zapíjíme vítězství.

Vulkán Viljučinskij (2183 m) v prašanu a slunci

V pondělí míříme k prvnímu cíli naší výpravy – vulkánu Viljučinskij. Tentokrát je v dolině podstatně méně sněhu, takže nás nevezou skútry, ale gruzavik nejprve do depa u termálů, a poté pokračujeme na lyžích pod kopec. Užíváme si pohody za krásného počasí. Někteří vyrazili na skialp výlet, ale bylo hodně teplo, takže kvalita sněhu nic moc.

Další ráno se i přes špatné počasí jdem podívat do kuloáru, jaké jsou sněhové podmínky. Jsme jak v prádelně a zvažuji, že to otočíme. Najednou začalo lehce prosvítat slunce, a proto zkoušíme i přes silný vítr jít dál. Vítr se náhle utišil a vidíme před sebou celou stěnu a vrchol v plné kráse. Super podmínky a nový prašan náš žene vzhůru. Nikdy se nám nepodařilo jít až na lyžích až k vrchní skalce do výšky přibližně dva tisíce metrů. Mám náskok, a proto si dávám 400 výškových metrů fantastického prašanového sjezdu. Po sjezdu kluky rychle doháním. Závěrečný kuolár už je prudký, a proto nasazujeme stoupací železa a zanedlouho jsme na vrcholu. Na vrcholu je bezvětří a neskutečné výhledy na zálivy a kouříci dominantní sopku Mutnovskaja. Sjezd je vynikající až na spodní část, kde je stále inverze. Díky GPS kontrolujeme bezpečný návrat po naší výstupové trase. Celý den jsme nepotkali ani živáčka a 2000 metrů výstup a sjezd jen tak někde nenajdete.

Na vrcholu s probuzeným medvědem

O den později jsme si ještě dali nedaleký menší vrchol. Počasí se odpoledne kazí, a tak balíme tábor a mizíme do depa. Čeká nás termální bazén a teplo v pokojích. Horší zpráva je, že došlo pivo. To je doslova tragédie, ale šampaňského je dost.  Ráno jsme si dali výlet na delší vrchol u depa – v noci se ochladilo a počasí je bezchybné. Z vrcholu vidíme v dálce medvěda, a proto je o zábavu postaráno.

Tak trochu nevíme, proč má stejný cíl jako my. Já jsem celkem v klidu, na toto jsem se těšil a užívám si to až do chvíle, kdy přiběhl na hřeben nedaleko od nás. Doufal jsem, že poběží na druhou stranu, ale on ne. Rozběhl se za námi. Takhle rychle jsem ještě pásy nesundal. Jen jsem si uvědomil že ujíždět nemá smysl, jelikož on běží velmi rychle a hned by nás dole dohnal. Doporučuji se nerozcházet a začít dělat randál. Povedlo se to a medvěd to otočil na druhou stranu.

I přesto někteří zpanikařili a ujeli – byli to skialpinisti z Bulharska, kteří byli se mnou na závodech. Po tomto neskutčném zážitku někteří už valí na ubytovnu, ale počasí je super a láká nás další vrchol před námi. Výstup je dost náročný a jdeme ve třech. Večer máme objednou ruskou saunu (baňu). Chlazení ve sněhu a dubové napařené metličky dávají společně s lososem a ovocem krásnou tečku tohoto dne. Po dalším dopoledním výletu se přesunujeme do Petropavlovska-Kamčatského.

Vulkán Korjakskij (3456 m) po silném větru

Na prvního května je brutální vichřice, ale místním to nevadí, al statečně drží vlajky v průvodu. Náš odjezd pod Korjakskij a Avačinskou se o den posunul, protože u vulkánů se nedá ani udržet na nohou. Konečně se udělalo počasí a sehnali jsme dopravu zavazadel ke skutrům a potom na ubytovnu k Avačinskému perevalu. Bohužel řidič neuměl jezdit v terénu a prorazil nádrž v prohlubni plné vody. Naštěstí tam jel obrovskej Jeep s vlekem, kde si vezl sněžný skútr a byl ochoten převést batohy ke sněhu. Tam už čekal Michael a odvezl batohy na náš srub.

Další den hlásí výborné počasí – neváháme a jdeme na nejtěžšší cíl naší výpravy, kterým je vulkán Korjakskij (3456 m) s převýšením přes 2600 metrů od srubu. Podmínky jsou opět fantastické, ale sjezd po silném větru byl špatný – hodně kamení a ledu. Vše dopadlo dobře, jen Michael se divil, proč jsme tak brzy zpět. Když uviděl naší fotku z vrcholu a že jsme byli před třetí hodinou zpátky, tak se divil dvojnásob a že prý to ještě neviděl. Chorošaja grupa. Maladci nám stále opakoval.

Aktivní vulkán Avačinskaja (2741 m) na skialpech

Další den má být opět super počasí, a proto jdeme na poslední cíl naší výpravy – aktivní vulkán Avačinskaja. Na vrcholu jsme všichni a užíváme si kráter plnými doušky. Jdeme a na jeho druhou stranu, kde je krásný výhled na oceán, Uglovaju sopku a Kozelskij. Přes Avačinskou zátoku je také krásně vidět náš první vrchol – Viljučinskij. Na vrcholu jsme skoro dvě hodiny a dokonce se nám podařilo najít jeden splaz, kde to šlo jet přímo z vrcholu. Nečekaně sjezd celkem ušel. Ovšem to, co nás čekalo za žebrem, to byla úplná paráda. Krásný žlab s prašanem byl úžasnou tečkou za letošní skialpovou sezónou. Závěrečná baňa opět se sněhem neměla chybu. Spali jsme jak mrtvoly.

Ráno bylo opravdu hnusně a podle předpovědi není na co čekat. Chumelenice a vítr není na sjezd nic moc, ale brzy jsme dole. Potkáváme se z gajdem s Francie a poprosíme ho, jestli by nám nepřevezli batohy k silnici. Byl ochotný a bere i lyže. Poslední 4,5 km tak jdeme na lehko. V pátek před odjezdem jdeme do termálních lázní.

Kamčatka opět nezklamala – je to skialpový ráj se vším všudy. Nepotkáte tam ani živáčka, maximálně tak medvěda!

Podpora Davida Novák a Petra Nováka: Hipoxico.cz, Namche.cz, SkiTrab.cz, Dynafit, Sapa LPJ, Miloš Homolka, HellyHansen.cz, Composit Airplanes a TuleniPasy.cz.

Petr Novák se účastní skialpinistických závodů v kategorii veterán, a v závodech často vítězí. Se synem Davidem Novákem skončili v hlavní kategorii na třídenních závodech Bokami Západných Tatier 2016 na vynikajícím čtvrtém místě. Na svém kontě má několik českých prvosjezdů od Kamčatky po Kyrgyzstán a na lyžích také sjížděl osmitisícovku Shisha Pangmu (vzhledem k podmínkám nelyžoval z vrcholu, ale po sestupu z výšky 7500 m).

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: