V posledních letech došlo k obrovskému rozmachu pohybu na skialpinistických lyžích v rámci lyžařských středisek. Zatímco před dvaceti lety by nikoho nenapadlo chodit na tuleních pásech po sjezdovkách, většina dnešních skialpinistů patří spíše do sekce sjezdovkových fitness skialpinistů.
S tím přímo úměrně souvisí i to, že v rámci lyžařských středisek nikdo nikdy neřešil to, že proti lidem jedoucím různou rychlostí po sjezdovkách dolů se ať už přímo nebo v traverzech pohybují lidé na tuleních pásech. Masovosti tato aktivita dosáhla v posledních několika letech a kulminovala i přes výborné sněhové podmínky poslední zimy právě v covidovém období od března 2020 do jara 2021. V době covidových lokálních i celostátních uzávěr byl největší nával na sjezdovkách, kde převažovali bobaři, sáňkaři, ale zdatně jim konkurovali i fitness skialpinisté. Sjezdovky byly také vhodným místem, kde mohly na skialpech začít děti. V rámci #skimokids jsme tak byli v Krušných horách, Jeseníkách, Javorníkách a samozřejmě i Krkonoších.
Je možná symbióza lyžařů a snowboardistů se skialpinisty?
Na tuto otázku je odpověď jednoduchá – je to možné, a navíc je to vítané, neboť boom pohybu na tuleních pásech nejde zastavit. Na mnoha místech si to už dávno uvědomili, za což vděčí mnohdy i tomu, že sami provozovatelé nebo zaměstnanci lyžařského střediska se pohybují na tuleních pásech. Typickým příkladem dokonalé symbiózy může být lyžařské středisko Bílá v Beskydech, kde fitnees skialpinistům a závodníkům vycházejí všemožně vstříc. Pořádají tam první kolo skialpinistického závodu Koruna Beskyd – skialp sprint. Jedinou podmínkou je, že pro stoupání je vyhrazen pravý okraj modré sjezdovky.
Proč jsou vůbec tulení pásy na sjezdovkách?
S proměnlivostí jednotlivých zim není výjimkou, že v nižších nadmořských výškách je minimum přírodního sněhu a k dispozici je tak pouze technický sníh v rámci upravovaných sjezdových tratí v lyžařských střediscích. Proto se i dříve výjimečně pohybovaly jednotky skialpinistů po okrajích sjezdovek vzhůru. To bylo dříve, dnes je z fitness skialpu masová aktivita podpořená velkolepě i samotnými dovozci a prodejci skialpinistického vybavení, kteří dělají testování výstroje právě v lyžařských střediscích. Při takové „testovačce“ si vyzkoušíte vybavení na výstup na upraveném podkladu, ale nic vám to neřekne o tom, jak se takové lyže budou chovat v reálném volném terénu jak při výstupu, tak hlavně při sjezdu.
Hlavní problémy pohybu na sjezdovkách
Fitness skialp je všeobecně výborná aerobní aktivita a nastoupené výškové metry na sjezdovce se potom mohou pozitivně projevit při sportovních a turistických aktivitách v dalších měsících. Naráží se však na problém otevřenosti lyžařských středisek v denních hodinách obvykle od 8.30 do 16:00 h. Mimo tuto dobu nechtějí provozovatelé lyžařských areálů (s výjimkou nočního lyžování), aby se na sjezdovkách kdokoliv pohyboval. Primárně je to kvůli úpravě sjezdových tratí, kdy se rolby často pohybují zavěšené na lanech. Sekundárně proto, že nikdo nechce, aby byl čerstvě upravený svah rozježděn, a takto rozježděný přes noc zmrznul. Z toho by ranní manšestr nebyl.
Ovšem typický fitness skialpinista i mnohý závodník jsou přes den v práci, a mají tak čas jen brzy ráno, nebo v pozdních odpoledních a večerních hodinách. To už ovšem do lyžařského střediska nesmí. A toto právě často porušují.
V denních hodinách je hlavním problémem neukázněnost některých skialpinistů, kteří nestoupají okrajem sjezdovky, ale různě traverzují dál od okraje, čímž představují velké riziko nejenom sami sobě, ale hlavně pro ty, kteří sjíždějí a nečekají, že někde uprostřed sjezdovky proti nim bude někdo stoupat.
Platit nebo neplatit za využívání sjezdovek?
Řada areálu pochopila, že je potřeba pohybu na tuleních pásech akceptovat, stejně jako dříve byl přijat snowboarding. Je ovšem otázkou, zda a jak se mají skialpinisté podílet na tom, že někdo v takovém lyžařském areálu odhrnuje sníh z parkoviště, vytváří technický sníh a každý den upravuje sjezdovky. Každá z těchto činností je náročná jak z hlediska lidské síly, tak vynaložených finančních prostředků.
Proto je správné, aby se ti, co ke svému pohybu využívají upravené sjezdovky, finančně podíleli na přípravě těchto sjezdovek. Na řadě míst je tak možné poslat dobrovolný příspěvek na úpravu sjezdovek pomocí QR kódu, na beskydské Bílé to ještě v zimě 2020-2021 řešili velkou sklenicí s malým nápisem „příspěvek na úpravu sjezdovek“. Dobrovolnost finanční podpory se řeší i v létě, kdy např. Rychlebské stezky jsou bezplatné, ale je možné zaplatit příspěvek na víkend, měsíc nebo na rok.
Pravidla pohybu na tuleních pásech v lyžařských areálech
Pravidla si každý lyžařský areál nastavuje podle sebe, ale shoda obvykle panuje v těchto základních:
- Pohyb na tuleních pásech pouze po okraji sjezdovky nebo ve vyhrazeném koridoru
- Vstup na sjezdovky v omezenou dobu v denních hodinách
- Zákaz pohybu po sjezdovkách, když jsou upravovány rolbou
- Zvýšená opatrnost pod terénními nerovnostmi a u křižování sjezdovek či tras
Něco navíc
Ve skialpinistickém areálu Skialp nad Hrobem mají naučnou skialpinistickou trasu. Navíc Skialp nad Hrobem je jediným místem v České republice, kde se při výstupu nejedná o sjezdovkový fitness skialp, protože většina výstupových tras vede poměrně strmě lesem a jedná se tak o plnohodnotný skialp.
Slovensko je v mnoha ohledech výjimečné. Nejinak je tomu i v knižní produkci, když světového prvenství bylo zřejmě dosaženo vydáním dvou knih: S. Klaučo, Zjazdovky na skialpoch (HIK 2019) a S. Klaučo, Chaty na skialpoch (HIK 2021).
Projekt Kiliána Jorneta Skimo in ski resort.
Honzo, ještě by v těch hlavních pravidlech na konci článku bylo dobré zmínit, že pokud se už sjíždí po nebo před zavírací dobou, sjíždí se v úzkém pruhu u kraje sjezdovky tak, aby ten pruh šel upravit jedním projetím rolby (6 metrů).