Pro pohyb na splitboardu platí při výstupu podobná pravidla a techniky jako pro výstup s lyžemi. Pouze u dvoudílného splitboardu si musíme zvyknout, že šířka lyžin neumožní zatížení hrany ve stejné míře jako lyžařům.
Oproti tomu máme k dispozici větší plochu stoupacích pásů, můžeme si tedy dovolit stoupat přímo po spádnici i do mnohem prudších kopců než lyžaři, a vyhnout se tak nepříjemným traverzům.
Pro výstup se splitboard používá v opačném postavení než pro sjezd, tj. pravou část prkna máme na levé noze a levou na pravé. Odpadá nám tím starost o spojovací háčky, které vyčnívají přes hrany. U doma vyráběného splitboardu budeme mít kovové hrany na vnitřních stranách, což je dobré pro větší stabilitu v traverzech na zledovatělém sněhu.
Na splitboardu je stoupací hrazda umístěna pod patou a ovládá se rukou nebo hůlkou. Obvykle je pouze jedno výškové nastavení podpatku pro výstup.
Samostatnou disciplínou u splitboardu je sborka a rozborka prkna. Největším rozdílem oproti lyžařům je přechod z výstupu na sjezd. Zatímco lyžař pouze sundá pásy, což lze i bez vypnutí se z vázání za pouhých několik sekund, splitboardista kromě sbalení pásů musí ještě smontovat prkno, složit hůlky a připevnit je na batoh nebo je vložit dovnitř. Pokud je to zrovna na ne úplně ideálním místě a za špatného počasí, může to znamenat i velmi výrazný časový rozdíl.
Po sundání obou částí splitboardu je nutné jejich pečlivé zajištění před jejich ujetím dolů do údolí. Pokud je lze snadno zapíchnout do sněhu, není to žádný problém. Na ledu už je to o mnoho horší, po sundání pásů a vázání totiž máme samostatně dvě vázání a dvě prkna, která mají na jedné straně hladkou skluznici a na druhé jen malé výčnělky.
Pro snazší začátek sjezdu je dobré volit stanoviště tak, aby po spojení splitboardu umožňovalo zahájit sjezd dolů z téhož místa. Pokud pro to nejsou vhodné podmínky, situaci můžeme řešit i tak, že splitboard spojíme dohromady na nejvhodnějším rovném místě a poté se s prknem v ruce přesuneme pěšky na začátek sjezdu, kde splitboard již jen nazujeme a zahájíme sjezd.
Rozpojení splitboardu a nasazení pásů už oproti lyžím tak velký rozdíl nedělá. Navíc na konci sjezdu v údolí, kde většinou již tolik nefouká, na vás kolegové lyžaři počkají o moc ochotněji.
Článek připraven s pomocí knihy Jan Pala, Iva Filová a kol., Hory a sníh, Epocha 2010.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Metodický seriál:
- Skialp a freeride metodika 1 – úvod do technik sjezdu
- Skialp a freeride metodika 2 – základní pojmy
- Skialp a freeride metodika 3 – přívrat alias pluh
- Skialp a freeride metodika 4 – krátký oblouk
- Skialp a freeride metodika 5 – střední a dlouhé oblouky
- Skialp a freeride metodika 6 – sjíždění strmých svahů
- Skialp a freeride metodika 7 – pádové techniky při sjezdu
- Skialp a freeride metodika 8 – zahájení sjezdu v různých podmínkách
- Skialp a freeride metodika 9 – přejíždění terénních nerovností a skoky
- Skialp a freeride metodika 10 – překonávání vodních toků
- Skialp a freeride metodika 11 – jízda lesem
- Skialp a freeride metodika 12 – lyže na batohu
- Skialp a freeride metodika 13 – jak rozjezdit svah?
- Skialp a freeride metodika 14 – skialp s dětmi od kočárku po samostatný sjezd
- Skialp a freeride metodika 15 – skialp bez oblečení
- Skialp a freeride metodika 16 – kdy, s čím a jak začít s dětmi na skialpech
- Skialp a freeride metodika 17 – lyžařské vybavení na dětský skialp a kde si jej půjčit
- Skialp a freeride metodika 18 – trochu sjezdové zábavy v potocích a s „pillows“
- Skialp a freeride metodika 19 – splitboard a výroba vlastního splitboardu
- Skialp a freeride metodika 20 – dětský skialp, anebo co a jak dělat s dětmi bez sněhu
- Skialp a freeride metodika 21 – výstup na splitboardu
