Skialp túry

„Když ono to Norsko je prostě jiný. To není ani jako Andy, ani jako Tian-shan. To všechno jsou prostě hory. Různý hory, ale hory. Tohle jsou fjordy, hluboký údolí a fjordy. Je to prostě jiný než všechno…“ Takhle jsme rodičům popisovali, proč jsme si pro naší první mimoalpskou skialpovou dovolenou vybrali Norsko a proč jsme na poslední týden v únoru 2020 jeli do proslulé oblasti plné fjordů Sunnmorsalpene.

Zima 2019-2020 není na sněhovou nadílku úplně nejlepší, ale to neplatilo o prvním prodlouženém víkendu v březnu. V údolí u Salzy sice napadlo trochu sněhu, ale následný déšť ho zcela roztopil. První den jsme tak šli jen zkušebně zjistit sněhové podmínky.  Stejně jako minulý rok pro mě začala cesta v Boatparku, kde jsem si půjčil tentokrát pouze boty.

Nápad strávit jarní prázdniny se čtyřmi slečnami ve věku 9 – 15 let na lyžích v horách Bosny a Hercegoviny se mi pozdával, stejně jako to, že sjezdové lyže a ježdění lanovkou prostřídáme se skialpovými výstupy a sjezdy ve volném terénu. K tomu se dala očekávat nostalgie, neboť v navštívených oblastech se jely olympijské disciplíny můžů a žen ZOH 1984 Sarajevo.

Ve skialpinistické sezóně 2018-2019 jsem se zaměřil především na krásné sjezdy a na první místo byl samozřejmě zařazen tento velkolepý sjezd s převýšením celý kilometr až na Mořské oko na polské straně Vysokých Tater. Ačkoli je sjezd o stupeň lehčí než ty opravdu těžké sjezdy, které jsem slyžoval o rok předtím, celkově je hodně náročný a hlavně komplikovaný.

Třetí lednový týden 2020 se uskutečnil další ročník freeridového a skialpinistického setkání SNOWfest. Místem konání byl poněkolikáté švýcarský Davos v předvečer Světového ekonomického fóra. Celý týden dokonale přálo počasí, když nepřetržitě svítilo slunce. To se však negativně projevilo na vlastnostech sněhu.

Lysá hora v Beskydech.  Ano, chodíme tam často a podle některých neuvěřitelně často. Pro mnohé je to bláznovství, pro některé magická hora, pro mě krásná tělocvična kousek za barákem. Ty panaromata Tater a Fatry z vrcholu jsou jedinečné.

O Islandu toho bylo napsáno už mnoho. Je to krásná země plná úchvatných scenérií, kterou rozhodně stojí za to navštívit a procestovat. Po celé délce Ring Road – 1300 km okružní silnice ostrova – je toho opravdu hodně k vidění. Drtivá většina turistů však vidí Island právě z této hlavní silnice. Co takhle se podívat na Island z ptačí perspektivy a ještě si u toho dobře zalyžovat? Heliskiing na Islandu vám zaručí zážitek do konce života.

Dálněvýchodní ruský poloostrov Kamčatka je u nás znám pro své aktivní a vyhaslé sopky, termální prameny, zemětřesení, velké množství medvědů a lososů, a třeba dolinu Gejzírů. Většina návštěvníků z České republiky zatím míří na Kamčatku pouze v letním období. Poloostrov přeplněný sopkami je ovšem mnohem zajímavější v zimních nebo jarních měsících, kdy nabízí dokonalé podmínky pro jakékoliv pohybové aktivity na sněhu.

Na Island jsme se vypravili na letní sezónu a původní plán byl vzít s sebou jen kolo. Protože náš trajekt měl připlout koncem dubna, což zdaleka není konec skialpové sezóny na Islandu, a v autě jsme měli ještě nějaké místo, rozhodli jsme se přibalit i lyže. Trajekt z Dánska přes Faerské ostrovy je nezapomenutelný a kromě nekonečného čtyřdenního čekání a houpání na vlnách, dává prostor k plánování vysněných lajn.

Poprvé v historii československých firnových memoriálů v Norsku došlo k posunu termínu konání na přelom května a června, neboť v obvyklém termínu nevycházely nejlépe norské státní svátky. Stejně jako v roce 2018, jsme i na výroční memoriál přijeli předčasně s cílem se „rozehřát“ na kopcích s výhledy na fjordy.

Přejít druhé nejvyšší pohoří Slovenska jsem se chystal už dlouho. Nízké Tatry jsou ale pověstné větrným počasím a mlhami a na exponovaný hřeben je dobré se vydat za hezkého počasí. Když na konci března konečně předpovědní modely hlásily slunečno a bezvětří, sedl jsem do nočního vlaku a brzy ráno už mě vítal Liptovský Mikuláš.

Norsko a obecně Skandinávie je zaslíbenou oblastí pro všechny možné druhy lyžařských a snowboardových aktivit. V případě skialpu nebo splitboardu je k dispozici neuvěřitelné množství vrcholů a sedel s různě obtížnými výstupy a sjezdy. Vybrat si tak může každý zájemce o pohyb na sněhu ať už v prašanu nebo na jarním firnu. Mnohé výstupy přitom mohou být i ledovcové.

Na jaře 2018 jsem poprvé přičichla ke skialpinismu, který mě úplně dostal. V létě jsem se vrátila nadšená z makedonských hor, a bylo jasné, že zimního výjezdu do Makedonie se musím zúčastnit.

Vesnička Wildalpen ležící na severním úpatí rakouského pohoří Hochschwab a její okolí jsou dobře známé vodácké veřejnosti především díky řece Salze. V zimě krajinu přikryje sněhová peřina, která promění zdejší svahy na dosud neobjevený ráj pro zimní turisty a milovníky skialpu.

Od roku 2008 pořádá časopis SNOW festival zaměřený na freeride, skialp, lavinovou prevenci a obecně vše, s čím je možné se setkat v zimních horách. Stejně tak tomu mělo být i letos, kdy byl za místo konání již po několikáté zvolen švýcarský Davos.