Skialp túry

Zatímco na začátku ledna 2021 nebylo v České republice po sněhu téměř ani památky, situace se výrazně změnila po druhém lednovém víkendu. Na většině hor a v mnoha údolích napadlo velké množství sněhu, a tak mohly začít prašanové orgie.

Západní Tatry zaostávají ve své morfologii za skalnatými štíty a dolinami Vysokých Tater. To z hlediska skialpinistických aktivit vůbec nevadí, neboť terén Západních Tater je díky tomu vhodný pro milovníky jízdy ve volném terénu na různém stupni sjezdových dovedností. Toto pohoří zároveň nabízí nejvíce oficiálních skialpinistických areálů v rámci Slovenska.

Ve středu 6. ledna 2021 jsme po skončení online výuky vyjeli po D8 směrem na Teplice. Na místě jsme se nejprve zastavili v Koloshopu, abychom si postupně popůjčovali dětské skialpové sety. Následně jsme se přesunuli do skialpinistického areálu Skialp nad Hrobem, který nabízí řadu zajímavých výstupových i sjezdových tras.

V polovině října se rozsněžilo na řada zajímavých míst v evropských pohořích. Kromě toho, že bylo možné provětrat lyže třeba v Jeseníkách a Beskydech, stálo za to vyrazit na pár dnů i na některý z rakouských ledovců. Pro dětské freeridové a skialpové aktivity jsme zvolili oblast Mölltal.

Nízké Taury milujeme. V období, kdy pozdně jarní dubnové silné deště smyjí poslední nekvalitní měkký firn pod hranicí třítisícovek v Tyrolských Alpách, postupuje oteplení na východ k nám. Další přechod fronty přes zasněžené obrovské Totesy sníží rapidně teplotu, a proto je čas vyrazit na červnové skialpování s převýšením sjezdu 800 metrů.

„Když ono to Norsko je prostě jiný. To není ani jako Andy, ani jako Tian-shan. To všechno jsou prostě hory. Různý hory, ale hory. Tohle jsou fjordy, hluboký údolí a fjordy. Je to prostě jiný než všechno…“ Takhle jsme rodičům popisovali, proč jsme si pro naší první mimoalpskou skialpovou dovolenou vybrali Norsko a proč jsme na poslední týden v únoru 2020 jeli do proslulé oblasti plné fjordů Sunnmorsalpene.

Zima 2019-2020 není na sněhovou nadílku úplně nejlepší, ale to neplatilo o prvním prodlouženém víkendu v březnu. V údolí u Salzy sice napadlo trochu sněhu, ale následný déšť ho zcela roztopil. První den jsme tak šli jen zkušebně zjistit sněhové podmínky.  Stejně jako minulý rok pro mě začala cesta v Boatparku, kde jsem si půjčil tentokrát pouze boty.

Nápad strávit jarní prázdniny se čtyřmi slečnami ve věku 9 – 15 let na lyžích v horách Bosny a Hercegoviny se mi pozdával, stejně jako to, že sjezdové lyže a ježdění lanovkou prostřídáme se skialpovými výstupy a sjezdy ve volném terénu. K tomu se dala očekávat nostalgie, neboť v navštívených oblastech se jely olympijské disciplíny můžů a žen ZOH 1984 Sarajevo.

V článku Skialp pro každého – jak a kde začít? je uveden obecný úvod do skialpových aktivit s možnostmi v České republice. V Evropě je však řada hornatých zemí, které stojí za to navštívit se skialpovou nebo splitboardovou výstrojí. Makedonie, resp. nově Severní Makedonie, patří mezi země, v nichž jsou zimní hory téměř liduprázdné a jen na málo místech je možné narazit na někoho ve volném sněhovém terénu.

Ve skialpinistické sezóně 2018-2019 jsem se zaměřil především na krásné sjezdy a na první místo byl samozřejmě zařazen tento velkolepý sjezd s převýšením celý kilometr až na Mořské oko na polské straně Vysokých Tater. Ačkoli je sjezd o stupeň lehčí než ty opravdu těžké sjezdy, které jsem slyžoval o rok předtím, celkově je hodně náročný a hlavně komplikovaný.

Třetí lednový týden 2020 se uskutečnil další ročník freeridového a skialpinistického setkání SNOWfest. Místem konání byl poněkolikáté švýcarský Davos v předvečer Světového ekonomického fóra. Celý týden dokonale přálo počasí, když nepřetržitě svítilo slunce. To se však negativně projevilo na vlastnostech sněhu.

Lysá hora v Beskydech.  Ano, chodíme tam často a podle některých neuvěřitelně často. Pro mnohé je to bláznovství, pro některé magická hora, pro mě krásná tělocvična kousek za barákem. Ty panaromata Tater a Fatry z vrcholu jsou jedinečné.

O Islandu toho bylo napsáno už mnoho. Je to krásná země plná úchvatných scenérií, kterou rozhodně stojí za to navštívit a procestovat. Po celé délce Ring Road – 1300 km okružní silnice ostrova – je toho opravdu hodně k vidění. Drtivá většina turistů však vidí Island právě z této hlavní silnice. Co takhle se podívat na Island z ptačí perspektivy a ještě si u toho dobře zalyžovat? Heliskiing na Islandu vám zaručí zážitek do konce života.

Dálněvýchodní ruský poloostrov Kamčatka je u nás znám pro své aktivní a vyhaslé sopky, termální prameny, zemětřesení, velké množství medvědů a lososů, a třeba dolinu Gejzírů. Většina návštěvníků z České republiky zatím míří na Kamčatku pouze v letním období. Poloostrov přeplněný sopkami je ovšem mnohem zajímavější v zimních nebo jarních měsících, kdy nabízí dokonalé podmínky pro jakékoliv pohybové aktivity na sněhu.

Na Island jsme se vypravili na letní sezónu a původní plán byl vzít s sebou jen kolo. Protože náš trajekt měl připlout koncem dubna, což zdaleka není konec skialpové sezóny na Islandu, a v autě jsme měli ještě nějaké místo, rozhodli jsme se přibalit i lyže. Trajekt z Dánska přes Faerské ostrovy je nezapomenutelný a kromě nekonečného čtyřdenního čekání a houpání na vlnách, dává prostor k plánování vysněných lajn.