S lavinovým batohem Pieps JetForce v lavině na Fiberbrunnu

Po dopoledním rozjěždění v blízkém okolí vleků se celá skupina vydala na přibližně půlhodinové šlapání s traverzem na vzdálenější krásně vypadající svah. První jízda všechny dokonale uspokojila, a proto se na stejný svah vydali ještě jednou. Horní část je bezproblémová, ale potom Ivoš jako první najíždí do východně orientovaného žlábku se sklonem přibližně 35 stupňů.  Do žlábku svítilo celý den slunce, a proto už v něm není klasický prašan.

Kvůli focení se přejelo z jedné strany žlábku na druhou a po asi deseti metrech si lyžař všímá, že se svah nad ním trhá. Dělá to, co by mělo být v takových případech plně zautomatizované – snaží se z laviny vyjet do boku. Při výjezdu na skalky na boku žlábku bohužel vypíná lyže a lyžař padá po zádech zpátky do žlabu s pohybujícím se sněhem:

Avalanche Fiberbrunn 3/2015 from SnowPigs on Vimeo.

Komentář Ivoše k průběhu laviny:
„První pocity jsou panické, bere mi to lyže, hůlky jsem zahodil hned nahoře, abych měl volné ruce, hledám madlo, mám ho a tahám, temuje mě to dolů, hledám madlo znovu a tahám opět. Uff slyším turbínku, padám přes první skalku (asi ta díra na noze), dusím se a nemůžu dýchat, prach je všude a nejde to. Po tom, co cítím, že jedu stejným směrem a že batoh mě táhne nahoru, se snažím se plavat.

Cítím, že se lavina zastavuje, snažím se dýchat pomaleji a s rozvahou a hrabu rukou. Půlka batohu je dolu, a já jsem hlavou po směru laviny. Ven kouká jen bag a jedna ruka. Lavina se temuje, nemůžu opět dýchat tlakem a sněhem v puse. Odhrabávám si pusu a sundavám brýle – nechápu jak se udržely. Jednu ruku mám hluboko pod sebou sundanou na poutku a dost to škrtí. Druhou rukou se snažím odhrabávat. Z vysílačky slyším Mývala, jak říká, že vidí bag a hýbající ruku a jedou dolů. To už je nějaká minuta. Bez batohu bych byl nejspíš dole a už nedýchal… Kluci jsou u mě, trochu mě to uklidňuje, ačkoliv stále nevím, co všechno mi je.“

Vyhrabání – nejdříve uškrcená ruka a potom nohy. Ivoš vyleze sám a na poprvé jej bolí pouze naražená ruka a bok, kterým se odrazil od skály při pádu vzad do žlabu. Sjezd s lavinou byl dlouhý asi tři sta metrů s tím, že jak hůlky, tak lyže zůstaly někde v laviništi. Po prvním ohledání se zjistilo, že pod nepoškozenými kalhotami je v trenýrkách a ve stehně z vnější strany díra do hloubky, do níž se dá strčit celý prst. Tím padá varianta o sebedopravě do civilizace. Noha se obvazuje a volá se záchrana na 112. Po chvilkovém vysvětlování polohy nakonec volají na 140 a po dalších 25 minutách přilétá vrtulník.

Vrtulník vysadí záchranáře a odletí dál k přípravě podvěsu. Během chvilky je vše připraveno a následuje letecký transport do nemocnice v St. Johannu. Po krátkém zjištění příčin úrazu putuje zraněný na sál.

Výsledky:

• Díra v noze na čtyři stehy
• Naražená ruka
• Ztracené lyže, hůlky a nějaké další drobnosti
• Pošramocené sebevědomí
• Záchrana i pobyt v nemocnici perfektní a vše hrazeno Alpenvereinem
• Bez lavinového batohu Pieps JetForce by vše mohlo skončit podstatně hůře, s lavinovým batohem a nikdy jinak

Poučení?

Pozor na čísla na horskou službu v různých oblastech. Může fungovat mezinárodní 112, ale je lepší volat rovnou na horskou službu, která svůj rajón dobře zná, a tím se omezí zdržení s vysvětlováním. Příčina utržení části svahu je celkem jasná – východní orientace společně s poměrně úzkým tvarem žlábku a blíže neurčeným množstvím nového sněhu (mohlo ho být výrazně více než na okolních pláních odhadovaných na 20-30 cm), kde po obou stranách něco trčelo ze sněhu, tj. celkové změknutí sněhové vrstvy na pravděpodobně tvrdším podkladu. Mohlo tak stačit už jen nepatrné dodatečné zatížení k uvolnění laviny.

Při aktivním lavinovém testu se nám v Andoře podařilo na takto orientovaném žlábku uvolnit lavinu pouhou větší sněhovou koulí – viz fotodokumentace u Aktivní lavinový test – utržení převěje.

Fotky a video: Snowpigs.cz