HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Skialp a freeride metodika 9 – přejíždění terénních nerovností a skoky

Skialp a freeride metodika 9 – přejíždění terénních nerovností a skoky

Při sjezdových aktivitách ve volném terénu se mohou vyskytovat různé překážky, terénní zlomy nebo převěje na hřebenech. Pro bezpečný sjezd je proto občas nevyhnutelné se dostat s lyžemi do vzduchu, neboť udržení lyží na podkladu nemusí být vždy nejbezpečnější. Krátké a střední skoky se používají pro překonávání terénních překážek, potoků, seskakování malých ledopádů a skalek, přeskakování malých ledovcových trhlin apod.

Přejíždění terénních vln a překonávání různých nerovností, ať už pařezů nebo padlých stromů využijete kdekoliv. Tento malý přehled NENÍ zaměřen na úmyslné skoky ze skal ani dlouhé horizontální lety vzduchem – jen a pouze na pohyby vzduchem plně využitelné při standardních sjezdových aktivitách.

Přepad přes terénní zlom

Před terénním zlomem snížíme postoj a za hranou zlomu se napřimujeme / zvyšujeme a nakláníme dopředu, aby lyže kopírovaly sklon svahu, případně neztratily kontakt se sněhem. Změna polohy těžiště je malá, tělo zůstává v normále ke svahu a výsledná křivka pohybu těžiště je co možná nejhladší.

Předskok před terénním zlomem

Pokud je terénní zlom snadno rozpoznatelný včetně dopadového terénu, lyžař může předskočit před hranou zlom tak, že na hraně zlomu sklání lyže rovnoběžně se svahem pod terénním zlomem. Tělo přitom kopíruje sklon svahu v normále. Stejně jako v předchozím případě s terénním zlomem je nejvhodnější, aby křivka, po níž se pohybuje těžiště, byla co nejhladší.

Přejezd do roviny, protisvahu, přejezd prohlubně

V tomto typu terénu se uplatňují velké síly při změně sklonu. To znamená, že při přechodu ze strmého svahu do roviny cítí lyžař velké síly tlačící jej k podkladu. Náročné to je zejména při přejezdu do protisvahu nebo při přejezdu různě široké prohlubně, kdy lyžař musí správně odhadnout tvar terénu a sníh, aby v prohlubni neprošlápnul lyže a nespadnul. Při nájezdu do prohlubně je vhodné zvýšit těžiště a při jejím přejezdu těžiště přiměřeně snižovat, aby se vliv působících sil co nejvíce eliminoval.

Skoky v terénu

Ve volném terénu se může skákat vždy a všude – skoky mohou být značně rozdílné od malých skoků přes boule a navátý sníh na okrajích žlabů, přes skoky, jimiž se dostáváme do žlabu, tj. seskočení vrcholové převěje, až po skoky ze skal, seskakování malých ledopádů apod. U většiny skoků je důležitá předchozí znalost terénu a místa dopadu. Asi by se každý popukal smíchy, kdyby místo předpokládané dvoumetrové skalky až ve vzduchu zjistil, že je pod ním dvacetimetrová díra s dopadem do ledovcové trhliny.

Skok dělíme na odrazovou, letovou část a dopad. V odrazové části záleží na zkušenost lyžaře, jak moc se odrazí a jak dalece a hluboce chce letět. Chybou u začátečníků a mírně pokročilých je, že se neodrazí vůbec a čekají na to, co to s nimi za hranou udělá. Často tak spadnou. V letové fázi je nutné pokud možno kopírovat dopadový terén, udržovat výborně předozadní rovnováhu a vyhnout se předklonům nebo záklonům, které mohou z dopadu udělat pouze pěkný pád.

Způsob provedení dopadu záleží na podkladovém sněhu. Dopadáme-li na tvrdý sníh, lyže důsledně kopírují terén, zatímco při dopadu do prašanu je nutné se trochu zaklonit, abychom špičky i po propadu do sněhu byly co nejvíce k povrchu (nejlépe na něm) a dopad pro nás neskončil po propadu špiček lyží do sněhu řadou ukázkových salt.

Všechny části skoku je vhodné nacvičit předem, aby měl lyžař jistotu jak v odrazu, letové fázi, tak hlavně při dopadu, aby neskončil pádem. Nácvik skoků a posunů těžiště s různě velkými a těžkými batohy je velmi důležitý a procvičování by mělo být co nejčastější.

Překonávání ledovcových trhlin a skoky na sněhové mosty v trhlinách

Technika jen pro velmi dobře znalé problematiky pohybu po ledovci, odhadu možného nebezpečí a pevnosti sněhových mostů. Na ledovcích většinou sjíždíme v lanovém družstvu, ale občas, za dobrých podmínek, i volně. Ledovcové trhliny se přitom snažíme pokud možno objíždět. Pokud ledovcové trhliny nejde přejet, tak malé přejíždíme nebo přeskakujeme rovnou z jízdy.

U větších trhlin a trhlin se sněhovými mosty záleží na jejich velikosti, aktuálních podmínkách a členech skupiny, zda je bude možné bezpečně přejet po sněhovém mostu, skočit do ní na most, nebo překonat trhlinu pěšky s jištěním.  Vhodným doplněním výstroje je mít při těchto aktivitách po ruce cepín, nebo aspoň hrot cepínu integrovaný v rukojeti skialpové hůlky.

Článek připraven s využitím knihy Hory a sníh (Jan Pala, Iva Filová a kol.), Epocha 2010.

Metodický seriál:

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: